Tajemství Krvavého praporu: Nejstřeženější nacistická relikvie měla vlastní čestnou stráž. Na konci války zmizela neznámo kam

Tajemství Krvavého praporu: Nejstřeženější nacistická relikvie měla vlastní čestnou stráž. Na konci války zmizela neznámo kam

V nacistickém Německu bylo jen velmi málo předmětů, ke kterým se pojila taková mystika a zbožňování jako k Blutfahne, neboli Krvavému praporu. Byl to kus látky potřísněný krví padlých spolubojovníků během Pivního puče v roce 1923. Jaký byl ale další osud tohoto artefaktu?

Krvavý prapor, který byl nedílnou součástí Hitlerových shromáždění, zmizel uprostřed chaosu druhé světové války. Byl zničen, nebo si ho někdo vzal jako suvenýr? O tom se vedou diskuze již desítky let.

Odkud se vzala krutost Adolfa Hitlera? Možná za ni mohla ztráta maminky Klary, která zemřela na rakovinu

Krvavý prapor a Pivní puč

Abychom pochopili důležitost a význam Blutfahne, musíme se vrátit do 8. listopadu 1923. Onu mrazivou noc vpochodoval do pivnice jeden relativně neznámý politik s knírkem a šíleným výrazem, patřící ke krajně pravicové straně, která později ovlivní celý svět.

Před onou nocí byla nacistická strana poměrně malá a nijak zvlášť vlivná. Hitler si sice svým řečněním získal na svou stranu několik nacionalistů a antisemitů, ostatní nad ním ale jen mávli rukou. Jenomže tentokrát mu dělaly společnost polovojenské jednotky, které obsadily hospodu Bürgerbräukeller v Mnichově. Chtě nechtě mu museli tentokrát svou pozornost věnovat.

Zrovna tam řečnil státní komisař Gustav Ritter von Kahr, když vtom ho Hitler přerušil výstřelem do stropu. Křičel, že jde o národní revoluci. Bavorsko zase přišlo o vládu. Do jeho čela se měl postavit hrdina první světové války, generál Ludendorff. Následující den pochodovali hnědokošiláči až k bavorskému ministerstvu obrany, kde je však přivítali vojáci i ozbrojení civilisté. V přestřelce padli čtyři policisté a šestnáct nacistů. Jeden z nich, Heinrich Traumbauer, v tu chvíli třímal v rukou vlajku s hákovým křížem. Když byl zasažen, upustil prapor na zem. Na ten se pak zhroutil jeho kolega Andreas Bariedl. Vlajka nasáklá krví zastřelených mladých nacistů se tak stává posvátným předmětem.

Co se dělo dál, je poněkud nejasné. Hitlerovi se sice podařilo z vřavy uniknout, později byl ale zadržen za velezradu a uvězněn v Landsbergu, kde strávil devět měsíců, během nichž napsal nechvalně známý Mein Kampf. A co prapor? Prý ho zachránil Traumbauer. To je však pouze první teorie.

Nacistická ikona Blutfahne

Ať už to bylo jakkoli, když se prapor znovu dostal do Hitlerových rukou, nechal ho namontovat na novou tyč a přidělat stříbrnou desku se jmény padlých. Blutfahne tak již nebyl obyčejnou vojenskou zástavou, ale předmětem uctívání. V roce 1926, při druhém sjezdu strany, pak prapor věnoval tehdejšímu šéfovi SS Josephu Berchtoldovi, což byla velká čest. Její nošení pak přidělil SS Sturmbannführerovi Jakobu Grimmingerovi, který ji pak s sebou brával na všechna shromáždění.

Byla to nutnost, jelikož Hitler s Blutfahne světil všechny ostatní vlajky. A konečně se také používala během ceremonie krvavé přísahy u nových esesáků. Když se prapor vzácně na něco nepoužíval, byl umístěn v nacistickém velitelství v Mnichově, kde měl vlastní čestnou stráž. Látka byla udržována v perfektním stavu až na jednu trhlinu, k níž došlo zřejmě během pivního puče.

Zmizel jako pára nad hrncem

Naposledy byl prapor viděn na veřejnosti 18. října 1944 při slavnostním zavedení Volksturmu, čili milice složené z civilistů. Celou akci řídil Heinrich Himmler a zúčastnilo se jí několik prominentních členů strany. Po obřadu prapor zmizel neznámo kam. A opět jsou tady na řadě teorie.

Prý byl odvezen na velitelství, kde byl zničen během spojeneckého bombardování Mnichova v roce 1945. Jiní tvrdí, že skončil jako suvenýr u osvoboditelů. Možná byl již roztrhán na kusy, které si pak vojáci vzali s sebou domů. Anebo leží někde na půdě u vojáka, který absolutně netuší, co to je.

Možná by ale bylo nejlepší, kdyby byla zničena. Spoustu lidí totiž bohužel stále fascinuje tím nesprávným způsobem. A proti tomu je potřeba bojovat. Tyranie a útlak nemají v moderní době místo.

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Blutfahne

Historicmysteries.com: Blutfahne – The Mysterious Fate of the Nazi Blood Flag

Související články