Zbraň tak hrozná, že ji Hitler odmítl použít. Bojový plyn má hrozivé účinky na lidské tělo

Yperit byl během první světové války velkou hrozbou

Boje první světové války se vyznačovaly mimo jiné bizarní kombinací vědeckého a technologického pokroku a brutality. Typickým produktem tohoto smutného svazku byl plyn, který byl pro utrpení v zákopech symptomatický.

Hořčičný plyn zřejmě vzešel roku 1822 z laboratoře belgického chemika Césara-Mansuéta Despretze. Ten popsal reakci chloridu sirnatého a ethylenu, nezmínil však žádné dráždivé účinky. Roku 1854 postup zopakoval Francouz Alfred Riche, ale ani v jeho poznámkách žádné zhoubné dopady na lidský organismus nenajdeme. O šest let později sloučeninu syntetizoval britský vědec Frederick Guthrie reakcí jednoho molu chloridu sirnatého se dvěma moly ethylenu. Na projevy organického sulfidu měl větší „štěstí.“

Čtěte také: Jaderné zbraně ve vesmíru? Jsme proti a takový projekt neexistuje, vzkázalo Rusko Americe

Dech smrti

Sloučenina bývá při vyšších koncentracích cítit jako cibule, křen nebo česnek. Proniká oděvem a napadá kůži, oči, dýchací a zažívací ústrojí a její působení urychlují vlhká místa, tedy podpaží a genitálie. Už po několika vdechnutích začnou zasaženého pálit plíce, ty pak nejsou schopné přenášet kyslík do krve. Zasažený se tak může „těšit“ na zánět spojivek, otok očních víček, horečnaté stavy, ztížené dýchání a ochablost organismu. Větší koncentrace zničí do 4-6 hodin celý dýchací systém. A tak když vypukla první světová válka, zdála se látka dvěma německým chemikům, Wilhelmu Lommellovi a Wilhelmu Steinkopfovi, jako ideální zbraň pro evropská bojiště.

Císařská německá armáda plyn použila 13. července 1917 u belgického města Ypres. Ukázala se vysoká účinnost, a to nejen během přímého použití – zasažení vojáci, kteří se vrátili do kasáren, přenesli plyn na své spolubojovníky. Devastace organismu, kterou v celé hrůze uvidíte v pořadu Válečné stroje na Prima ZOOM, se tak šířila dál. Yperit, jak byl plyn nazýván podle místa své premiéry, brzy začala používat každá významná válčící země.

„Hrůzy užívání bojových plynů otřásly veřejností během války i po ní, a v roce 1925 postavily Ženevské konvence použití bojových plynů mimo zákon,“ shrnuje důsledky užívání yperitu historik Indiana Neidell. „Adolf Hitler, jenž byl sám obětí hořčičného plynu v roce 1918, je zarputile odmítal použít během druhé světové války. Nicméně světové mocnosti si udělaly velké zásoby těchto zbraní. A stále je mají.“ Používání chemických zbraní se bohužel skutečně nepodařilo zcela vymýtit, jak ukazuje nejen nedávná historie.

Zdroje: Encyclopedia Britannica/War Museum