Magda (21): V kamarádčině domě jsem strávila nejděsivější chvíle svého života. Pak jsem se dověděla něco neuvěřitelného

strach obavy hrůza

Magda se ocitla ve velice nepříjemné situaci. Někdo ji pronásledoval v cizím domě a pak se zasekla ve výtahu. Bála se, co přijde, až se dostane ven.

Šla jsem na návštěvu k nemocné kamarádce, ale ocitla jsem se v domě hrůzy. Nejdřív mě někdo honil po domě a pak jsem se nemohla dostat z výtahu. Nakonec jsem zjistila, že kamarádka bydlí na jiné adrese.

Aneta (41): Ve výtahu jsem strávila nejděsivější půlhodinu života. Dodnes nevím, co ty zvuky měly znamenat

Kamarádčin dům byl plný divných nájemníků

Moje kamarádka, kterou jsem znala pár měsíců z práce, byla nemocná. Chtěla jsem jí nějak pomoci, věděla jsem, že žije sama. Rozhodla jsem se ji navštívit a donést jí silný hovězí vývar. Dům, kde bydlela, jsem zprvu nemohla na sídlišti najít. Bloudila jsem v kruzích a hledala vchod číslo třináct.

Zvonky evidentně nefungovaly. Naštěstí ale vycházela nějaká stará dáma. Podívala se na mě šílenýma očima a bezzubým šklebem. V duchu jsem si řekla, že to je příšerné místo. Počmárané zdi, divný zápach a vrzání, které šlo kdoví odkud. Když jsem čekala na výtah, přišel nějaký muž a stoupl si hodně blízko. Ze slušnosti jsem pozdravila, ale on se jen díval, ani nemrkl.

Dveře výtahu se otevřely a on nastoupil. Za žádnou cenu jsem se s ním nechtěla ocitnout v tak těsné kabince, a tak jsem začala couvat. „Půjdu pěšky,“ pípla jsem a couvala ke schodům. Jenže pak jsem za sebou zaslechla kroky, ten chlap mě pronásledoval. Utíkala jsem tři patra a nakonec se zadýchaná schovala za botník. Naštěstí si mě nevšiml a běžel dál.

Ve výtahu jsem dostala záchvat paniky

Najednou přijel výtah a já se do něj schovala, zmáčkla jsem nejvyšší patro, kde kámoška bydlela. Ulevilo se mi jen na chvíli, výtah se totiž zastavil a nešel otevřít. Zkoušela jsem zvonit, křičet i mlátit do plechových dveří. Naprosto bez odezvy. Jen jsem si vyvolala panický záchvat. Sedla jsem si do rohu výtahu a snažila se dýchat. Telefon byl bez signálu.

Škvírou ve dveřích jsem si všimla, že mě někdo pozoruje. Bylo tam oko, dvakrát mrklo a pak se ozval dětský smích. To už mi tekly slzy po tvářích a myslela jsem, že se pozvracím. Nejhorší ale teprve přišlo. Do dveří někdo kopal, srdce mi bušilo až v krku. Křičela jsem o pomoc jako smyslů zbavená.

Pak jsem se začala dusit, docházel mi kyslík. Věděla jsem, že si to asi namlouvám, ale plíce si dělaly svoje. Sípala jsem a modlila se ke všem svatým, ať tam neumřu. Kopání ustalo, zmizel i dětský smích a já se začala propadat do mdlob. Pak se náhle otevřely dveře a já nahoře zahlédla světlo, jako na konci tunelu.

Kamarádka mě má za blázna

Ven mě vytáhl hasič, byla jsem v mrákotách, zavolali mi sanitku. Když jsem se vzpamatovávala, bylo mi řečeno, že je dům prázdný a v rekonstrukci. Nikdo nechápal, jak jsem se dostala dovnitř. Musela jsem si to všechno vyfantazírovat. Volala jsem kamarádce a ta mi potvrdila, že jsem asi blázen.

Bydlela v úplně jiném domě, nevím, kde jsem vzala číslo třináct. Kamarádka mi ve dveřích stihla říct, že se prý v tom domě objevují duchové bývalých majitelů. Podala jsem jí polévku a mazala z toho sídliště co nejrychleji pryč.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články