Armádu zajímá protiletadlový systém S-330, nahradí techniku darovanou Ukrajině

Na posledním zasedání sněmovního výboru pro obranu zveřejnili ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Karel Řehka informaci, že se Armáda České republiky intenzivně zajímá o protiletadlový raketový systém S-330. Doplnil by stávající švédské stacionární RBS-70, jejichž funkčnost kritizovali vojenští odborníci.

Protiletadlový raketový systém S-330

Pohledem Jiřího Vojáčka

Československá lidová armáda, jakožto vojsko na „linii dotyku“ s potenciálním nepřítelem, disponovala během studené války rozsáhlými pozemními silami, čítajícími tisíce tanků a bojových vozidel pěchoty. Taková masa obrněné techniky je však velmi snadno napadnutelná ze vzduchu, ať už bojovými letouny, tak později v 80. letech specializovanými bitevními vrtulníky s převahou protitankové výzbroje, jako byly americké typy AH-1 Cobra.

Houfnice Caesar, které má získat i česká armáda, čelí kritice:

I proto se velení naší tehdejší armády pečlivě soustředilo na blízkou ochranu motostřeleckých jednotek proti napadení ze vzduchu. Známá je tzv. „Ještěrka“ neboli protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 na obrněném podvozku Praga V3S. Protože ten však postupem let nenávratně zastaral, doplnily jej v 70. a 80. letech sovětské samohybné protiletadlové raketové systémy 9K33 Osa (SA-8 Gecko), v malém, spíše ověřovacím počtu čtyř odpalovacích zařízení dále 9K31 Strela-1 (SA-9 Gaskin) a nakonec jako definitivní řešení pro nejbližší roky systém 9K35 Strela-10 (SA-13 Gopher).

Třetí jmenovaný systém přitom zůstal ve výzbroji Armády České republiky (AČR) i dlouho po skončení studené války a rozpadu Československa a jeho posledních šestnáct kusů bylo v roce 2022 darováno Ukrajině.

Problém jménem RBS-70

Aby byla protivzdušná obrana manévrujících mechanizovaných jednotek zajištěna i nadále poté, co došlo v průběhu let k vyřazení řady starých sovětských systémů, nakoupila armáda mezi lety 2003 a 2005 šestnáct švédských protiletadlových raketových systémů RBS-70. RBS je podle oficiálních dokumentů armády „určen k ničení prostředků vzdušného napadení a taktických vzdušných prostředků protivníka typu střel s plochou dráhou letu, klouzavých pum a muničních kontejnerů vypouštěných letouny s cílem zabezpečit PVO (protivzdušnou obranu – pozn. red.) manévrujících pozemních jednotek ve všech druzích boje“.

Na rozdíl od systémů typu MANPADS, odpalovaných z ramene vojáka (např. Stinger, Strela, atd.), se RBS-70 v základní konfiguraci skládá ze stojanu, optického zaměřovače a střely umístěné v odpalovacím kontejneru. Není tedy přenosný v pravém slova smyslu. Naopak jistou výhodou tohoto prostředku je fakt, že jeho střela je naváděná pomocí laserového paprsku, který vyzařuje odpalovací zařízení a takový způsob navedení je velmi obtížně rušitelný.

Zásadní nevýhodou pak je nutnost operátora (střelce) držet cíl stále v zaměřovači manuálně (systém SACLOS). Zatímco u pomalých cílů, jako jsou tanky, které systém může ostřelovat také, to až tak nevadí, u rychlých, malých a manévrujících cílů, jako jsou bojové letouny, vrtulníky nebo dokonce drony, to je samozřejmě mnohem, mnohem náročnější.

České samopaly slaví úspěch v zahraničí:

Vojenský technický ústav pozemního vojska (VTÚPV) na žádost ministerstva obrany zpracoval v roce 2019 studii „TANK – Rozvoj tankového vojska AČR po roce 2025“. Ve studii, která má i s přílohami přes 160 stran analytického textu, špičkoví odborníci Vojenského technického ústavu hodnotí současný stav tankových vojsk u nás i ve světě, popisují moderní trendy a navrhují řešení pro AČR do budoucna. Nechybí však také blok o protivzdušné obraně manévrujících jednotek. A právě v této části si švédský RBS-70, jakožto jediný krátkodosahový PVO systém naší armády, vysloužil zdrcující kritiku.

Na co autoři poukazují? „Protiletadlový raketový komplet RBS-70 (zařazený do výzbroje AČR) je pro PVO malých manévrujících jednotek nedostatečný. Dá se s vysokou pravděpodobností konstatovat, že je prakticky neúčinný proti moderním prostředkům vzdušného napadení, které má možnost použít nebo používá možný protivník. I přes ujišťování, že švédský VSHORAD RBS-70 představuje moderní protivzdušný VSHORAD komplet ve výbavě Armády ČR, jedná se o komplet, i ve spojení s radiolokátorem ReVIZOR, který není schopný zabezpečit pozemní PVO malých obrněných jednotek.“

Analýza RBS-70 ze strany Vojenského technického ústavu pozemního vojska

Jak tým odborníků z VTÚPV uvádí, RBS-70 neplní požadavky na moderní prostředky VSHORAD/SHORAD s určením pro malou mobilní pozemní PVO ve více oblastech. „Nejedná se o vysoce manévrovatelný komplet s dálkovým ovládáním střelecké části, není prakticky mobilní vůbec, je pouze rozmístitelný. Nemá vlastní radiolokátor, je závislý na dalším vozidle (ReVIZOR). Může současně působit pouze na jeden cíl. Umožňuje použití jenom jednoho způsobu navedení střely (po laserovém paprsku), který je závislý na meteorologických podmínkách (přes mrak raketu nenavedete – pozn. red.).“

Experti zároveň kritizují, že na rozdíl od řady soudobých systémů není střela RBS-70 konstruovaná na systém -vystřel a zapomeň-, místo toho musí střelec musí po celou dobu střelby sledovat cíl, což je zejména za pohybu prakticky nemožné. Jako poslední zásadní výtku autoři studie uvádějí problém s ochranou střelecké osádky, která není nijak balisticky chráněná při vedení bojové činnosti ani za přesunu.

Schopnosti stíhaček F-35 překvapují i samotné piloty:

O pár let později naše armáda pořídila dalších šestnáct systémů RBS-70, ovšem tentokrát verzi RBS-70NG. Ten je výrobcem, společností Saab, modernizován, čímž smazává největší bolístku, těžkopádné navedení. Nový systém navedení zcela přebírá od operátora, kdy ten jen „zamyká“ na začátku celého procesu cíl do zaměřovače a zbytek už prostředek vykonává sám, tedy zejména drží naváděcí laserový paprsek na cíli automaticky. Přesto další potíže uvedené ve studii VTÚVP přetrvávají. Jak se zdá, i s nimi se armáda rozhodla něco dělat.

Vozidlo MARS

Výrobce už řadu let nabízí na zbrojním trhu kromě klasického jednorázového odpalovacího zařízení také věžový komplet se třemi odpalovacími tubusy, který je připraven k montáži na samohybný podvozek. Doposud se systémy převážely i s osádkami zejména nákladními automobily Tatra 815 a kdo viděl jejich prezentaci například na přehlídce k výročí vzniku republiky, zřejmě uznal, že tento způsob použití je poměrně bizarní.

I proto odborníky zaujalo, když česká společnost SVOS Přelouč ve spolupráci se švédskou firmou Saab vytvořila modulární vozidlo MARS 4×4, což je obrněné vozidlo kategorie MRAV, a to ve verzi právě pro nesení věžičky s trojnásobným odpalovacím zařízením RBS-70NG. Systém nese název S-330 a má sloužit jako platforma pro mobilní systém protivzdušné obrany nové generace.

Modulární vozidlo MARS se systémem S-330:

Vozidlo MARS přitom nabízí řadu výhod pro daný účel, včetně možnosti individuálního nastavení světlé výšky každého kola zvlášť pro dosažení požadované palebné pozice. Osádka je samozřejmě balisticky chráněna uvnitř vozidla, které disponuje také protiminovou ochranou. Systém se veřejnosti poprvé představil na vojenském veletrhu Eurosatory v Paříži v červnu 2022. SVOS do budoucna plánuje vytvořit také vozidlo MARS ve verzi 6×6.

Ačkoli na tento komplet odborníci několik let upozorňovali s tím, že by mohl vyřešit nejpalčivější problémy nasazení RBS-70 v AČR, až na zasedání Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny 30. ledna letošního roku uvedla na okraj debaty o pořízení obrněných vozidel pro ženijní vojsko ministryně obrany Jana Černochová: „S vozidly MARS máme úmysly z hlediska jiného akvizičního projektu, myslíme si, že je skvělé, že tato vozidla získala licenční spolupráci se společností Saab a že se tu rýsuje možnost využití těchto vozidel i v naší armádě.“

Měla by Česká republika pokukovat po legendárních vrtulnících?

Později ji doplnil náčelník generálního štábu Řehka v rámci odpovědi na dotaz jednoho z poslanců, zda armáda sbírá poznatky pro výběr vozidel MRAV z Ukrajiny: „Na základě zkušeností z Ukrajiny se v jiné oblasti, jiném projektu díváme po vozidlu MARS od firmy SVOS. Armáda si o něj vyloženě řekla, a to ve spojitosti s protivzdušnou obranou, resp. systémy RBS-70NG firmy Saab. Právě to je jedním z poznatků z Ukrajiny, že potřebujeme modifikovat způsob použití systémů RBS-70.“ Kolik kusů S-330 armáda koupí, Řehka neuvedl.

Zdá se, že si armáda i ministerstvo obrany vzaly k srdci analýzu Vojenského technického ústavu a rozhodly se alespoň část výtek odborníků vůči švédskému systému vyřešit pořízením kompletu S-330. Blízká protivzdušná obrana mechanizovaných jednotek se tak stane mnohem mobilnější, díky čemuž bude moci s postupujícími jednotkami lépe držet krok, bude také lépe chráněnou a vzhledem k trojnásobnému odpalovacímu zařízení bude schopná rychlejšího napadání většího množství cílů.

Otázkou zůstává, jestli bude armáda pořizovat celý komplet i s francouzským naváděcím 3D radiolokátorem Giraffe, nebo zůstane u navádění po laseru. Ať už se rozhodne jakkoli, dá tím konečně systému RBS-70 naší armádě operační smysl.