Václav Slabyhoudek alias Pan Lišák ze soutěže Na lovu: S lovci si píšeme každý den!

Jeho kolegové o něm říkají, že je »největší bedna«, byť má statisticky nejhorší skóre. „Ze začátku byla znát nervozita, teď už jsem ostřílenější a zlepšuji se,“ říká absolvent Fakulty sociálních věd UK i Právnické fakulty UK Václav Slabyhoudek (31) alias Pan Lišák ze soutěže Na lovu, který je dle svých slov pěkně mazaná liška.

Václav Slabyhoudek alias Pan Lišák

Jak jste spokojený se svou přezdívkou?

„Nikdo mi lišáku do té doby neříkal, ale vlastně mi to přijde trefný.“

Co máte kromě přezdívky s liškami společného?

„Třeba to, že jsem aktivní více v noci než přes den. Odpoledne jsem v práci unavený a říkám si, že půjdu brzy spát. Potom nastane jedenáctá večer, mám oči jak žárovky a spát nemůžu. Poslední dobou na to zkouším meduňkový čaj. Když nepomůže, tak počítám ovečky.“

Jste také mazaný jako liška?

„Může se zdát, že jsem mírumilovný, ale když se do toho opřu, jsem schopen člověka bez kompromisu porazit. Samozřejmě se bavím o soutěži, kde mám i v popisu práce jet na 100 % a být nemilosrdný. V reálném životě mi přátelé říkají, že jsem spíš až moc hodnej. Ale umím se vztekat. Když mi třeba nejdou šipky, které rád chodím hrát, tak nejdu pro sprosté slovo daleko. V televizi předstírám, že jsem v klidu, ale jakmile něco nevím, uvnitř mě to vře.“

Hodný právník?

„Nejsem vyloženě advokát, dělám na ministerstvu práce a sociálních věcí na odboru Evropské unie a mezinárodní spolupráce. Právo Evropské unie mě zajímalo vždycky, nikdy jsem netíhnul k tomu, že bych chodil přímo k soudu a účastnil se nějakých sporů.“

Kam směřujete dál? Zaslechla jsem něco o Bruselu…

„Rád bych se za pět šest let viděl v Bruselu, kde bych chtěl působit v některém z útvarů Evropské komise a Evropského parlamentu, tedy dostat se do sekretariátů, jež tvoří právo EU. Chtěl bych si zkusit žít jinde. Studoval jsem souběžně dva obory, takže jsem ani nestíhal nějaký Erasmus, a rád bych si to vynahradil.“

Když ale odjedete pracovat do Belgie, už nebudete v Na lovu…

„Kdo ví, co bude za pět let. Bude se ještě Na lovu vysílat? A třeba se najde lepší lovec, než jsem já.“

Nova nyní dalšího lovce hledá, nemáte obavy, že mezi vás nezapadne?

„Myslím si, že zapadne v pohodě. Všichni jsme velice přátelští. Zároveň vždy máme možnost se s dotyčným/dotyčnou vidět např. na kamerových zkouškách. Takže bychom vybraného adepta měli před schválením aspoň trochu znát.“

S kolegy lovci máte nadstandardní vztahy a vídáte se i v soukromí…

„Není den, kdy bychom si na společném chatu nenapsali. Stále taky držíme tradici, že si jednou až dvakrát týdně děláme online cvičení, kdy si vzájemně vymýšlíme otázky a trénujeme mozek.“

Podle čeho volíte otázky? Snažíte se je nachytat v tématech, o kterých víte, že jim moc nejdou?

„Vzájemně se nachytávat při tréninku nechceme. Musím však uznat, že naše otázky bývají zpravidla o jeden až dva levely výše, než jsou otázky v Na lovu, takže mnohdy po trénincích propadáme depresi při zjištění, kolik toho ještě nevíme. Když vymýšlím otázky já, snažím se pokrýt široké spektrum oborů, a zároveň hledám kuriozity a rekordy.“

V týdnu na Nově běží každý podvečer jeden díl Na lovu a nyní během sobotních večerů i Superlov, který se natáčel v prosinci v Bratislavě. Jak jste si to užili?

„Všichni jsme byli uvolněnější než v první sérii, užili si více srandy i napětí, protože v mnoha střetnutích se bojovalo do poslední sekundy.“

Měli jste čas i na prozkoumávání Bratislavy?

„Moc ne, naštěstí jsme ji s lovci prozkoumávali při loňském natáčení. Ale my si to letos vynahradíme někde jinde. Kromě hlavního města Slovenska jsme už byli v Berlíně, Vídni, tak teď vymýšlíme, kam pojedeme dál, logicky se nabízí Varšava, když už jsme byli u ostatních sousedů, ale spíše v Polsku zavítáme do Krakova.”

Připravujete se znalostně na tyto cesty? Nebo to vzdáváte, protože víte, že vás Vševěd stejně převálcuje?

„Zajímavosti a nějaké základní informace si samozřejmě zjišťuji. Jinak to opravdu necháváme na kolegovi Vševědovi, který je průvodce par excellence.“

Cestujete často po světě i bez lovců?

„Po světě přímo ne, de facto jsem byl jen v Africe v Egyptě, ale po Evropě celkem ano. Nyní plánujeme na květen s kamarády zájezd na Madeiru nebo Kanáry.“

Opalovat se, nebo poznávat?

„Určitě poznávat, nejsem typ, co by na pláži chytal bronz, ještě když se vždy musím namazat minimálně padesátkou.“ (usmívá se)

Zrzavé vlasy máte v rodině?

„Zdědil jsem je po mamce, stejně jako můj o dva a půl roku mladší brácha.“

Sleduje vás rodina, jak si vedete v soutěži?

„Ano, ale mamka se mě vždy předem ptá, zda vyhraju. Když řeknu, že v tom díle prohraju, tak se na to nepodívá. I kdybych předvedl sebelepší výkon.“ (směje se)

Máte v rodině nějakého právníka?

„Vůbec ne, jsem první. Brácha pracuje na krajském úřadě v Karlových Varech, táta pro Sokolovskou uhelnou a mamka je učitelka na ZŠ.“

Měl jste doma od maminky učící dril?

„Víceméně ne, nikdy jsem neměl s učením problémy, takže nebylo potřeba. Nezastírám, že jsem byl trochu šprt. Zpětně si říkám, že jsem se mohl více věnovat koníčkům a nemusel se tolik šrotit na písemky z biologie, chemie a fyziky. Ale zase se mi ty znalosti teď hodí. Mě vždycky nejvíc bavil dějepis, politologie…“

Do politiky by se vám nechtělo zabrouzdat?

„Na to jsem moc hodnej a upřímnej. To bych musel být liška podšitá i v realitě.“

Je ta vaše »hodná« povaha příčinou, proč vás na škole šikanovali?

„Zrzavé vlasy, šprt, hodnej… Prostě klasika. Ale nebylo to nic strašného, nemám z toho dnes trauma.“

Měl jste někdy problémy se sebevědomím?

„Asi ano, ale na druhém stupni už to bylo dobrý. Dneska si říkám, že by možná spousta z těch šikanátorů byla ráda na mém místě.“

Díky soutěži jste známou tváří. Jste za to rád?

„Tohle nebyl primárně můj cíl. Chtěl jsem spíš vystoupit ze své komfortní zóny, zvládnout lépe stres, pracovat s ním, posunout své hranice.“

Poznávají vás lidé na ulici?

„Někdy ano, ale nedávno se mi stala vtipná příhoda. Byl jsem nakupovat nějaká piva, a když jsem byl u kasy, tak si mě paní pokladní nedůvěřivě prohlížela. Říkal jsem si: Asi mě poznala a bude chtít podpis. A ona: Můžete mi ukázat občanku? Tak to mě vykolejilo, ale už jsem ve věku, kdy je to pro mě vlastně pocta. Jak nemám motýlka a brýle, vypadám asi mladší.“

Na to, jak vypadáte, často naráží i Ondřej Sokol, který si z vás dělá legraci. Jak to vnímáte?

„Neberu si to osobně, je to součást zábavy. A kdyby to bylo příliš, umím se ozvat!“

Vracíte mu to?

„Oproti kolegům jsem v tomto směru poměrně mírný, občas si utahuji z Ondřejova věku, je zkrátka o generaci starší. (usmívá se) Ale není radno si s Ondřejem zahrávat. Skoro každou narážku totiž nakonec použije proti vám.“

Často naráží i na to, že si nemůžete najít partnerku. Jste stále singl?

„Ano, ale je to trochu i záměrně, vztah pro mě teď není prioritou. Do budoucna bych ale rád rodinu založil.“

Jistě je těch zájemkyň díky televizi více.

„Je pravda, že na začátku si hlavně zájemkyně vyplňující přihlášku na casting myslely, že když se pořad jmenuje Na lovu, budou před kamerami lovit partnera… Já to tak ale nikdy nebral. Navíc mi často píšou malé holčičky a babičky.“

Odpovídáte jim?

„Když je to v nějaké slušné rovině, tak se snažím. Na výhrůžky apod. neodpovídám.“

Vám někdo vyhrožoval?

„To úplně ne, jen nejsem asi všem sympatický. A někdy diváci nechtějí akceptovat, že pořad není přímý přenos, a diví se, když jim nezamávám a nepozdravím je. (směje se) Jsem ale rád, že pozitivní zprávy převažují. Někteří o mě dokonce mají strach. Když některým slečnám pár dní neodepíšu, hned se ptají, co se mnou je.“

A to jste jim mohl mávat ze hřiště. Vysněnou kariéru profesionálního fotbalisty vám zatrhli lékaři, když vám objevili srdeční vadu. Omezuje vás tento zdravotní problém?

„Beru prášky na ředění krve, každý rok jezdím na kardiologii do Plzně na kontrolu a nemohu dělat třeba bojové sporty. Sportovat ale mohu, jen to nesmím přehánět a hlídám se, abych si nezpůsobil otevřenou zlomeninu.“

Jaké sporty děláte?

„V poslední době jsme si oblíbili s přáteli badminton, ale v Praze je docela rvačka o místo. Čas od času si jdu zaplavat a rád jezdím na kole, když jsem třeba o víkendu u našich. A taky mě baví šipky, jak už jsem říkal. U nich ale spíš kalorie přijímám, než spaluji. Pivo mám rád, jen to nesmím kvůli srdci přehánět.“

Takže žádné opíječky?

„Neměl bych, ale přiznávám, že to umím. Proto jsem si dal letos suchý březen, abych trochu napravil své »hříchy«.“ (usmívá se)