Patnáct let stačilo. Smysl má učit děti, ne poslouchat Babiše, říká exministr Gazdík
Exministr školství vysvětluje, co je za jeho "zmizením" z politiky, jaká byla jeho role v kauze Dozimetr i proč už nechce kandidovat do sněmovny.
Patnáct let stačilo. Smysl má učit děti, ne poslouchat Babiše, říká exministr Gazdík; Zdroj foto: Radek Bartoníček
Kdo zná Petra Gazdíka jen z Poslanecké sněmovny, možná by ho před soukromým gymnáziem Duhovka v pražských Holešovicích ani nepoznal. V tričku s krátkým rukávem a v krátkých kalhotách politika moc nepřipomíná. "Měl jsem poradu ředitelů, vítám vás tady," říká s širokým úsměvem a omlouvá krátké zpoždění.
Budova s nápisem Masarykova škola postavená v roce 1925 je rozsáhlá, ale samotnému gymnáziu zaměřenému na alternativní Montessori styl výuky patří jen menší část. "Mým snem vždycky bylo stát se ředitelem školy, protože to je něco mezi učitelem a starostou. Částečně učí, částečně dělá manažerskou funkci," vysvětluje Gazdík, který v letech 1996 až 2002 učil na vesnické základní škole a poté byl osm let starostou.
Jeho kariéra pak šla rychle nahoru, v roce 2009 založil hnutí STAN a stal se lídrem. Následující rok uspělo ve sněmovních volbách na kandidátce TOP 09, získalo devět poslanců a Gazdík se stal šéfem klubu tehdy třetí nejsilnější strany. Po třech obdobích ve sněmovně usedl i ve vládě, po volbách v roce 2021 se stal ministrem školství v kabinetu Petra Fialy. Měl být tváří připravovaných reforem vzdělávání.
Už po půl roce se ale všechno zlomilo. Gazdík rezignoval, když se odhalily jeho styky s podnikatelem Michalem Redlem, obžalovaným z korupce v kauze Dozimetr. Krátce byl ještě poradcem svého nástupce na ministerstvu, pak ale zamířil do školství z jiného směru. "Nijak jsem se sem nehlásil, majitelé mě sami oslovili. Po odchodu z ministerstva jsem dostal hned tři velmi luxusní nabídky. Za mě jsem teď nabral ten správný směr," tvrdí Gazdík.
Kvůli Dozimetru byste ze mě udělali netvora
Když ale reportér Aktuálně.cz přeruší jeho vyprávění o školství dotazy právě ke kauze Dozimetru, Gazdík se naštve. "Jasně! Už to mám nadosmrti. Ať udělám cokoliv, hned novináři vzpomenou Dozimetr," ohrazuje se. Při své rezignaci sice uvedl, že se necítí ničím vinen, jeho styky s některými lidmi z této kauzy ale poškodily jeho i hnutí STAN.
"Píšete, že jsem musel odstoupit, ale já nemusel. Já jsem chtěl. Protože po Babišových výrocích, že nikdy nikdy nikdy neodstoupí, jsem chtěl ukázat, že naše vláda je jiná. A také jsem nechtěl, aby všichni členové STAN pořád dostávali otázky, jestli bych měl odstoupit z postu ministra. A oni by ve strachu odpovídali: Měl by odstoupit. A ze mě byste udělali největšího netvora na světě," zlobí se Gazdík.
Vyšetřování ukázalo, že udržoval kontakty s Redlem, kterého policie označuje za hlavu celé zločinecké skupiny. Při výslechu ho také označil za svého známého, s nímž jezdí i na dovolené. Jindy se zase spolu scházeli s podnikatelem, který měl zájem o veřejné zakázky. "Jen se ptejte. Doživotně se to se mnou potáhne, přestože jsem nic neprovedl," povzdechne si Gazdík.
"Přemýšlel jsem opravdu dlouho nad tím, jaká je moje vina. A zjistil jsem, že prostě nejsem člověk, který se má tvářit, že někoho nezná, jen proto, že má takový člověk negativní nálepku. Ale neměl jsem se jako politik s některými lidmi setkávat. O tom žádná. Ale zaplatil jsem za to. Tečka," pronese Gazdík už klidným hlasem. Dodává, že je za odchod z nejvyšší politiky rád. Nelíbí se mu, jak dnes sněmovna funguje a že jakákoli změna se velmi obtížně prosazuje.
Zbytečně ze sebe děláme idioty
Petr Gazdík však úplně z politiky neodešel, zůstal poslancem. Zatímco do konce roku 2022 vystupoval na plénu sněmovny poměrně často, loni nepromluvil vůbec. Letos zatím jen dvakrát - v obou případech ale jen upozornil na to, že hlasoval jinak, než co ukazují záznamy. Účastí patří mezi průměrné poslance, byl přítomný na 66 procentech hlasování.
Přiznává, že sice zvažoval složit mandát, ale nakonec svůj čas dělí tak, aby se stihl věnovat škole i politice. "Pracuji denně dvanáct třináct hodin. Podílím se na práci školského výboru, snažím se všechno stíhat, je to všechno o organizaci práce," říká Gazdík, který sdílí kancelář s předsedou STAN a ministrem vnitra Vítem Rakušanem.
"Jsem hrdý na to, že jsme jedna z mála stran, ve které bývalý a současný předseda nijak nejdou proti sobě ani se nijak nehejtují. Dokonce spolu chodíme na pivo a máme se upřímně rádi," tvrdí Gazdík, který skončil jako předseda v roce 2019.
Uznává, že ve sněmovně "moc nevystupuje", ale změny ve školství patří stále mezi jeho priority. "Kdybyste se podíval na můj stůl na poslanecké ubytovně, našel byste tam seznam zákonů a opatření, která chceme jako STAN udělat ve vzdělávání do konce volebního období. S naším ministrem Mikulášem Bekem a dalšími kolegy dáváme dohromady také postoj hnutí k financování školství na příští rok," popisuje své aktivity.
Jakmile přijde řeč na financování školství a změny ve vzdělávání, opět se v něm probudí emoce. Tvrdí, že ho rozčiluje, že více peněz pro školy je těžké uhájit i před politiky vládních stran. A změny ve vzdělávání zase naráží na odpor rodičů a některých zájmových skupin.
"Bohužel ani někteří koaliční partneři nemají na financování školství správný pohled. Nemůžou si myslet, že vytvoříme perpetuum mobile, kdy bychom dělali změny ve školství a přitom na to neměli peníze. A už vůbec nesmíme opakovat loňský rok, kdy musel náš ministr prosit o osm miliard do školství, přestože šlo o mandatorní výdaje na platy. Zcela zbytečně ze sebe děláme 'idioty' a přinášíme nejistotu do pedagogického prostředí. Pokud to uděláme zase, dostaneme v parlamentních volbách na budku," varuje.
Těžce nese to, že také letos jsou kvůli rozpočtu na školství v koalici rozepře. "Vláda při nástupu jasně slíbila, že bude dávat na vzdělávání podstatně více peněz. Jestliže budeme mít peníze na důchody a spoustu peněz 'prožereme', ale na vzdělávání budoucích generací peníze nebudou, tak se jako země řítíme velmi špatným směrem," obává se.
Zároveň přiznává, že změny nejdou zdaleka tak rychle, jak si přál, když nastupoval jako ministr do vlády. Hnutí STAN má za 2,5 roku už třetího ministra školství. Podle něj ale dělá ten současný maximum. "Mrzí mě, že některé plánované změny ustrnuly. Když ve školství řeknete, že něco je bílé, spousta organizací vám řekne, že to tak úplně bílé není. A do toho rodiče, kteří chtějí učení postaru. Na změny nejsme nastavení. Máme deset milionů Čechů, kteří jsou 'odborníky' na vzdělávání. Přitom moderní svět peláší úplně jinou rychlostí," stěžuje si.
Už nebudu kandidovat, končím. Úplně to stačilo
Jakmile se stočí řeč zpět k jeho gymnáziu a mladé generaci, Gazdík opět ožije. "Pokud jde o mladé, jsem obrovský optimista. Vůbec o ně nemám strach. Mnohé se od nich učím, jak vnímají svět, jak jsou mnohem dál při využívání technologických novinek, byť jim chybí ještě některé souvislosti a pochopitelně zkušenosti," podotýká.
Když po rozhovoru vychází z kanceláře a mluví s několika zaměstnanci i studenty, je vidět, že je ve škole spokojený. I přesto, že před jeho nástupem proti němu studenti sepsali petici, vadilo jim hromadění funkcí i kauza Dozimetr. Dvě zaměstnankyně mu přinášejí dárek, protože právě slaví padesáté narozeniny. "Petře, je tam i psaní. Ale přečti si ho až později," smějí se.
"Tady na škole jsem opravdu šťastný. Cítím, že můžu ovlivnit životy žáků, můžu jim pokládat takové otázky, aby se ještě více zamýšleli nad světem. A jako ředitel školy můžu ovlivňovat ostatní učitele, aby naše vzdělávání odpovídalo 21. století," svěřuje se Gazdík.
Nakonec ukazuje i anonymní hodnocení žáků, jak před nimi obstál jako učitel zeměpisu a politické geografie. "Hodiny geopolitiky jsou moje nejoblíbenější z celého týdne. Na začátku roku jsem byl extrémně pozadu, ale geopolitika mě začala extrémně bavit. Aktivity v hodinách jsou zábavné, učitel je velmi milý, přináší do hodin vždy něco nového, mnohé nám dokáže zajímavě přiblížit. Hodiny s ním mi přijdou jako taková velká konverzace mezi kamarády, strašně si toho vážím," cituje žáka. I v celkovém hodnocení od svých studentů získal mnoho jedniček.
"Taková práce mi dává smysl. Když sedím na schůzi sněmovny a slyším opakovaně dlouze mluvit Andreje Babiše a Tomia Okamuru nebo pozoruji nekonečné obstrukce opozice, vždycky myslím na to, kolik jsem toho mohl udělat pro žáky a školu. Takže sem zase s radostí spěchám. Rozhodně mám raději oslovení pane řediteli nebo pane učiteli, než pane poslanče," končí Gazdík. "Jste první novinář, kterému to říkám: příští rok do sněmovny kandidovat nebudu. Patnáct let úplně stačilo."