Vyhrál v loterii 20 milionů a s úsměvem říká: Sázím dál, třeba trefím další dvacku
Kdo z vás by nebral dvacet milionů? (Ilustrační foto)
Pro výhru přijel v nenápadném autě, musel si vzít volno z práce. Jeho kamarádi netuší, že se stal multimilionářem. Rozhovor pro Prima Ženy? Jen pod slibem, že se nikdo nedozví, že je o dvacet milionů bohatší. „Kamarádům říkám, že stavím čtyřpatrovou vilu s vodotryskem,“ usmívá se spokojený senior.
Vy se netajíte tím, že pro pohádkovou výhru jste si odskočil rovnu ze zaměstnání. Neříkejte, že vám nepracovaly nervy, když vám došlo, že těch dvacet milionů čeká jen na vás…
Já mám asi to štěstí, že jsem v rámci podnikání i bývalých zaměstnání byl zvyklý zacházet s velkými penězi. Proto jsem se z prvotního šoku rychle otřepal a pak všechno v klidu promyslel. Vlastně to žádné velké nervy nebyly, jen ještě dneska se s manželkou občas na sebe koukneme a říkáme si, jestli se nám to nezdá.
Manželce jste tedy pohádkovou výhru přiznal. Ale předpokládám, že sousedi netuší nic, že?
Chtěl jsem, aby to zůstalo jen v rodině, a zatím se to daří. To víte, občas slyším nějaké drby, že to vyhrál někdo z našeho města. Jestli mohu říct, vyhrál jsem v Korunce a tady u nás se vědělo, že Korunku hraji. Ale když se mě u nás ptali, zda jsem to já, kýval jsem, že jasně že jo. Že jezdím teď ve ferrari a na kopci si stavím čtyřpatrovou vilu s vodotryskem. Lidé se zasmějí a je klid.
Jak moc se změnil váš život? Na první pohled to vypadá, že prakticky vůbec. Jak to je?
Vlastně máte pravdu. Jak vidíte, ještě pořád pracuju, i když jen na zkrácený úvazek, přece jen už si užívám důchod. Nepřijde mi, že bychom teď žili s manželkou nějak jinak. Jen máme jistotu, že když se stane něco nečekaného, máme finanční polštář. A že naše vnoučata mají možnost vystudovat školy, které si vyberou. Jsem moc rád, že takovou šanci mají. To není jako za mého mládí, kdy jsme před sebou neměli žádnou perspektivu. Ale jinak myslím, že se chováme jako předtím, nakupujeme ve slevových akcích, nerozhazujeme za nesmysly. Pravda, víc se věnujeme svým koníčkům, to je vlastně asi největší rozdíl, co vidím.
Prozradíte, co jste si z nově získaných peněz pořídil jako první věc?
První bylo nové auto. To naše staré dosluhovalo a měli jsme v plánu pořídit nějaké mladší. Ale neuspěchal jsem to. Je to sice takové obyčejné auto, ale fungl nové, pohodlné, spolehlivé a jezdí se v něm jedna radost.
Auto je to pěkné, ale dvacet milionů nestojí. Vím, že mi do toho nic není, ale naznačíte, jak dál jste s výhrou naložil?
Zas takové tajemství to není. Peníze jsme s manželkou rozdělili mezi nás a naše děti. Když to shrnu, pořídili jsme auto, vyřešili bydlení a dopřáli si dovolenou v exotice. Velkou část výhry jsme investovali do různých dluhopisů a fondů, aby peníze neztrácely na hodnotě. A jak jsem slíbil, část peněz šla a ještě i půjde na pomoc potřebným.
Myslel jste na charitu? To je hezké…
Podívejte, já roky v duchu často prosil, ať jednou vyhraju pořádnou sumičku. A při těch mých prosbách o výhru jsem sliboval, že pak bych dal deset procent na charitu. Ze začátku manželka říkala, jestli to není škoda. Jenže já to slíbil… Na to konto se určitě „ten nahoře“ nad námi smiloval, takže jsem ten slib musel dodržet. První pomoc šla do ústavu pro mentálně postižené a do dětského domova. Těm jsem pomáhal už dřív, i když spíš materiálně, nakupoval jsem pro ně oblečení a hračky. Dodnes si pamatuju, jaký šok to pro mě před lety byl, když jsem prvně navštívil takovou instituci. Taky jsem něco přihodil do kostelní sbírky, pěkná suma šla do jedné pražské charity. Ale oči mám dál otevřené, když narazím na nějaký konkrétní projekt, rád pomůžu. Jen chci vidět, že moje peníze jdou na konkrétní věc a někomu, kdo to opravdu potřebuje, to je pro mě zásadní. Když pak člověk vidí, že děti z domova se díky mému příspěvku třeba dostanou na pobyt v přírodě… To je pak nejvíc.
Nedá se přece vyloučit, že trefím zase dvacet…”
Chce se mi zeptat, zda ještě sázíte, ale to je asi blbost, co?
Sázím pořád! Je to zhruba stejné jako před tou mou dvackou. Zrovna včera jsem vyhrál necelé dvě stovky, za vsazenou stovku je to dobrý výsledek, ne? To mě na Korunce baví, že už za jedno trefené číslo něco málo vyhraju. Když mám náladu a jdu kolem pobočky, dám tam ten můj tiket, to je pořád stejné, dávám dvacet za dvacet, dávám si jich pět na tiket, mám to hezky za stovku.
Zvyk je železná košile…
Jsem realista, vím, že nejspíš už těch dvacet milionů znovu netrefím, ale je to hra, je to o náhodě… Ale vyloučit se to úplně nedá, že? (začne se potutelně usmívat, pozn. red.)
Říká se, že každý hráč má nějaký recept. Podle čeho vybíráte čísla vy?
Jsou to všechno čísla z dat narození mých nejbližších. Je jich dohromady hodně, tak je spravedlivě střídám. Žádná jiná čísla bych nezkoušel. Víte, já věřím na horoskopy, karmu a podobné věci. Někdo tomu věřit nemusí, ale u mě to funguje. Pár dní před tou obří výhrou jsem byl v zahraničí a šel jsem po ulici okolo žebračky, seděla tam na židličce s hezkým pejskem. Přešel jsem okolo ní, došel k přechodu, právě padla červená. Řekl jsem si, že mám čas, tak jsem se za ní vrátil a dal jí do mističky své drobné. Bylo to 20 centů. A zá pár dnů mi padlo 20 milionů! Prostě se to nějak proměnilo…
Chápu. Už od pohledu vypadáte jako člověk, který má hodnoty srovnané. Nebál jste se, že vám pohádková výhra naruší vztahy s nejbližšími? Víte, že se říká, že štěstí ve hře znamená neštěstí v lásce?
To se sice říká, ale u nás to tak není. Se ženou jsem už půl století a pořád se máme moc rádi. Ona je praktická, kde já bych bez ní byl. Vděčím jí za všechno, měli jsme a máme krásný život. Samozřejmě nějaké menší krize jsme měli – jako každý. Ale pokud se ptáte, jestli nám těch dvacet milionů vztah nějak pocuchalo, tak vůbec. Vlastně naopak. Jedno naše dítě mělo svůj vztah dost nahnutý. Skoro bych řekl, že byli těsně před rozchodem, měli finanční těžkosti a hodně se s tím prali. Díky výhře jsme mohli pomoci, situace se u nich zlepšila a nabralo to lepší směr. Takže to štěstí ve hře zase jim pomohlo v lásce.
Podívejte se také na rozhovor s miliardářem Richardem Chladem: