Český Abrams mu přezdívali nadneseně. Ale Ukrajině může T-72M4CZ pomoci

Schopnosti českého tanku T-72M4CZ byly krátce po skončení jeho vývoje tak vyzdvihovány, že ho někteří autoři v médiích často přirovnávali k americkému tanku M1 Abrams. Dnes, po čtvrtstoletí provozu, víme, že skutečnost je prozaičtější. I přesto by „český Abrams“ mohl pomoci Ukrajině, pokud jí Česko poskytne.

Tank T-72M4CZ. Ilustrační foto.

Pohledem Jiřího Vojáčka

Československý tankový průmysl byl během studené války jedním z nejrozsáhlejších na světě. Již brzy po ukončení vlastního vývoje v továrnách Praga a Škoda, ke kterému došlo v polovině 50. let, přešel na výrobu sovětských typů. Nejdříve T-34/85, později T-54 a T-55. Ty se staly oblíbeným exportním artiklem, který po vyzbrojení vlastní armády dostala také řada spojeneckých armád ve východní Evropě nebo více či méně spřízněné armády po světě.

Když začal T-55 v 70. letech zastarávat, domluvila vláda nákup licence na novější „mobilizační“ model, který na roli T-55 v armádách Varšavské smlouvy navazoval, výkonný T-72. První prapor těchto tanků přišel do Československa ještě ze sovětských zbrojovek na konci 70. let, od roku 1982 se pak v Československu vyráběl licenčně.

BAHNA – Den pozemního vojska v bývalém vojenském prostoru nedaleko Strašic na Rokycansku přilákal tisíce příznivců armády, IZS i vojenské historie. V ukázkách byly k vidění bojová vozidla Pandur a Iveco, samohybné houfnice či tanky T-72M4 a T-72M1.

Na konci 80. let začaly být sovětské tankové jednotky dislokované v Československu, tradičně vyzbrojené první generací tanku T-72, přezbrojovány na mnohem výkonnější typ T-72B. Podle některých zdrojů v té době místní pohlaváři uvažovali o modernizačním programu T-72S (exportní označení zjednodušené T-72B) pro československé stroje. Tyto hypotetické úvahy však ukončila sametová revoluce a o dva roky později i rozpad Varšavské smlouvy, se kterým došlo ve východní Evropě k odklonu od dalších akvizic sovětské bojové techniky.

Tank T-72B sovětské armády

Poučení z války v Zálivu

Velkým poučením pro všechny majitele sovětské tankové techniky, se stala první válka v Perském zálivu, kterou již členové Varšavské smlouvy prožili jako svobodné a suverénní státy bez většího sovětského vlivu. Dnes je již zapomenutý šok, jaký průběh války vzbudil v Sovětském svazu a také Číně, které byly hlavními dodavateli vojenské techniky irácké armádě pod vedením Saddáma Husajna.

Po letech průtahů se zdá, že se Armata blíží zařazení do výzbroje:

Do té doby všichni předpokládali, že ruské stroje jsou v boji se západními konstrukcemi (Leopard 2, Challenger, Abrams) minimálně vyrovnané, přičemž malé rozměry a větší ráže kanónu kompenzují slabší elektronické vybavení. Irácké T-55 a T-72 však nedokázaly prakticky vůbec vzdorovat mechanizovaným svazkům spojenců, kterým vévodily právě americký tank M1 Abrams a britský Challenger 1. Ztráty sovětské techniky byly obrovské a vyvolaly hluboké pochybnosti o správnosti základních koncepčních postulátů.

Americké tanky M1 Abrams při rychlém postupu vpřed

Země vyzbrojené sovětskou tankovou technikou, v první řadě státy rozpadajícího se Sovětského svazu a členské státy Varšavské smlouvy, se tak začaly poohlížet po nových typech. Většina východního bloku byla ale natolik ekonomicky zdevastovaná, že se prosadila zejména levnější varianta, modernizace stávající sovětské techniky.

T-72M4CZ

Po rozdělení Československa a odmítnutí několika zahraničních modernizací byl v polovině 90. let zahájen v České republice národní modernizační program. Ten po méně ambiciózním prototypu T-72M3 přinesl i definitivní verzi T-72M4 CZ, která roce 2000 prošla vojskovými zkouškami a již v březnu 2001 byla oficiálně přijata do výzbroje. Původním předpokladem byla modernizace zhruba poloviny provozovaných T-72, tedy 350 kusů. Plán však přišel v době prvních úsporných balíčků v roce 1997 a tak se počet požadovaných strojů snížil na 140. V plánu zároveň bylo, že většinu modernizace, která byla od začátku plánovaná jako poměrně rozsáhlá a drahá, zaplatí vývoz, respektive nabídka modernizačního balíku do zahraničí.

K ničemu takovému se však ani v náznaku neschylovalo, a protože státy východní Evropy přicházely se svými národními modernizacemi (polský PT-91, Chorvatský T-95, Slovenský T-72M2, a podobně), byl nakonec celý nákladný program zúžen na pouhých finálních třicet modernizovaných tanků a pět doplňkových modernizačních sad. Pamětníci si navíc jistě vzpomenou na veřejné tahanice o tom, jaký základ pro modernizaci zvolit, jestli tank T-72M nebo T-72M1 se silněji pancéřovanou věží. Nakonec zvítězila z ekonomických důvodů první varianta, protože kvalitnější verzi M1 se tehdejšímu ministerstvu obrany podařilo podivně rozprodat do Alžírska.

Tank PT-91 Twardy, polská modernizace T-72

Hodnocení modernizace

Ekonomické hodnocení projektu T-72M4 CZ většinou dopadá tristně, nejčastěji je upozorňováno na to, že modernizace stála bezmála tolik, za kolik by se pořídily nové tanky. Z hlediska technického je hodnocena rozporuplně. Zatímco laici, v souladu s původními marketingovými prohlášeními zástupců ministerstva obrany a státního podniku VOP 025 (Vojenský opravárenský podnik 025 Nový Jičín), tento tank přirovnávají k o generaci modernějším strojům (časté je zejména srovnání s tankem M1 Abrams), odborníci, vědomi si řady kompromisů a nedodělků, jsou zpravidla o dost skeptičtější.

Projekt byl de facto zastaven v jeho nejdůležitější fázi, kdy již byly překonány potíže se zavedením na svou dobu špičkového, ale také velmi drahého systému řízení palby Turms-T od italské firmy Officine Galileo. Bylo hotové zabudování nového powerpacku izraelské firmy Nimda, který sestával z americké převodovky Allison a britského motoru Condor, odvozeného z motoru tanků Challenger. Ten významně zvýšil pohyblivost, kterou si čeští tankisté dodnes pochvalují.

Česko by Ukrajině mohlo poslat letouny L-159:

Zároveň však zůstala původní výzbroj a ačkoli pro ni Synthesia s izraelskými a německými firmami vyvinula novou extrémně dlouhou průbojnou munici, kritický systém, tedy sovětské stabilizátory (jakkoli nově ovládané italským systémem řízení palby) zůstaly původní. To teoretickou přesnost nového typu doslova deklasovalo.

Přes značné náklady je například kalkulovaná pravděpodobnost zásahu cíle první ranou pouhých 65 až 75 procent, kdežto u polských modernizací je to o 10 procent víc a například u tanků Leopard 2A4 z 80. let se s dobře vycvičenou posádkou tato přesnost odhaduje na 95 procent.

T-72M4CZ na Ukrajinu?

Po letech používání 73. tankovým praporem a ztrátě mnoha dávno neexistujících dodavatelů přistoupilo ministerstvo obrany k další modernizaci, kterou však tentokrát nazvalo „technické zhodnocení“. V jeho rámci byly provedeny hlubší opravy a vyměněny některé agregáty, které byly zastaralé, nebo na ně nebyly dostupné náhradní díly. Typicky šlo o zaměřovací systémy pro boj v noci, když firma, která vyráběla původní termovize, už dávno neprodukuje původní model.

Armáda České republiky se intenzivně zajímá o protiletadlový raketový systém S-330:

Už když se poprvé začalo mluvit o tom, že se na Ukrajinu dostaly naše tanky T-72, řada odborníků i zástupců laické veřejnosti doporučovala v rámci chystaného přezbrojení tankového vojska poslat na Ukrajinu také nejmodernější verzi T-72M4CZ. Přes všechny výše zmíněné nedostatky, které vyplývají z nedokončení původní modernizace, je totiž M4CZ hodnocená jako jedna z lepších modernizací. Ukrajinský server Glavkom, který se zabývá hodnocením vojenské techniky, ještě před válkou na Ukrajině ohodnotil českou modernizaci jako sedmou nejlepší z více než stovky známých modernizačních programů.

Doposud to však vypadalo, že tanky na Ukrajinu nepůjdou, přestože do České republiky začaly proudit německé Leopardy. Na zasedání Výboru pro obranu poslanecké sněmovny 26. března však vystoupil k tématu náčelník generálního štábu Karel Řehka a ne zcela otevřeně, ale přesto vcelku jasně, upozornil, že modernizace se nedělá jen kvůli nám samým.

Ze slov náčelníka generálního štábu lze mezi řádky jasně vyčíst, že až bude mít armáda dostatek tanků Leopard 2, dá se počítat s tím, že posledních asi dvacet provozuschopných kusů T-72M4CZ pošle na Ukrajinu, kde jimi bude možné vyzbrojit menší prapor, respektive dvě tankové roty. A protože T-72M4CZ se dá přirovnat i k lepším ruským modernizacím (jako jsou velmi rozšířené původní verze T-72B3), jistě půjde o posílení ukrajinských pozic.

A bude z České republiky mimořádně zajímavé sledovat, jak si naše modernizace povede v boji a jestli splní předpoklady, se kterými byla v 90. letech realizována.