GLOSA: Boj proti mikrorasismu. Můžeme ještě nakupovat u Vietnamce, řezníka či v Albertu?

Vietnamská večerka, ilustrační snímek

Koncem týdne bylo na sociálních sítích opět veselo. Pomyslný špunt od šampaňského odpálili redaktoři Deníku N svým konstruktem, že chodit nakupovat k „Vietnamci“ (namísto chodit do obchodu) je aktem mikrorasismu. Když se zástupci vietnamské komunity ozvali, že jsou s označením Vietnamec v pohodě, bylo jim nepřímo vysvětleno, že to celé vnímají chybně. Redakce CNN Prima NEWS proto přichází s dalšími pojmy, kterých byste se během nakupování měli vyvarovat.

Už neříkejte, že jdete na nákup do supermarketu Albert. Mohli byste tak urazit každého, kdo se jmenuje Albert. Slovo jde přitom krásně opsat postaru: Jdu do Hypernovy. Zde je ovšem otázkou, co by si o tom mysleli hyperaktivní jedinci nebo zaměstnanci televize Nova.

VIDEO: Inflace v Česku prudce spadla na 2,3 procenta. Naplňují se slova z mého projevu, ocenil Fiala

Už neříkejte, že jdete do hospody na jednu Plzeň. Mohli byste urazit každého, kdo pochází z Plzně. Ať vás také ani nenapadne, že půjdete nakoupit nějaké uhlí. Mohli byste urazit legendárního českého skladatele a zpěváka Jaroslava Uhlíře.

A prosím vás, už nikdy neříkejte, že jdete nakoupit k řezníkovi. Mohli byste urazit českého režiséra a rappera Martina Pohla, který je známý pod přezdívkou „Řezník“. Možná se zdá, že jde na první pohled o tvrdého chlapa. V hloubi duše je to ale určitě milý a citlivý člověk, kterého by taková urážka mohla ranit. Říkejte raději: Jdu do masny… Nebo prostě nekupujte maso vůbec.

A pokud se vám náhodou ozval nějaký Albert, Plzeňák, Řezník nebo snad pan Uhlíř, že jste je nijak neurazili a že máte s touto hyperkorektností na hranici zdravého rozumu táhnout někam, vzkažte jim: „Váš názor respektuji, svůj si ponechávám a opravdu s ním nikam nepotáhnu.“

Když budu mluvit trochu vážně, musím přiznat, že si vietnamské komunity v České republice obrovsky vážím. Jako člověk, který vyrůstal na Jižním Městě nedaleko od Sapy, jsem se ještě nepotkal s Vietnamcem, kterého by urazilo, že se mu říká Vietnamec. Některé z nich ale naopak urazila skutečnost, že jim redaktor Deníku N nepřímo doporučuje, co jim má vadit.

Řekněme si také narovinu, že Čech, který tyká cizímu Vietnamci ve večerce, je lidský odpad. To samé platí o lidech, kteří vietnamskou komunitu označují pod pojmy rákosníci, žluťáci nebo ťongové.

Možná žiji v jakési pražské bublině, přesto naivně doufám, že těchto stupidních výpadů proti Vietnamcům v Česku ubývá. A i když redakce Deníku N určitě do „boje“ proti mikrorasismu vytáhla s dobrým úmyslem, svou argumentací šlápla totálně vedle. Pozitivním signálem na celé věci je skutečnost, že nespočet Čechů na sociálních sítích vyslovilo vietnamské komunitě absolutní podporu.