Pravidlo pěti hodin aneb Co odlišuje chudé od bohatých lidí
Každý den má 24 hodin a je jen na nás, jak s tímhle časem naložíme. Vezměme si, že průměrný člověk spí přibližně osm hodin. Zbývá tedy 16 bdělých hodin. Z nich si odečtěme zpravidla alespoň osm hodin, během nichž většina lidí pracuje. Takže nám zbývá osm hodin.
Velkou část tohoto našeho volného času zabírá životní administrativa: cesta do práce a z ní, nákupy, domácí práce, takzvaná neplacená práce (třeba péče o děti či stárnoucí rodiče), jídlo a pití. Jak s tímto volným časem zacházíme, se liší člověk od člověka, ale i kultura od kultury. Jak třeba uvádí studie Our World in Data, lidé „ve Francii, Řecku, Itálii a Španělsku uvádějí, že tráví více času jídlem než lidé ve většině ostatních evropských zemí. Zemí, kde lidé tráví nejméně času jídlem a pitím, jsou USA (63 minut)“.
Neplacenou prací zase podle OECD tráví ženy na celém světě mnohem více času než muži. Zatímco třeba v Norsku a na Novém Zélandu je tento rozdíl téměř zanedbatelný, v Portugalsku a Indii mají muži o 50 procent více volného času než ženy. Přesto platí jedno: naprostá většina lidí na světě má každý den alespoň pár hodin volna, a to jak s nimi naložíme, spoluurčuje, jak úspěšní v životě budeme.
Milionářské pravidlo
V posledních desetiletích vznikla řada analýz, které zkoumají a rozebírají zvyky a hodnoty „self‑made“ milionářů. Jeden z klíčových poznatků, který se stále znovu objevuje, je známý jako „pravidlo pěti hodin“. Stručně řečeno, jedná se o pravidlo, podle kterého trávíme jednu hodinu denně učením a přemýšlením. Když to děláme každý pracovní den, náš život se může od základů změnit.
Takzvané pětihodinové pravidlo pochází od Benjamina Franklina, známého amerického státníka a vědce, který věnoval každý den alespoň hodinu učení se něčemu novému. Dnes se tímhle pravidlem řídí třeba Elon Musk, Oprah Winfreyová nebo Bill Gates. Nejde jen o to, že tenhle zvyk procvičuje mysl a zlepšuje dovednosti. Rovněž posiluje disciplinovanost. Přece jen po dlouhém dni, kdy vám hlava pulzuje bolestí a oči jsou znavené, je snadnější sáhnout po televizním ovladači než po Dostojevském. Když ale zvládnete udělat to druhé, budete na konci dne nejen vzdělanější, ale koneckonců posílíte i svou vůli.
S výrokem: „Televizi sleduji maximálně jednu hodinu denně“ souhlasilo celkem 67 procent bohatých, ale jen 23 procent chudých lidí.
Zde jsou tři rady, které psychologové dávají, abyste svou každotýdenní pětihodinovku vyplnili co nejúčelněji. Za prvé, učte se. Jakkoli vám to jen vyhovuje, od čtení papírových knih přes poslouchání audioknih či podcastů až po čtení naučných článků na internetu.
Za druhé, experimentujte. Zlepšovat se nemusí vždy znamenat nacpat si hlavu fakty. Nejúspěšnější lidé v životě byli často ti, kteří něco zkoušeli a neuspěli, zkoušeli a zase neuspěli. Ale ve své snaze nikdy nepřestali. Ve své knize Adapt: Why Success Always Starts with Failure (Adaptujte se: Proč úspěch vždy začíná neúspěchem) Tim Harford říká, že úspěch znamená, že „za prvé, hledáme nové nápady a zkoušíme nové věci; za druhé, když zkoušíme něco nového, děláme to v takovém měřítku, že neúspěch můžeme přežít; za třetí, hledáme zpětnou vazbu a učíme se ze svých chyb za pochodu“.
Jedním z tajemství úspěchu Googlu je právě skutečnost, že své zaměstnance podporuje v tom, aby mohli věnovat 20 procent svého pracovního času experimentováním a realizací svých nápadů. Vyzkoušejte tedy něco nového, budete se jednak bavit, jednak se něco naučíte.
Konečně za třetí, přemýšlejte nad svými chybami a poučte se z nich. Neúspěch je cenný jen do té míry, do jaké zlepšuje budoucnost. Slovy dramatika Samuela Becketta: „Zkusil jsi to. Nepodařilo se. Zkus to znovu. Znovu selžeš. Selži lépe.“ Existuje mnoho způsobů, jak se přimět k sebereflexi. Někdo si může vést deník, jiný zase může trávit každý den deset minut prostým přemítáním. Pro jiné to může znamenat, že si o věcech potřebují promluvit a rozebrat, co se stalo.
Vypněte tu televizi
Jak moc záleží na našem nakládání s volným časem, ukazuje třeba i kniha Thomase Corleyho Rich Habits: The Daily Success Habits Of Wealthy Individuals (Bohaté návyky: Každodenní úspěšné návyky bohatých lidí). Corley strávil pět let studiem životů jak bohatých lidí (definovaných jako lidé s ročním příjmem 160 tisíc dolarů a více a likvidním čistým jměním 3,2 milionu dolarů a více), tak chudých lidí (definovaných jako lidé s ročním příjmem 35 tisíc dolarů a méně a likvidním čistým jměním pět tisíc dolarů a méně). Zjistil přitom řadu pozoruhodných rozdílů.
Tak například, bohatí lidé mnohem méně sledovali televizní vysílání. S výrokem „Televizi sleduji maximálně jednu hodinu denně“ souhlasilo 67 procent bohatých, ale jen 23 procent chudých lidí. Jak vysvětluje Corley: „Bohatí se sledování televize nevyhýbají proto, že by měli nějakou vyšší lidskou disciplínu nebo sílu vůle. Prostě na sledování televize příliš nemyslí, protože se věnují jinému obvyklému každodennímu chování – čtení.“
Dokládá to i odpověď bohatých na dotaz, zda rádi čtou. Kladně odpovědělo 86 procent z nich. V případě chudých lidí to bylo pouhých 26 procent. Obrovský rozdíl byl i v poslouchání audioknih. Zatímco po cestě do práce je poslouchalo 63 procent bohatých respondentů, ve skupině chudých to samé dělá jen šest procent dotázaných. Bohatí lidé navíc čtou v mnohem větší míře literaturu, kterou mohou prakticky využít ve svém životě. Celkem 88 procent z nich čte podle Corleyho zjištění za účelem sebezdokonalování 30 minut denně, zatímco u chudých lidí jsou to pouhá dvě procenta. Vypadá to, že opravdu platí přísloví: Chudá rodina má doma velkou televizi, bohatá velkou knihovnu.