Královu rakovinu tutlali. Nemoc přispěla k předčasné smrti dědy Karla III.

Brity v pondělí zaskočila zpráva, že král Karel III. má rakovinu. Dříve přitom nebývalo zvykem, že by se na veřejnost dostávaly podrobnosti o zdravotním stavu členů britské královské rodiny. S rakovinou bojoval i děda Karla III., o jeho nemoci se ale mimo palác nevědělo. Lékaři to dokonce nepřiznali ani Jiřímu VI. samotnému.

Britský král Jiří VI. vládl Spojenému království v letech 1936 až 1952

Ze tmy se ozývá dusivý kašel, který je těžké i poslouchat. Objevuje se koupelna a v ní stojí muž v uniformě, který namáhavě kašle a poté plivne do záchodu. V toaletní míse je vidět krev.

Přesně touto scénou odstartoval britský seriál Koruna (The Crown). Tvůrci v úvodu zobrazili krále Jiřího VI. potýkajícího se s vážnými zdravotními problémy. Seriál bývá někdy kritizován kvůli historickým nepřesnostem, královu nemoc si ale autoři nevymysleli. Jiří VI., který stál v čele Spojeného království mezi lety 1936 až 1952, totiž trpěl řadou zdravotních problémů. Jedním z nejzávažnějších byla rakovina plic.

Britskému králi Karlu III. diagnostikovali lékaři rakovinu, oznámil Buckinghamský palác:

Veřejně se ale o ničem nevědělo. Na rozdíl od současného prohlášení Buckinghamského paláce o rakovině Karla III., se o zdravotním stavu jeho dědy (Jiří VI. byl otcem královny Alžběty II.) mlčelo. I proto část britských médií nyní mluví o jakési nové éře otevřenosti ze strany královské rodiny. „Upřímnost číšící z oznámení paláce představuje výrazný odklon od toho, jak královská rodina řešila předchozí diagnózy,“ píše třeba list The Telegraph.

Někteří komentátoři sice zmiňují, že jásat nad tím, že král přiznal svou nemoc, je trochu přehnané (zřejmě by se to v dnešní době stejně dlouho neutajilo, navíc nejsou známy podrobnosti o typu rakoviny, což může vyvolávat nejistotu o skutečném stavu hlavy státu), Britové mají každopádně mnohonásobně víc informací než v době Jiřího VI.

O tom, že trpí rakovinou, totiž nevěděli nejen běžní lidé, ministři a politici, jeho děti, ale dokonce to nikdo oficiálně nepřiznal ani jemu.

Poslední kapka

Král Jiří VI., který přišel na svět jako princ Albert, v pořadí druhý syn tehdejšího krále Jiřího V., byl od mala považován za slabého a churavého. Trápily jej nejen časté nemoci a zdravotní problémy (zejména se žaludkem), ale i koktavost.

I když jako mladík nastoupil k námořnictvu a sloužil u něj i po vypuknutí první světové války, chabé zdraví jej zradilo. Z lodě, na níž sloužil, jej museli převézt na operaci slepého střeva. Do konce války pak podstoupil ještě operaci dvanácterníkového vředu. V následujících letech se přesto fyzicky zocelil, stal se pilotem, sportoval. K jeho psychické pohodě přispěl sňatek s lady Alžbětou Bowes-Lyonovou, život v ústraní a narození dvou dcer.

Její Veličenstvo královna Alžběta, královna matka, se nebála postavit Adolfu Hitlerovi a pro svoje dcery i britský lid byla pevnou oporou:

Pak ale přišla rána, která princi zvanému Bertie v podstatě výrazně zkrátila život. Jeho starší bratr Eduard VIII. abdikoval. A on se chtě nechtě musel stát králem.

Jako panovník Jiří VI. si dobře uvědomoval zodpovědnost na svých bedrech. Tlak, který na sobě cítil, se zase začal zřetelně projevovat na jeho fyzickém stavu.

Král Jiří VI. a královna Alžběta ve společnosti Eleanor Rooseveltové, americké první dámy (uprostřed).

A to ho nejtěžší zkouška teprve čekala. Musel svoji zemi vést v době druhé světové války. Ve válečném konfliktu se sice projevil jako pravý vůdce národa, jeho popularita raketově vzrostla, neúnavná práce, stres a kouření, kterým se zbavoval napětí, na něm ale nechaly hluboké stopy. „V soukromí ho trápila řada zdravotních problémů, úzkost, vyčerpání,“ uvádí web History Extra.

A tak zatímco Britové nadšeně slavili konec války, Jiří VI. z ní vycházel s definitivně podlomeným zdravím. „V roce 1948 se zdálo, že Británie překonala nejhorší útrapy poválečných let, ale válka a napětí v poválečném období si vybraly svou daň na králově zdraví,“ konstatuje i oficiální web britské královské rodiny.

Hrozba amputace

Je otázkou, zda by mu radikální změna životního stylu život prodloužila, král byl ale v bludném kruhu. Přestože se cítil stále hůř, nedokázal se vzdát kouření, které poškodilo nejen jeho plíce, ale i zbytek těla. „S kouřením začal už v dospívání. Ačkoli není možné přesně určit, jak silným kuřákem byl, na základě informací z jeho životopisů lze odhadnout, že vykouřil přibližně dvě krabičky denně,“ uvádí článek The illness and death of King George VI of England: the pathologists’ reassessment lékařů Rolfa F. Bartha a L. Maximilliana Buja zveřejněný v odborném magazínu Cardiovascular Pathology.

Král Jiří VI. (vlevo) ve společnosti polního maršála sira Bernarda Montgomeryho v roce 1944.

Poprvé se výrazně neutěšený králův fyzický stav projevil v roce 1948. „Tehdy se kvůli bolestem pravé nohy a chodidla na čas vzdal veřejných vystoupení. Jeho lékaři zjistili, že trpí Buergerovou chorobou a že všechny jeho tepny jsou ztvrdlé (Buergerova choroba je vzácné onemocnění, které nejčastěji postihuje arterie a žíly spolu s přiléhajícími nervy horních a dolních končetin. Je prokázán silný vztah mezi ní a kouřením, pozn. red.),“ píše magazín Time.

Král Jiří VI. původně na trůn vůbec neměl usednout. Okolnosti z něj nakonec udělaly hlavu Británie. Jak se ukázalo, lepšího krále si země nemohla přát:

Cévní problémy zašly tak daleko, že Jiří VI. musel pod nůž. „Podle lékařů hrozilo, že mu pravou nohu budou muset amputovat. V březnu 1949 podstoupil její operaci,“ zmiňuje list The Independent.

Chvíli se zdálo, že zákrok králi pomohl, pak si ale jeho osobní lékaři všimli něčeho ještě děsivějšího. Na rentgenovém snímku panovníkovy levé plíce spatřili podezřelý útvar.

Operace pomohla. Nebo ne?

Do září 1951 byla situace tak vážná, že král musel podstoupit operaci, při níž mu lékaři levou plíci odstranili. Těžko říct, zda si byl v tu chvíli vědom, že má rakovinu, byť musel cítit projevy nemoci. Naplno mu to ale nikdo nesdělil. „Důvod odstranění levé plíce byl eufemisticky označen jako ‚strukturální abnormality‘. Lékaři diagnózu krále zatajili před veřejností a dokonce i před ním samotným,“ zmiňuje list The Telegraph.

I blízcí Jiřího VI., včetně jeho dcery a příští královny Alžběty II., si mohli jen domýšlet, co se děje. Okruh lidí, kteří znali detaily, byl skutečně malý. Jak píše list The Guardian, mezi informovanými byl třeba Winston Churchill.

Za sedm dekád se Alžběta II. musela vyrovnat i se situacemi, kdy se monarchie otřásala v základech:

Aparát královské rodiny si ale samozřejmě byl vědom, že královo další zmizení z veřejnosti bude potřeba vysvětlit. Operaci tedy přiznal, její pravá povaha i diagnóza se dál tutlala. Zveřejněné prohlášení také mluvilo o strukturálních změnách, které vyvolaly obavy lékařů, v zásadě se ale tvářilo, že nejde o nic vážného. „Bulletin o králově zdraví vyvěšený na branách Buckinghamského paláce v září 1951 popisoval jeho pooperační stav jako ‚uspokojivý‘,“ zmiňuje The Independent.

Dobové noviny zdánlivě přinášely zákulisní informace, šlo ale jen o další zamlžování vážnosti situace. „Před Buckinghamským palácem se po zprávách o operaci krále Jiřího VI., při které mu byla odstraněna část plic, shromáždily davy. Operace začala dnes (v neděli) kolem 10:00 a zabrala většinu dopoledne. Král byl zřejmě ihned po zákroku přemístěn do pohodlí vlastní ložnice. Nepřetržitě se o něj stará ošetřující personál,“ uváděla dobová reportáž BBC.

Krále operovali přímo v Buckinghamském paláci. „Anestetikum mu podal anesteziolog Robert Machray přímo v jeho pokoji. Pak byl převezen na operační sál. Po zákroku byla pacientovi Jiřímu předepsána lehká dieta, od vajec naměkko až po takové lahůdky, jako jsou ryby v páře,“ informovalo zase dobové vydání magazínu Time.

Poslední záběry Jiřího VI.:

Přestože se opravdu zpočátku zdálo, že se Jiří VI. po náročném zákroku pomalu zotavuje, ve skutečnosti se z něj plně vyléčit nestihl nikdy.

„O pět měsíců později, 5. února 1952, náhle zemřel. V dané době se předpokládalo, že to způsobila koronární trombóza. Od té doby se ale spekuluje, že jeho nečekaná smrt byla výsledkem komplikací spojených s dalším šířením rakoviny,“ připomíná The Telegraph.

Čaj, který už nevypil

Smrt 56letého Jiřího VI. byla šokem i pro jeho blízké. Seriál Koruna v tomto případě ukázal velmi pravdivě, že jeho dceru a následnici trůnu Alžbětu II. tato zpráva zastihla zcela nepřipravenou, neboť o závažnosti otcova stavu nevěděla.

Král zemřel ve spánku. „Lokaj Daniel Long, který ve 23 hodin večer odnesl králi šálek kakaa a zastihl jej v posteli, jak čte časopis, byl posledním člověkem, který viděl krále živého. Brzy ráno příštího dne donesl sluha panovníkovi ranní šálek čaje. Ten už ale nikdy nepil: krevní sraženina utišila statečné srdce Jiřího VI.,“ stálo v nekrologu zveřejněném v magazínu Time.

Seriálový epos o vládě britské královny Alžběty II. je u konce:

I lékaři Barth a Buja se ve své nedávné odborné studií ale přiklánějí k možnosti, že za královou náhlou smrtí muselo stát pokračující onkologické onemocnění.

„V naší studii zvažujeme alternativní vysvětlení jeho úmrtí, totiž to, že mohl zemřít na komplikace spojené s karcinomem, který vznikl v jeho levé plíci a rozšířil se do pravé plíce, o čemž svědčí pokračující hemoptýza (vykašlávání velkého množství krve, pozn. red.). Domníváme se, že to mohlo vést k jeho náhlé smrti v důsledku buď plicní embolie, nebo masivního vnitřního krvácení, spíše než koronární trombózy,“ zmiňují.

Konec éry tajností

Oficiálně ale dodnes zůstává příčinou smrti krevní sraženina. Britové byli (opět vzhledem k absenci jakýcholiv pravdivých informací o králově zdravotním stavu) v šoku. „Davy lidí stály v chladném dešti před Buckinghamským palácem celé hodiny,“ popisoval tehdy atmosféru magazín Time.

Od té doby královská rodina zatajila vážné problémy svých seniorních členů ještě několikrát. „Alžběta, královna matka, také v soukromí bojovala s rakovinou. V její posmrtně vydané biografii autor William Shawcross odhalil, že se na nemoc léčila dvakrát. V roce 1966 jí odstranili nádor z tlustého střeva, přičemž Clarence House tehdy pouze informoval, že podstoupila operaci břicha. V roce 1984 jí pak odstranili nádor prsu. Z oficiálních míst ale zaznívalo jen že v nemocnici podstupuje ‚testy‘,“ připomíná The Telegraph.

Příběh konce populární princezny Diany obklopilo množství konspiračních teorií:

Dva měsíce po smrti Alžběty II. zase vyvolala kontroverze kniha Gylese Brandretha, který tvrdil, že zesnulá královna měla na sklonku života myelom, o čemž věděla. Buckinghamský palác se k tomu nevyjádřil.

Po desetiletích – ne-li staletích – tutlání vážných diagnóz britských monarchů a seniorních členů královské rodiny tak není divu, že britská média nyní jásají nad přiznáním Karla III. Jak ale upozornil komentář listu The Guardian, o to bedlivěji teď budou panovníka všichni sledovat.