Šulc po vyřazení: Byla to jízda! Podepsali jsme smlouvu s ďáblem
PŘÍMO Z FLORENCIE | Bojoval a poctivě si plnil defenzivní povinnosti. Jako asi jediný hráč měl před prodloužením ve čtvrtfinále Konferenční ligy s Fiorentinou (0:2) na tváři široký úsměv. Přesto v Pavlu Šulcovi po konci evropské cesty převládala spíš lítost z toho, že si se spoluhráči nezvládli pohádku prodloužit do penalt. Musel ale uznat, že Plzeň přežila proti favoritovi hodně šancí už v základní hrací době. „Smlouvu s ďáblem jsme asi podepsali na devadesát minut a ne na stodvacet,“ pousmál se plzeňský záložník.
Pavel Šulc si kryje balon v zápase s Fiorentinou
Co převládá? Mrzutost z toho, že jste nepostoupili, nebo pýcha, kam jste to dotáhli?
„Teď je to asi mrzutost, ale další den už na to asi budeme koukat jinak. Nejvíce zamrzí, že to dotáhneme do prodloužení a hned dostaneme na 0:1.“
Jak těžké bylo odolávat enormnímu tlaku Fiorentiny?„V první půli byl za námi fantastický Jedla (brankář Martin Jedlička), ve druhé jsme se do červené karty zvedli. Stejně nás Fiorentina přehrávala a vyhrála zaslouženě.
Byla červená karta zlom zápasu?
„Popravdě jsem ten zákrok moc nezaregistroval, ale teď jsem si četl, že podle pravidel to byla asi správně udělená červená karta. Spíš mě překvapilo, že ani hráči Fiorentiny červenou kartu nesignalizovali, rozhodčí se tak rozhodl sám. Ale asi správně.“
Byl zbytek zápasu hodně na morál?„Věřili jsme, že to dokážeme zvládnout. Buď to dotáhnout do penalt, nebo že se nám po nějaké standardce povede dát gól. Nevyšlo to.“
Nebraly vás a spoluhráče ke konci křeče?„Popravdě jsem křeče neměl tentokrát vůbec. Ale síly docházely. Především najít v sobě sílu rozeběhnout se dopředu a něco vymyslet, toho tam tolik nebylo.“
Je pravda, že jste se před prodloužením mezi unavenými spoluhráči jediný usmíval…
„Už v tu chvíli jsem to bral jako krásný zážitek. Říkal jsem klukům, že to dotáhneme do penalt a že budou všichni čumět. Bohužel se to nepovedlo. Smlouvu s ďáblem jsme asi podepsali na devadesát, a ne na sto dvacet. (usmál se)
Nebylo pro vás jako ofenzivního hráče frustrující pořád držet linii a bránit?„Neřekl bych frustrující. Je to týmový sport a každý si plní svou roli a já měl takovou, že jsem ze středu vlastně zavíral až do vápna jejich krajního beka. Aby se takový zápas dal zvládnout, musí se pracovat jako tým.“
Jak sezonu v Evropě celkově hodnotíte?
„Byla to skvělá jízda, jsem s tím moc spokojený. Až do tohoto zápasu jsme neprohráli a tenhle jsme vlastně také prohráli až v prodloužení. Beru to trochu tak, že jsme za celou Konferenční ligu neprohráli. (směje se)