Paní Ofka i Valentinka. Slávka Budínová podle mnohých patřila do jiného století
Valentina ze Sňatků z rozumu i paní Ofka z Noci na Karlštejně. Herečka nabitá energií a důvtipem, s osobitou barvou hlasu, za všech okolností dáma. To byla Slávka Budínová, která podle mnohých patřila do jiného století. V neděli uplyne sto let od chvíle, kdy se „malostranská hraběnka“ narodila.
Slávka Budínová a Hry lásky šálivé.
„Až si jednou uvědomím, že na jeviště už nepatřím, definitivně se odstěhuju k těm svým tekoucím vodám,“ nechala se svého času slyšet herečka. Pravdou je, že scéna a světla ramp jí ve stáří bolestně chyběly. Jak potvrzují mnozí její kolegové – když herec nehraje, jako by nežil.
Herečkou toužila být odmala, otec ale nejisté profesi nepřál. Přesto si svůj sen ostravská rodačka prosadila. Na scénu Ostravského divadla se nadšeně hrnula s obligátním „Pane, nesu vám to psaní“, užila si své tři minuty slávy a druhý den se vše opakovalo. Přespávala v rekvizitárně, jedla chleba na lístky a pila meltu. Ve frcu postupně skončily kousky výbavy od maminky, v osobní divadelní šatně herečky zato přibyla pštrosí péra do klobouku, slušivá pompadůrka nebo labutěnka. Na jakoukoli z rolí byla připravena.
Jozef Kroner zemřel ve 73 letech, ale jeho mistrovské herectví žije dál:
A její čas přišel. „Byl tam velký přírodní talent, který jen potřeboval onen svatý okamžik, aby se otevřel,“ popsal její herectví v dokumentu Příběhy slavných režisér Jiří Pleskot. Doplnil, že Budínová vždycky chodila na zkoušky perfektně připravená a o divadle dokázala debatovat ještě dlouhé hodiny po představení. Hrála dívky a ženy z vyšší společnosti, svérázné selky, matky a manželky, ovládala s přehledem charaktery komediální i tragické.
Ofka i Mata Hari
Na kontě má desítky divadelních, filmových i televizních rolí, v srdcích diváků ale asi navždy zůstane veselou Valentinou se smutným osudem ze Sňatků z rozumu, nešťastně zamilovanou Martou ze Zlaté renety nebo paní Ofkou z Noci na Karlštejně. Za připomenutí ovšem stojí i vzteklá Marie Terezie v komedii Pacho, hybský zbojník, stárnoucí provazolezkyně Marie zamilovaná do bouřliváka Vincka ve Fričových Lidech z maringotek nebo televizní Mata Hari.
Kostýmní role si užívala nejspíš i proto, že do moderního světa jakoby nikdy nepatřila. „Milovala všechno, co bylo staré, byla jako z 19. století. Starožitný nábytek, šperky, šaty, vždycky na sobě měla něco mimořádného, no prostě hraběnka,“ shrnuje jedna z jejích kamarádek v Příbězích slavných s odkazem na to, že se herečce říkalo Malostranská hraběnka. Dlouhý čas žila na Malé Straně, kde si koupili s manželem dům a kde také zemřela.
Přezdívka to asi byla trefná – a nejen kvůli hereččině noblese. Podle kamarádek nepatřila Slávka Budínová k praktickým ženám. Uměla prý skvělou kachnu i knedlíky, musela se ale k vaření či úklidu vybičovat. Obecně působila tak, že by se jí vlastně docela hodila hospodyně…
Loudil jsem
Její sošná krása, temperament a pozitivní nálada nicméně muže přitahovaly. „Já se do ní zamiloval. A loudil jsem a loudil, až jsem se doloudil,“ vzpomínal s úsměvem herec Ilja Racek v témže dokumentu.
Zlata Adamovská nedávno oslavila 65. narozeniny:
Nabídkám k sňatku dlouho odolávala, poprvé se vdala až ve třiapadesáti letech. S režisérem Ivo Tomanem našli vzájemné citové propojení, úctu a společné zájmy. Byl pro ni tím, koho člověk v životě těžko hledá: kamarádem, přítelem, milencem i kolegou. Když Ivo v roce 1994, pouhý den před Štědrým večerem, zemřel, Slávka se z jeho ztráty nikdy nevzpamatovala. Začala pít a přestal ji těšit svět.
Konec byl smutný. Odchod ze scény a manželova ztráta se na jejím stavu podepsaly. Postupně odmítala jíst, vstávat z postele a vycházet z domu, kamarádky ji marně zvaly mezi lidi. 31. července 2002 se její osud završil. Přesto uměla překvapit i poté – movitý majetek, jehož cena se odhadovala zhruba na 60 milionů korun, nezanechala příbuzným. Odkázala jej starožitníkovi Rudolfu Příhodovi. Její láska ke starým věcem byla zkrátka věčná.