Bitvu u Lipan rozhodl chytrý manévr s jízdou. Zajaté husity potkal velmi krutý osud
Rekonstrukce husitské bitvy
Téměř deset let po smrti legendárního vojevůdce Jana Žižky z Trocnova se na konci května 1434 dvě stejně vyzbrojené a obdobně početné armády husitů rozložily mezi vesnicemi Hřiby a Lipany, aby rozhodly, na čí straně je pravda. Dva vojenské tábory proti sobě, oba obehnané těžkou vozovou hradbou, k tomu stejné houfnice a hákovnice, pavézy, palcáty, řemdihy, cepy a sudlice. A také stovky zásobovacích vozů a množství koní.
Mnozí z téměř 20 000 mužů, kteří se u Lipan zhruba na vzdálenost jednoho kilometru po dva dny ostražitě pozorovali, nezažili nic jiného než válku – koneckonců od první husitské bitvy na území Čech uplynulo už 25 let. Tentokrát ale nešlo o „obvyklý“ boj husitů proti účastníkům křížových výprav, oddílům katolické šlechty nebo obráncům měst věrných králi Zikmundovi a katolické církvi. Kalich ve znaku měla u Lipan obě vojska.
Přečtěte si také: Bitva u Sudoměře: Jan Žižka si geniálně pohrál s terénem i vozovou hradbou. Přesilu nepřátel rychle eliminoval
Střet zkušených velikánů
V duchu Žižkových zásad zformovali radikální husité, kteří k Lipanům vyslali polní vojska sirotčího a táborského svazu v počtu 6 000 – 10 000 pěších a 700 jezdců, vozovou hradbu na vrcholu nevelkého kopce tak, aby jim pravý bok kryl rybník. Naproti tomu spojené oddíly kališnicko-katolické aliance tvořené 8 000 – 12 000 muži a asi 1 200 jezdci postavily svůj opevněný tábor severozápadně v mírně nevýhodném terénu.
Jejich velitel, hejtman Diviš Bořek z Miletínka, měl ale v záloze taktický trumf. Prakticky celou svou jízdu rozmístil v nepřehledném terénu stranou mezi oběma tábory. V době bitvy mu táhlo na sedmdesátku a v českých zemích v té době nebylo mnoho zkušenějších velitelů. Původně bojoval na straně radikálních husitů a vojenskému řemeslu se učil u Jana Žižky, později ale přešel k umírněným kališníkům.
Proti němu stál asi o deset let mladší husitský kněz a vojevůdce Prokop Holý, zvaný Veliký. Ten se zřejmě účastnil už bitvy u Sudoměře 25. března 1420 a patřil k nejzkušenějším polním velitelům táborských i sirotčích vojsk. Měl za sebou desítky bitev včetně tažení do Braniborska a Lužice, jeho pobočníky byli kněz Prokůpek a Jan Čapek ze Sán, který velel jízdě.
Prohraná bitva
Dvoudenní oťukávání terénu a sondování možnosti dohodnout se nakonec v neděli 30. května 1434 ukončil Diviš Bořek z Miletínka, když se rozhodl zaútočit jako první. Proti pravidlům husitského boje vyslal své pěšáky vpřed mimo vozovou hradbu s cílem vylákat radikální husity z jejich polního opevnění. Ti skutečně po krátkém ostřelování nepřítele otevřeli průchody mezi vozy a vyrazili na zteč. Alianční pěchota předstírala zmatený ústup a přilákala radikály blíž k vlastní vozové hradbě. V tu chvíli se v odkrytém levém boku útočících husitů objevila jízda.
Nastala krutá řež, v níž se aliančním pěšákům i jezdcům podařilo hlavní houf husitů rozdělit a částečně obklíčit. Část z nich se dala na ústup ke svému opevnění, zbytek se probíjel směrem k vesnici Lipany. Zřejmě v tu chvíli se bitva zlomila v neprospěch polních husitských vojsk. Spolu s ustupujícími pěšáky se do vozové hradby hrnuli i útočící alianční oddíly a strhnul se tvrdý boj mezi vozy a v týlu radikální armády. Při tom padly stovky husitů včetně obou velitelů Prokopa Holého a Prokůpka.
„Prokop nemoha již svých zadržeti, protože pro nebezpečí a strach neslyší jeho povzbuzování, vrhne se mezi nejhustší shluk nepřátel s četou, sebranou spíše z nejstatečnějších než nejoddanějších, odolává nějakou dobu nepřátelskému útoku a pobiv mnohé byl by už skoro vyrval nepřátelům vítězství. Avšak obklopen množstvím jezdců, ne tak poražen, jako porážením znaven, proboden jest náhodnou střelou. Podobným způsobem zahynul i druhý Prokop, o němž jsme řekli, že se jmenoval Malý, v témž zástupu statečně bojuje,“ napsal o posledním odporu italský humanista Eneo Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II.
Jízda Jana Čapka ze Sán do bitvy nezasáhla a ustoupila. Mnozí historikové to považovali za zradu, zdá se ale, že jiná možnost nebyla – bitva byla prohraná. Okolnostem bitvy se věnuje i zábavný pořad Mikýřova hysteorie českých dějin, který můžete vidět na Prima COOL.
Krutá pomsta a zničení polního vojska
Odhaduje se, že radikální husité ztratili asi 1200 bojovníků, na straně umírněných kališníků mohlo být kolem 200 mrtvých. Vítězové vzali mnoho zajatců, jejich osud ale nebyl zrovna radostný. V okolních vsích jimi naplnili stodoly, které pak zapálili. Po bitvě tak uhořelo kolem 700 husitských bojovníků, a i díky tomu se bitva u Lipan řadí k nejkrvavějším v období husitských válek.
Mohlo by vás také zajímat: Upálen v Kostnici: Kde a kdy se Jan Hus narodil, se neví. Svůj věk přesně neznal ani Mistr
Porážka polních vojsk otevřela cestu k dohodě na Basilejském koncilu o uznání podobojí tam, kde se v té době již praktikovalo. Basilejská kompaktáta vyhlášená v roce 1435 fakticky ukončila desetiletí náboženských válek v českých zemích. Radikální husité byli poraženi, ne však zničeni. I po Lipanech docházelo k menším šarvátkám a bitvám, například 19. srpna 1435 u Křeče. Mezi poslední střety pak v květnu 1436 patřilo dobytí hradu Sion, jehož majitel Jan Roháč z Dubé byl 9. září 1437 v Praze popraven.
Zdroj: Čornej, Petr: Lipanská křižovatka: příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy, Praha 1992, Bellum.cz
Video, které jste mohli minout: Prima HISTORIE – Jan Roháč z Dubé