Robert (45): Manželku jsem opustil kvůli milence. Teď ji prosím o odpuštění
Robert (45): Manželku jsem opustil kvůli milence. Teď ji prosím o odpuštění
Robert cítil, že potřebuje žít jinak. Děti měl už prakticky dospělé, takže pro něj bylo jednodušší opustit manželku, vedle které se nudil. Pár dní před dovolenou s milenkou se ale všechno změnilo.
Tenerife na Kanárských ostrovech, to byla destinace mé loňské dovolené. Dodám, že jsem se tam nechystal jet s manželkou a dětmi. Vůbec ne. Plánoval jsem strávit týden ležením u bazénu nebo na černé sopečné pláži se svou milenkou.
Mé manželství hroutilo
Mám dvě děti, dvacetiletého Petra, který studuje ekonomii, a šestnáctiletou Magdu, ta je zase vzorná středoškolačka. Jsou to prakticky dospělí lidé. A já měl pocit, že potřebuji ve svém životě něco změnit.
Bylo mi 45, vyšplhal jsem na vysoké manažerské místo v mezinárodní korporaci, měl jsem peníze, vlivné známosti a profesionální prestiž. A moje manželka Eva (44)? Tu jsem potkal na vysoké škole, je tichá hospodyňka, jejíž prioritou bylo vychovávat děti a připravovat nedělní obědy.
Najednou mi prostě do toho všeho nezapadala. Takže jsem jí řekl, že se omlouvám, ale naše časy jsou pryč. Nabídl jsem jí slušné alimenty a klíče od našeho bytu. A pak jsem podal žádost o rozvod.
Přežil jsem drsnou havárii
Eva samozřejmě plakala. A já, no, cítil jsem taky špetku lítosti. Prokristapána, přece jsme spolu prožili spoustu krásných okamžiků. Ale srdci nelze rozkázat. A navíc, nemůžete být s někým pouze z nostalgie. Takže jsem odešel.
Dva dny před mým odletem na Tenerife jsem musel jet na služební cestu do Německa. Chtěl jsem jet vlakem nebo letět, ale nakonec jsem se rozhodl otestovat své nové služební BMW. Ráno jsem sedl za volant a šlápl na plyn.
Nepamatuji si, jak došlo k tomu karambolu. Zdá se, že jsem jel příliš rychle a sletěl z cesty. Totálně jsem zničil auto, utrpěl rozsáhlé zranění hlavy a strávil dva týdny v kómatu.
Rád bych dostal druhou šanci
Když jsem otevřel oči, uviděl jsem jako první Evu. Seděla u mé postele. Doktor mi řekl, že u mě seděla od rána do večera. Každý den se o mě starala. Krmila mě, pomáhala mi dělat první kroky. Později pro mě zajistila pořádnou rehabilitaci. Z velké části vděčím právě jí za to, že jsem se postavil na nohy.
“Zklamal jsem tě. Choval jsem se jako idiot…” omlouval jsem se.
“Prožili jsme spolu tolik věcí, že to prostě nejde jen tak hodit za hlavu,” řekla jednoduše.
V tu chvíli jsem jí neodpověděl. Strašně jsem se styděl. A pochopil jsem, že mám úžasnou manželku, kterou si snad ani nezasloužím. Jen díky ní je rodina opět pohromadě a její láska a porozumění mi pomohly uzdravit se. Nikdy jí nebudu moct dostatečně poděkovat za druhou šanci…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].