Markéta (47): Na tchyni nedám dopustit. Když mi bylo nejhůř, jako jediná mě podržela

Markéta (47): Na tchyni nedám dopustit. Když mi bylo nejhůř, jako jediná mě podržela

Markéta našla ve své tchyni velkou spojenkyni. Mohla se jí svěřit i s tím, že není připravená na probíhající těhotenství. Tchyně měla pochopení i vlastní příběh.

Díky manželovi Ondrovi (48) jsem přišla k nejlepší tchyni pod sluncem. Považuji ji za opravdovou přítelkyni a mohu se jí svěřit snad se vším. I ona mi prozradila vlastní bolestné tajemství.

Tereza (30): Tchyni mám raději než svoji mámu. Náš vztah rozhodl o tom, že se vdám, chtěla jsem patřit do její rodiny

S tchyní jsme se hned skamarádily

Ondřej mě seznámil se svou matkou až po půl roce chození. Nevím, proč tak otálel, Blanka je skvělá ženská a hned jsem si ji oblíbila. Je to taková ta osoba, co na srdci, to na jazyku. Samozřejmě to pro někoho může být náročné, ale já to mám ráda.

Moje matka je na rozdíl od Blanky značné úzkoprsá a neustále se strachuje, co si o nás pomyslí okolí. Nemohla bych se jí nikdy s ničím svěřit, aby se kvůli mně netrápila. Po čase jsem si udělala takovou důvěrnici z Blanky, mohla jsem jí říct opravdu všechno. O tom jsem se brzy přesvědčila.

Krátce po zasnoubení s Ondřejem jsem zjistila, že jsem těhotná. Děti jsem vždycky chtěla, jen na to ještě nebyl podle mého názoru ten správný čas. Dost mě ta skutečnost trápila, chtěla jsem ještě pár let pracovat a trochu se s Ondrou sžít. Moje tehdy ještě budoucí tchyně mě vyslechla a byla mi velkou oporou.

Tchyně mi svěřila svůj osobní příběh

Nevěděla jsem, komu o svém trápení říct. Nikdo by mě asi nepochopil. Tehdy nám Blanka nesla něco domů a hned ve dveřích zašeptala: “Nejsi v tom?” Hned na to jsem se rozplakala, Ondra byl naštěstí v jiné místnosti. Blanka mě pak vytáhla ven na kafe, abychom si promluvily.

Poznala, že v mém případě nešlo o radostný pláč. Zdráhala jsem se jí přiznat, že ještě nejsem připravená mít dítě s jejím synem. Mohla by mi třeba pohrozit nebo mi doporučit, abych zrušila svatbu. Ona se ale zachovala skvěle a měla pro mě pochopení.

Vyprávěla mi, že si něčím podobným sama prošla. Tehdy čekala třetí dítě a věděla, že už to nezvládne. Rozhodla se pro potrat a nebylo to snadné. Nikomu nic neřekla a ničeho nelituje. “Budeš báječná máma, ale je to na tobě. Chápu ten zmatek, máš ráda svoje tempo,” řekla mi. Moc mi to pomohlo a uvědomila jsem si, že někdy je zkrátka příroda silnější než nějaké naše plány.

Příroda se nakonec rozhodla jinak

Po týdnu, kdy jsem byla rozhodnutá těhotenství oznámit Ondrovi, jsem však samovolně potratila. Zvláštní bylo, že už jsem se na dítě začínala připravovat a těšit. Jako by tušilo, že jsem ho na začátku moc nechtěla. Ani v tu chvíli mě nikdo nepodpořil lépe než Blanka.

Na děti přišel čas dva roky po svatbě a já byla neskonale šťastná, že se nám tak povedly. Blanka je stále moje důvěrnice, moc mi pomohla i během mateřské. Tam hrála konečně velkou roli i moje máma, která se zapojila prakticky a materiálně, což jí jde nejlépe.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články