Vincent (69): Nemohl jsem se vzpamatovat z infarktu. Žena místo toho, aby se o mě starala, jednoho dne utekla

Vincent (69): Nemohl jsem se vzpamatovat z infarktu. Žena místo toho, aby se o mě starala, jednoho dne utekla

Vincent očekával, že se o něho jeho žena postará, když navzdory svému zdravému životnímu stylu dostal infarkt. Ale jakmile se vrátil z nemocnice, manželka byla jako vyměněná a jejich vztah se ocitl v krizi.

S Emílií jsme spolu byli skoro 40 let. Jako každé jiné ani naše manželství nebylo dokonalé, ale měli jsme se rádi a ctili se. Máme spolu tři dospělé děti. Vytvořili jsme spolu rodinu a domov. Opravdu jsem si myslel, že spolu zemřeme, ale Emílie to tak asi nechtěla.

Stanislav (55): V nejtěžších chvílích jsem držel manželku za ruku. Pak jsem se dověděl věc, která nadobro změnila náš vztah

Druhý infarkt mě nadlouho upoutal na lůžko

Před několika lety jsem dostal infarkt. Vždycky jsem byla sportovec, nekouřil jsem, popil jsem si jen při zvláštních příležitostech, ale asi je to věkem. Při večeři mě najednou začalo bolet na hrudi, ztuhla mi levá ruka. Byl to učebnicový infarkt. Rychle jsem se z jeho následků oklepal a pokračoval dál životem.

Ale o rok později jsem dostal další, který byl už mnohem závažnější a téměř jsem zemřel. Tentokrát nebyla moje rekonvalescence tak jednoduchá a rychlá. Zůstal jsem několik týdnů v nemocnici a ani po návratu domů jsem se nemohl vrátit do práce, protože to můj zdravotní stav nedovoloval.

Jindra (39): Darování krve mi zachránilo život. Kdybych tenkrát nešel, dnes bych tu nebyl

Doma jsem potřeboval pomoct

Na začátku jsem byl rád, že mám Emílii vedle sebe. V nemocnici se o mě starala, chodila za mnou každý den, povídala mi o tom, co dělá a jak se věci mají mimo zdi nemocnice. Ale když jsem se vrátil domů, moje pečující a milující žena se někam vytratila.

Nemusel jsem ležet, ale potřeboval jsem hodně odpočívat. Prosil jsem Emílii, aby mi nosila čaj a jídlo do postele. Prvních pár dní to šlo, ale pak najednou přestala. Prý že se o sebe dokážu postarat sám, když si dokážu dojít na záchod a povídat si hodiny na telefonu s kamarády. Je pravda, že Emílie chodila do práce, ale aspoň po práci se o mě mohla postarat.

Každý den mi uvařila, to ano, ale pak jsem si musel jídlo ohřívat, když nebyla doma. Dokonce odmítala kvůli mně rušit svoje plány na večery s kamarádkami, když se mi přitížilo nebo jsem se necítil dobře. Opravdu jsem ji nepoznával.

Věra (51): Otcovo tajemství ničilo matku i mě. Nechci, aby si dcera procházela něčím podobným

Jednoho dne jsem se vzbudil a žena byla pryč

Po pár měsících, které jsem strávil doma, ke mně Emílie přišla a zeptala se mě, co bude dál. „Ležíš tu už několik měsíců, převaluješ se z boku na bok. Doktor řekl, že už jsi schopný jít do práce, tak bys možná měl,” navrhla. Nesouhlasil jsem. Necítil jsem se stoprocentně, potřeboval jsem ještě čas na rekonvalescenci, ale Emílii to naštvalo.

Tu noc strávila v obýváku na gauči. Přestala se mnou mluvit, přestala mi vařit nebo připravovat cokoli, co by mi mohlo usnadnit situaci. Asi doufala, že mě to přiměje vstát z postele, ale já se na to opravdu necítil.

Jednoho rána jsem se probral a Emílie byla pryč. Její věci byly pryč také. Nechápal jsem, jak to zvládla, zatímco já spal. Přestěhovala se k dceři, která mi nakonec prozradila, že se postupně stěhovala týdny. Nechápal jsem, že jsem si ničeho nevšiml. Týdny doma mizely věci a já to neviděl.

Další příběhy ze života →

Radim (61): Celý život mám problém s duševním zdravím. Až hypnoterapie mi odhalila šokující příčinu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články