Šest let v pekle: Osmileté Lauren Kavanaugh způsobili nepředstavitelné utrpení vlastní zvrhlí rodiče
Ilustrační foto, holčička
Když 1. června roku 2001 dorazili do domu Kennetha a Barbary Atkinsonových policisté, čekal na ně vskutku otřesný pohled. Tato rodina z Hutchinsu v Texasu ukrývala hrůzné tajemství. Jejich dcera Lauren měla teprve osm let a již si musela prožít šest let nepředstavitelného týrání.
Jeden ze zasahujících strážníků si nejprve myslel, že jde o batole. Lauren byla strašně malá. Po převezení do nemocnice lékaři jeho odhad trochu poupravili. Ač jí bylo osm, byla velká jako dvouleté dítě. Jak se to mohlo stát? Pravda byla mnohem horší, než si kdo dokázal představit.
Narození, adopce a návrat k biologické matce
Lauren se narodila 12. dubna 1993. Její matka Barbara se rozhodla, že dá dceru raději k adopci. Její náhradní mámou se tak stala Sabrina Kavanaugh, která byla, narozdíl od skutečné matky, nadšená, že ve svém domě přivítají dítě. Považovala to za nejšťastnější den ve svém životě.
S tehdy jednadvacetiletou Barbarou se Sabrina setkala ještě před Laureniným narozením. Byla si jistá, že to chce mladá matka vzdát. Vždyť neznala ani jméno otce. Po porodu tak Kavanaughovi dávali Lauren všechnu svou lásku. Pak ale přišlo poštou oznámení, že Barbara podává návrh na svěření dítěte do její péče. Ukázalo se, že právník adoptivní rodiny zapomněl podat papíry k ukončení Barbařiných rodičovských práv.
V Barbařině rozhodnutí ji podporovala i její matka Doris Calhoun, která tvrdila, že na světě neexistuje lepší člověk pro Lauren, než její milující, skutečná matka. Soud tak brzy Barbaře a jejímu novému manželovi Kennethu Atkinsonovi umožnil se s Lauren čí dál více setkávat. Další rok se museli Kavanaughovi dítěte začít pomalu vzdávat, i když byli přesvědčeni, že ji její matka týrá. Jednou si Sabrina všimla, že je oblast pod Laureninou plenkou jasně červená. Nemyslela si, že jde o vyrážku. Kenneth musel holčičku sexuálně zneužívat. Proto jí Barbara výslovně zakázala se plenky jakkoli dotýkat.
Když dítě přivezli do nemocnice na vyšetření, lékaři odmítli zjišťovat, zda došlo ke znásilnění. A ani soudce nebyl nijak zvlášť ochotný. Přestože mu ukázali 45 fotek dokazujících sexuální zneužívání, jen je okřikl, že tím jenom škodí dítěti, a to mnohem více, než jeho vlastní matka. V roce 1995 pak Atkinsonovým přiřkl plnou péči.
Dívka ve skříni
Lauren kvůli týrání přestala ve dvou letech růst, čili v době, kdy ji soud vrátil Barbaře. Začalo to tím, že místo aby ji hlídala, zavřela svou dceru do skříně, kde trávila dlouhé hodiny. Během prvních pár let ještě Barbara brala Lauren na rodinné srazy. Tam si její matka všimla, že dítě spořádá vše na co přijde. Jako by trpělo hlady. Když se jí na to zeptala, Barbara tvrdila, že jde pouze o poruchu příjmu potravy.
Po Dni díkuvzdání v roce 1999 již ale Lauren izolovala nadobro. Ve skříni přežívala jen o studené polévce, sušenkách a máslu. Ve vzácných případech, kdy jí bylo dovoleno skříň opustit, zažívala ještě větší muka. Oba rodiče ji od batolecího věku sexuálně zneužívali. Její sestra Blake si vzpomněla, že slyšela z ložnice křik, myslela si ale, že dítě bijí. Když ji Atkinsonovi neznásilňovali sami, půjčovali ji pedofilům. Během koupání zase Barbara držela své dceři hlavu pod tekoucím kohoutkem tak dlouho, dokud nemohla dýchat. Přitom se tomu smála. Nebo před Lauren položila mísku s jídlem a přikázala: “Žvýkej, ale nepolykej.”
I dalších pět Barbařiných dětí čelilo nějaké formě zneužívání, ovšem jen Lauren bylo odepíráno jídlo a svoboda. “Nikdy jsem ji nechtěla a nikdy také nemilovala,” řekla později nezdárná matka sociálce. “Při týrání ostatních dětí jsem vnímala jejich bolest a nebylo mi to jedno. U Lauren bylo mé srdce z kamene.” Po šesti letech neustálého týrání udal ženu paradoxně její manžel. Otázkou je, zda to už i na něho bylo moc, nebo se jí tím pomstil za to, že mu byla nevěrná.
Záchrana z pekla
Jako první se celou pravdu dozvěděla sousedka Atkinsonových, Jeanie Rivers. Kenneth jí jednoho dne řekl, že musí něco vidět. Pak otevřel skříň. “Říká se to těžko, ale vypadala jako malé monstrum. Křehká, nahá a bez barvy. Její paže nebyly větší než palec na šířku,” uvedla žena ve své výpovědi.
Tělo měla pokryté popáleninami od cigaret a bodnými ranami. Ve vlasech jí zase řádilo hejno vší. Když se jí policisté zeptali, jak je stará, odpověděla: “Jsou mi dva roky. Víc narozeninových oslav jsem neměla.” V nemocnici lékaři zjistili, že váží pouhých 11,6 kilogramů. Jícen měla ucpaný plastem, vlákny koberce a výkaly. Genitálie byly za roky znásilňování v takovém stavu, že vagína a řitní otvor tvořily prakticky jeden otvor. Okamžitě tak muselo být provedeno několik rekonstrukčních operací.
Problém byl také s dívčiným mozkem, který za ty roky atrofoval. Díky neunávné péči Kavanaughových, kterým konečně nikdo Lauren nebral, se ale týraná holčička začala pomalu zotavovat. Byla to dlouhá cesta. Neuměla chodit na nočník ani záchod, nikdy v ruce nedržela vidličku či lžíci, a když jedla, hlídala si pokrm jako vrčící pes. Bála se, že jí ho někdo vezme. Když poprvé vyšla bosá ven na trávu, křičela, že ji do nohou koušou brouci. Nikdy ještě trávu na nohou necítila.
O 13 měsíců později byla Kavanaughovými konečně oficiálně adoptována. Bohužel ani poté neměla klid. Kromě špatného duševního zdraví ji ve 12 letech znásilnil manžel její sestřenice. V roce 2018 zase ji samotnou zatkla policie za sexuální napadení čtrnáctileté dívky. K soudu pro nezpůsobilost nešla, skončila na psychiatrii. Pro propuštění v roce 2021 se stáhla do ústraní. Další její život tak již není znám.
Zdroje informací:
The-sun.com: Inside Girl in the Closet Lauren Kavanaugh’s life after being found locked up, covered in poop and weighing 25 lbs at 8
Allthatsinteresting.com: The Hrrific Abuse Of Lauren Kavanaugh, The Taxas Girl Who Grew Up In A Closet