Pětiletá Ester žije s babičkou na ubytovně. Dva roky hledají marně byt

Už dva roky se pětapadesátiletá Ladislava Brázdová stěhuje po azylových domech a ubytovnách. Spolu s ní se ale takto musí stěhovat i její pětiletá vnučka Ester, kterou má v pěstounské péči. Dívka je jednou ze zhruba 1700 dětí, které v Česku na ubytovnách žijí.

Ladislava Brázdová s Ester

Ubytovna v Hostivicích u Prahy vyhlíží jako nenápadný dům v zastrčené ulici. Je tu poměrně čisto a Ladislava Brázdová s Ester sdílejí jeden pokoj. Ester je jediné dítě, které na ubytovně žije. S ostatními obyvateli se musejí dělit o sociální zařízení a o kuchyňku. „Je tu klid, ale jakmile se obyvatelé ubytovny napijí, tak křičí a sprostě nadávají. Není to vhodné prostředí pro děti,“ říká žena.

Jednou za čas kvůli sousedům do ubytovny zavítá i policie. I kvůli těmto situacím nechce Brázdová nechávat svoji vnučku na ubytovně samotnou. Dostala se ale do téměř bezvýchodné situace. Z měsíčního příjmu 17 400 korun musí za ubytovnu zaplatit 13 750 korun. Na ostatní výdaje jí tak zbudou necelé čtyři tisíce korun. I když by neměla problém sehnat práci, nemůže do ní nastoupit, protože musí zůstat doma s malou Ester. Nevezmou ji totiž do obecní mateřské školy a na soukromou nemá peníze.

Množství dětí, které žijí v takzvaném substandardním bydlení, je zarážející. Ve srovnání s Evropou je vysoké,“ říká Miloš Opletal z Platformy pro sociální bydlení:

Už dva roky se tak snaží sehnat normální bydlení, zatím se jí to moc nedaří. „Jakmile řeknu, že jsem Romka, i když mám české občanství a tady jsem se narodila, lidé mi na rovinu říkají, že nechtějí Romy. Ale my jsme také lidi, taky tady žijeme,“ vypráví zoufalá žena.

Ve shánění bytu jí pomáhají i organizace Cestou necestou a Člověk v tísni. Tato organizace ji dokonce nabídla 30 tisíc korun a na první nájem. Marně. „Peníze ale nevyčerpám, protože se mi nedaří najít bydlení. Jsem zoufalá, už nemůžu. Už kvůli holce chci, abychom žili normálně jako lidé,“ říká.

Ladislava Brázdová s Ester

Klienti organizace Cestou necestou se na volném trhu setkávají podle její zástupkyně Veroniky Kaušitzové s odmítáním pravidelně. „V případě paní Brázdové je dlouhodobý neúspěch o to více znepokojivý, jelikož má stabilní příjem a hledá bydlení jen pro sebe a vnučku. Z jakých konkrétních důvodů, to si, bohužel, mnohdy není těžké odvodit,“ vysvětluje.

Když se pro klienty podaří bydlení na volném trhu skutečně získat, bere to organizace jako úspěch. Kaušitzová si vybavuje jen pár případů za poslední tři roky. „Bytová situace je pro mnohé nesmírně obtížná. Ceny za nájemné, kauce a provize přesahují možnosti mnoho lidí, nehledě na to, že požadavky pronajímatelů na vlastnosti nájemníků se stupňují. V poslední době stačí v odpovědi na inzerát uvést, že se jedná o rodinu se třemi dětmi, už to bývá značný problém,“ popisuje Kaušitzová. Její organizace v současnosti spolupracuje s pěti rodinami v bytové nouzi.

V nevyhovujících podmínkách podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj ČR žije asi 154 tisíc lidí, z toho 61 tisíc dětí. Nejedná se jenom o ubytovny, ale třeba o bydlení s velmi krátkými nájemními smlouvami, kdy se lidé musejí často stěhovat, o azylové domy nebo byty ve velmi špatném technickém stavu, kde by děti rozhodně bydlet neměly.

Kvůli tomu mají takové děti ztížený přístup ke vzdělání, které by jim mohlo pomoci vytrhnout se z kruhu chudoby, do které se už často narodily. „Stále vidíme, že stabilní bydlení je základním kamenem toho, aby se člověk mohl posunout o krok dál. Dvojnásobně to platí u dětí, které potřebují mít zázemí pro přípravu do školy, aby uspěly ve vzdělávání a následně v zaměstnání. Tím snížíme riziko jejich budoucí závislosti na státu,“ míní vedoucí sociálních služeb z Člověka v tísni Kateřina Dosoudilová.

Organizace České priority před časem vypracovala analýzu, podle níž bytová nouze generuje státu ročně náklady jedenáct miliard korun, přičemž 2,5 miliardy tvoří náklady pro státní pokladnu. Z analýzy vyplynulo, že jedna pětičlenná rodina v bytové nouzi stojí ročně sto tisíc korun.

Mnohé z takových nákladů ani nelze vyčíslit. „Spadají sem především náklady spojené s dopady bytové nouze na vzdělávání dětí, kriminalitu, výskyt domácího násilí, kvalitu veřejného prostoru nebo sociální soudržnost,“ vysvětluje Alexandre Reznikow z Českých priorit.

Zasvěcení se tak upínají k zákonu o podpoře bydlení, který připravuje ministerstvo pro místní rozvoj. Ten například počítá se vznikem kontaktních míst pro bydlení, jež budou k dispozici v každé obci s rozšířenou působností. Na ně se budou moci obrátit všichni, kdo se ocitli v bytové nouzi nebo jim taková nouze hrozí. Po celé České republice by mělo být k dispozici na dvě stovky takových míst.

Výzkumná organizace PAQ Research přišla koncem roku 2023 s aktualizovanou mapou vzdělávací neúspěšnosti:

Tvůrci zákona by zároveň rádi zvýšili nabídku nájemních bytů na trhu tím, že by soukromí majitelé poskytli svoje byty obcím za určité garance. Tím by byl například garantovaný příjem z nájmů a záruky za správu bytu, který by byl udržovaný v dobrém stavu. Obce by pak byty nabídly lidem v nouzi. Takový systém už úspěšně funguje třeba v Belgii nebo ve Francii.

Objevovat se začíná i v Česku. Třeba pražská Městská nájemní agentura má v současnosti k dispozici k takovým účelům padesát bytů. Dobré zkušenosti hlásí i Plzeň, která provozuje Realitní agenturu města Plzně. „Pronajímatel bude mít jistotu, že nájemci poskytuje podporu náš sociální pracovník oddělení prevence ztráty bydlení, který mu pomůže se zabydlením, bude mu dále pomáhat například se zajištěním práce a podáním žádostí o sociální dávky. Bude dohlížet, aby dostál všem svým závazkům, či pomáhat projednávat třeba i případná nedorozumění se sousedy,“ přiblížila plzeňská radní Světlana Budková.

Navrhovaný zákon má letos projednat parlament. S účinností zákona se pak počítá ve druhé polovině příštího roku.