Vzpomínáte na Afghánskou Monu Lisu z obálky National Geographic? Po 40 letech ji vypátrali. Toto je ona!
Vzpomínáte na Afghánskou Monu Lisu z obálky National Geographic? Po 40 letech ji vypátrali. Toto je ona!
„Nevěřil jsem, že se její portrét tak vydaří. Kolem nás byl dav lidí a všude vířil prach,” vzpomíná McCurry, jehož úkolem bylo zdokumentovat situaci v uprchlickém táboře během sovětsko-afghánské války. „Když jsem fotku vyvolal, věděl jsem, že je výjimečná. Ukázal jsem ji proto redaktorovi National Geographic. On, jakmile ji spatřil, zvolal, že je to další obálka časopisu,” směje se autor.
„Afghánská dívka“ nebo také „Afghánská Mona Lisa” se na obálce magazínu objevila v červnu roku 1985. Snímek je jeden z nejúspěšnějších a nejuznávanějších na světě. Stal se mezinárodním symbolem důsledků války a vysídlení. Je to navíc jediný obrázek, který byl na titulní straně National Geographic umístěn dohromady třikrát. Dlouho se však netušilo, jak se slečna jmenuje.
Až v roce 2002 se Steve McCurry rozhodl, že ji vypátrá a vyrazil na hranici mezi Afghánistánem a Pákistánem. Portrét ukázal místním obyvatelům. Ti však jen zmateně kroutili hlavami. Nakonec se ozval jeden muž, jenž tvrdil, že žena žije v horách poblíž Tora Bora a slíbil, že ji přivede. Trvalo tři dny, než dorazila. Ve chvíli, kdy vstoupila do místnosti, fotograf ihned poznal, že je to ona.
Afghánská dívka
Prozradila mu, že se jmenuje Sharbat Gula. Narodila se asi v roce 1972 do pastevecké rodiny. O deset let později byla její vesnice napadena sovětskými letadly. Odešla tak s rodinou do uprchlického tábora Nasir Bagh. Když ji bylo třináct let, vdala se a v roce 1992 se vrátila do Afghánistánu.
Postupně porodila pět dětí. Jedna z dcer však zemřela těsně po narození. Její dny na úpatí hor zahalených sněhem vypadaly stejně. Vstávala před svítáním, pomodlila se, šla pro vodu do potoku, vařila, prala, uklízela, starala se o pole osázené kukuřicí, pšenicí a rýží. Peníze, které vydělal její manžel v pekárně, na živobytí nestačily. „Nevím, zda žiju šťastně, ale žiju,” přiznala se.
V roce 2012 její muž zemřel na hepatitidu C. O čtyři roky později byla zatčena pákistánskými úřady za nelegální vstup do země s padělanými doklady a odsouzena na 14 let vězení. Islámábádu vadilo, že se objevila před televizními kamerami. Měla však štěstí. Afghánská vláda považovala její případ za národní problém. Sám prezident Ashraf Ghani ji předal klíče od nového bytu a zajistil splácení finanční výdajů její rodiny.
Sharbatino dobrodružství
V roce 2021 se ale Kábulu zmocnilo nábožensko-politické hnutí Tálibán a Gula byla pod snůškou výkružek nucena opět uprchnout. Přijala ji Itálie, jež ji nabídla nejen azyl, ale také podporu ve formě vdovského příspěvku a bydlení.
Dnes je Sharbat Gule padesát jedna let. Ve své rodné zemi je považována za symbol feminismu a pokroku. Jako jedna z mála totiž upozorňuje, aby bylo vzdělání dívek postaveno na stejnou úroveň jako u chlapců. Také se svěřila, že by za získané peníze od National Geographic ráda otevřela nemocnici pro ženy. „Já sama bych byla raději, kdyby ta fotografie nebyla nikdy pořízena,” říká. „Ale teď není na výběr.”
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.nationalgeographic.com, www.thecommonsense.gr, www.npr.org, www.repubblica.it