Emoce stranou, jsem vyběhaný vlčák, říká Kincl. Bude se rozhodovat o pokračování v Oktagonu

Patrik Kincl v titulovém zápasu Oktagonu 54 porazil Piotra Wawrzyniaka

Turnaj Oktagon 54 nabídl hned několik pekelných střetů. Největším dramatem ale byla finální bitva krále střední váhy Patrika Kincla s polským rivalem Piotrem Wawrzyniakem. Český bijec nakonec vyhrál za nadšeného hřmění publika ve třetím kole škrcením. Brzy mu však vyprší s Oktagonem smlouva a bude zvažovat, co dál. Pocit z posledního vítězství se ale přitom pokusí potlačit. „Už jsem trochu vyběhanej vlčák, takže vím, co emoce dokážou dělat,“ říká šampion pro CNN Prima NEWS, který se chce rozhodovat s chladnou hlavou.

Do zápasu s Piotrem Wawrzyniakem jste nastupoval po zranění v obličeji, konkrétně po zlomenině očnice. Hned po výhře jste přiznal, že se nic sice nestalo, ale přesto jste na to podvědomě myslel. Jak se to projevovalo?Ano, stavěl jsem na pohybu do strany, ale ne tak moc. Věděl jsem, že on jde za údery celým tělem. Je v tom velká síla, ale je v tom taky otevřený a pak mu trvá, než se srovná. Takže hlavní plán hry byl, utéct do strany, ne daleko, abych se mohl hned vrátit a tyto propady trestat. To mi ale úplně nevyšlo. Jednak se trochu smekala podlaha a taky se projevily právě obavy, abych to nechytil na očnici. A bylo vidět, že po tom jde.

ČTĚTE TAKÉ: Kincl dál šampionem. Poláka uškrtil ve třetím kole, Češi vypadli z evropské pyramidy o miliony

Vážně?Jo, já jsem s tím i počítal a udělal bych to samé.

Soupeř vás v prvním kole kopl dvakrát do rozkroku tak, že byl zápas přerušen. Ač jste mohl využít až pětiminutové pauzy, vracel jste se do boje prakticky hned. Proč?Musel jsem si vzít co možná nejkratší čas, abych se mohl hýbat a něco dělat. Nechtěl jsem ho nechat, aby si oddechnul. Už jsem totiž cítil, že maličko zpomaluje, víc se otevírá, proto jsem chtěl udržet tempo. Být u něj a postupně přebírat tlak. Kdybych si vzal celých pět minut, byl bych sice fresh, ale on taky. A zase by to bylo od začátku a bůh ví, kolik kopanců by přišlo.

Po výhře jste uvedl, že to byl váš nejtěžší zápas v Oktagonu? Platí to i teď s odstupem času?

Je to tak. A bylo to něco, za čím jsem dlouhou dobu šel… I když to není úplně přesný výraz, je samozřejmě náročné být pod takovým tlakem. Ale já podobné zápasy rád sleduju jako divák a rád to občas i zažívám. Je to prů*er, prů*er, prů*er, a pak to najednou člověk dokáže srdcem a hlavou otočit.

Na tiskové konferenci po turnaji se hodně mluvilo také o tom, jak to bude s vámi a Oktagonem dál, končí vám totiž smlouva. Přidal tento souboj nějaké důvody, proč v něm setrvat?Chci se úplně vyhnout emocím. Samozřejmě, že podobný zápas člověka žene zpátky do „šílenství“, co tam bylo. Ale už jsem trochu vyběhanej vlčák, takže vím, co emoce dokážou udělat. Tohle je krok do budoucnosti a jeden z posledních dlouhodobých kontraktů mé kariéry. Takže chci vše rozhodnout s klidnou hlavou a s lidmi, s nimiž se radím jak v kariéře, tak v životě. A vím, že to se mnou myslí dobře.

Když mluvíte o důležitých lidech ve vašem životě… Do tohoto zápasu vás tentokrát nemohli z osobních důvodů doprovodit trenéři Dušan Macák a Petr Schlegel. Jaké to bylo, neslyšet při boji jejich hlasy?

Měl jsem to v hlavě, ale snažil jsem se od toho odstřihnout. Byli jsme s Dušanem a Petrem několik zápasů v řadě, takže to nebylo nic příjemného. Neuvěřitelně je respektuju, a kdyby mi řekli, ať skočím během zápasu salto vzad, pokusím se o to, byť to neumím (pousměje se).

Ještě se zeptám na vaši kariérní budoucnost. Kdybyste se s Oktagonem dohodl, na kolik by to bylo zápasů?Myslím, že je to v klauzuli jako tajné. Ale kdybych si měl tipnout, bude to standardní jako ve všech organizacích, tedy čtyři až šest zápasů.

Každopádně tento duel pořádně zahýbal s emocemi fanoušků a vy jste určitě zvýšil svou hodnotu.

Myslím, že ano. Nechci říct, že jsem tohle plánoval. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát a získat nějakou větší, lepší pozici. A tímto zápasem se to, doufám, povedlo.

Určitě o vás má kromě Oktagonu zájem polská značka KSW, kde jste bojoval o titul. Měli o vás zájem ještě další organizace?

Aktivně ne. Já jsem ani nic moc nehledal. Měl jsem smlouvu s Oktagonem a snažím se být loajální. Tím, že jsem v KSW už bojoval, tak se občas ptají, do kdy mám smlouvu a tak.

Bude trilogie s Vémolou?

Kdy byste se rád vrátil do boje, pokud byste zůstal v Oktagonu? Chtěl byste se představit 8. června na turnaji v Edenu?Když se to ohlásilo, tak 99,9 procenta zápasníků tam chtěla startovat a já jsem mezi nimi. Jde o jedinečnou první akci, která se nebude opakovat. V tom smyslu, že už nebude další první Eden. A myslím, že po tomto zápase je to pro mě ve hře, že jsem si start vysloužil.

A nechtěl byste do budoucna jakožto úřadující šampion přinést MMA turnaj do rodného Hradce Králové?

Rád bych… Ale nemáme vhodné sportoviště. Stadiony jsou malé, nemáme ani kde udělat pořádnou MMA akademii. Moc by se mi líbilo, kdyby nám v Hradci vyšvihli nějakou pořádnou halu, kterou by mohli využívat všichni. Sportů na skvělé úrovni máme hodně, ale bojujeme s tím, že se nemůže pořádat nic většího. To je škoda.

Na turnaji v pražském Edenu v hlavním zápase nastoupí Karlos Vémola a Attila Végh. Hodně fanoušků by pořád zajímala vaše trilogie, tedy třetí zápas s Vémolou. Je to podle vás už úplně uzavřené téma?

Myslím, že to je uzavřené. Prohrál se mnou, pak ho sundal Pirát (Samuel Krištofič, pozn. red.), teď se mluví o tom, že bude mít s Attilou svůj poslední zápas… A že bych se do toho namotal a kvůli mně se odkládalo jeho ukončení kariéry, na to nejsem úplně zvědavý. Nikdy neříkej nikdy, třeba na to někdy dojde, ale nemyslím si. Osobně se mi líbilo, když Karel mluvil o tom, že začíná měnit tréninkový přístup. To je dobře. Tak třeba uvidíme nějakou reinkarnaci Fénixe. Pak by to mělo nějaký smysl. Ale v aktuální fázi kariéry, v níž je, to pro mě není žádné lákadlo.

Chápu. Ale mnoho fanoušků i odborníků má za to, že jestli by něco dokázalo znovu vyprodat Eden, tak právě váš třetí zápas s Vémolou.Uvědomuji si zájem, jaký by kolem toho byl, ale ze sportovního hlediska to teď nemá význam.

Na tiskové konferenci po turnaji Oktagon 54 jste mimo jiné zmínil, že MMA hodláte dělat do té doby, co v něm budete cítit něco hlubšího. Můžete přiblížit, jak jste to myslel?Vydal jsem teď knihu „MMA mi zachránilo život“, kde to dost rozebíráme. A stále to platí. Jednak je to pro mě pořád posun. Jedná se o mladý sport, který se neustále rozvíjí. Po osobní stránce se pořád potkávám se zajímavými lidmi, novými zápasníky a podobně. A v základu díky MMA vím, co se životem. Mám nastavené tréninky, vím, kam směřuju, mám zkrátka nějaký výhled do budoucna.

Zápas s Wawrzyniakem jste označil za dosud největší a nejtěžší v Oktagonu. Byl pro vás tak cenný i díky tomu, že celá karta turnaje v Ostravě byla mimořádně silná? V kleci se představilo několik výborných bojovníků z celého světa, vy jste si ale nakonec odnesl i bonus za zápas večera.Byl to perfektní turnaj a já měl možnost ho nakonec podtrhnout svým výkonem. To samozřejmě vždycky potěší. Zvlášť, když jsem měl divákům co vracet za ten poslední (souboj s Vémolou, pozn. red.), který nebyl moc záživný. Potřeboval jsem zkrátka vyhrát, a proto jsem se přizpůsobil té nejjednodušší taktice. Vážím si lidí, co mě sledují, i jejich času, který tomu věnují. A tak jsem byl rád, že jsem to fanouškům mohl takhle vrátit.