Zita (62): Chtěla jsem se konečně rozvést a odejít. Manželova vážná nemoc mi ale udělala čáru přes rozpočet
Zita (62): Chtěla jsem se konečně rozvést a odejít. Manželova vážná nemoc mi ale udělala čáru přes rozpočet
Zita požádala po dlouhém váhání o rozvod a těšila se na nové začátky. Všechno se ale změnilo, protože manžel vážně onemocněl.
Mirka (69) jsem chtěla opustit už dávno. Když k tomu konečně mělo dojít, přišly zdravotní problémy a on mě potřeboval. Roky plynou a myslím, že už nikam neodejdu.
Věra (64): Těšila jsem se na klidný důchod. Místo toho mi rozvedená dcera stále dává děti na hlídání
Posledních deset let jsme vedle sebe jen přežívali
Mirka jsem si brala v pětadvaceti a na naše začátky si nestěžuju. Člověk se až věkem a zkušenostmi začne dozvídat, co vlastně od manželství očekával. Dnes už to mají mladí asi jinak. Já měla naučené, že musím zatnout zuby a vydržet. Pak nám děti vylétly z hnízda a nastalo divné období.
S Mirkem jsme už nebyli zvyklí trávit spolu čas jen ve dvou a posledních deset let šlo spíš o spolubydlení. Nejde mi o nějakou nenávist, Mirka mám ráda, je moje rodina. Jen mi připadá pro oba lepší, když si půjdeme vlastní cestou. Takhle jsem mu to řekla a byl překvapený.
Já mám spoustu zájmů a koníčků, Mirek to má jinak. Když to vezmu kolem a kolem, měl mě doma na vaření a úklid. A tak jsem podala žádost o rozvod, chtěla jsem odejít v dobrém. Dokonce i děti chápaly moje rozhodnutí. Jenže Mirek najednou vážně onemocněl.
Nemohla jsem manžela nechat samotného
Rakovina prostaty přišla ve chvíli, kdy už jsem měla pronajatý nový byt a řešili jsme majetkové vyrovnání. Věděla jsem, jak moc můj muž pečoval o svoje zdraví a byl hrdý, že ho nikdy neskolila žádná nemoc. Viděla jsem ten strach v jeho očích, a tak jsem u něj musela zůstat.
Léčba byla náročná hlavně psychicky. Mirek mě potřeboval jako asi nikdy, jenomže to celé trvalo dlouho. Rekonvalescence se táhla a přidávaly se další zdravotní komplikace. Mirek má nyní deprese a velké obavy z návratu nemoci. O odchodu už uvažuji jen ve chvílích volna, je to takové snění za bílého dne.
Upřímně řečeno si nedovedu představit, jak to beze mě zvládne. Děti mi říkají, že bych měla jít za svým srdcem. Kamarádky mě ujišťují, že Mirek už jen využívá mojí dobré povahy. Sama mám navíc dojem, že pokud zůstanu, bude ze mě doživotní zdravotní sestra.
Sny o svobodě jsou pryč
Vzdala jsem se nové cesty a starám se o manžela, jemuž se nedávno opět přitížilo a zdá se, že má Crohnovu chorobu. Možná to tak mělo být a jsem tu proto, abych se o něj na stáří postarala.
Otázkou je, kdo by se staral o mě, kdybych měla vážnou nemoc. Nemám dojem, že by Mirek tohle všechno zvládl. Doufám, že se časem v pobíhání kolem manžela zapojí i děti, ať nejsem na všechno sama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].