Ani prosperita nenaučila Čechy milovat Evropskou unii
Ani prosperita nenaučila Čechy milovat Evropskou unii
Dvacet let po vstupu Česka do Evropské unie je evidentní, že spolu s členstvím přišel výrazný ekonomický růst a vzestup životní úrovně. Podle dat Světové banky HDP na hlavu mezi lety 2004 a 2022 narostl o téměř 44 procent. Navzdory tomu Češi pro unii nehoří a počet těch, kteří s ní nejsou spokojeni, nyní mírně převyšuje množství spokojených. Roli v tom hraje domácí nechuť k zapojení do nadnárodních celků. Český euroskepticismus ale souvisí také s tím, že posledních pět let už ekonomicky tak úspěšných nebylo, což zdůraznila zejména vysoká inflace. Současně se ukázala úzká místa, zejména unijní závislost na levné energii, která najednou není k dispozici.
Jak Česko, tak Brusel proto čekají reformy, jejichž rozsah a výsledek zůstává nejistý. Zřejmé naopak je, že pokud se nezdaří, přemění se starý kontinent, v jehož srdci Praha leží, ve skanzen. Reformy se navíc budou uskutečňovat v politicky složité situaci, protože téměř ve všech unijních zemích sílí nacionalismus a populismus.
Prosperita nestačí
Od vstupu do Evropské unie podle analýzy České spořitelny vzrostl tuzemský reálný HDP v přepočtu na obyvatele z 480 tisíc korun v roce 2004 na 675 tisíc korun v roce 2023. „Pokud by Česko součástí unie nebylo, dařilo by se nám ekonomicky hůře. HDP na hlavu za loňský rok by byl o pětinu, o 130 tisíc korun, nižší a spotřeba domácností by klesla o třetinu,“ hodnotí přínos členství ekonom České spořitelny Petr Zahradník.
Podstatně větší přínos členství v unii připisuje analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek. „Nebýt členství v EU, bylo by dnes Česko v lepším případě v pozici Srbska a v horším případě Běloruska. Obě uvedené země dosahují zhruba třetinového ekonomického výkonu na obyvatele ve srovnání s Českem,“ říká.
Existují ovšem pohledy, které unijní přínos relativizují. „Rostli bychom stejně rychle. Jsme uprostřed EU a kapitál, i kdybychom nebyli její součástí, by tuto mezeru vyplnil a jistě by si dohodl podmínky pro své investice, které by pro něj byly výhodné. Představa, že by nás ostatní země obcházely, je proto svým způsobem absurdní. Nikdy se nestalo, že by region v takovém centrálním postavení, jako má Česko, zůstal stranou,“ míní například Jaroslav Ungerman, dlouholetý šéfekonom odborů a někdejší poradce Andreje Babiše.
Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 vrostl reálný HDP na jednoho obyvatele téměř o 44 procent.
Analytik Daniel Šitera z Ústavu mezinárodních vztahů zase připomíná, že jiné postkomunistické země rostly rychleji. Příkladem je sousední Polsko, které se téměř dotáhlo na českou úroveň. Vysvětlením je podle něj lepší využití jak peněz z evropských fondů, tak i evropských pravidel pro veřejnou podporu tamních firem.
Hlavním unijním hospodářským přínosem je podle Zahradníka „efekt jednotného trhu“. Ten – oproti situaci, kdy by Česko z výhod volného pohybu zboží, osob, služeb i kapitálu vůbec nečerpalo – znamená roční zvýšení HDP o jeden bilion korun. Podstatný je snazší vývoz zboží, což je důležité s ohledem na vysoký podíl průmyslu na domácí ekonomice.
Snadnější přístup na unijní trhy, kam jde téměř 80 procent vývozu (ve výši 3,6 bilionu korun v roce 2023), oceňují rovněž české firmy. „Evropskou unii vnímají především jako místo, které jim zajišťuje bezpečí, prosperitu, jednotný a férový přístup,“ zdůrazňuje Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Vedle přístupu na více než půlmiliardový trh mají význam dotace. Po odečtení českých příspěvků jde v čisté podobě každoročně přibližně o 50 až 70 miliard korun. „Od roku 2004 jsme z evropských peněz získali přes jeden bilion korun. Dvě třetiny byly využity na kohezní politiku, tedy na rozvoj regionů. Přibližně čtvrtina na realizaci společné zemědělské politiky a zbytek tvoří prostředky na centrálně řízené projekty, například program pro vědu a inovace Horizont,“ připomíná Zahradník.
…
Chcete číst dál? Celý článek zde