Novela zákoníku práce: Garance návratu na původní židli i prodloužení zkušební doby

Ilustrační fotografie

Ministerstvo práce a sociálních věcí představilo takzvanou „flexibilní novelu“ zákoníku práce. David Šupej, advokát SEDLAKOVA LEGAL shrnuje, jaké hlavní změny přináší.

Garance návratu na původní „židli“ do 2 let pro rodiče na rodičovské. Nyní je to tak, že zaměstnavatel po skončení rodičovské dovolené musí přidělovat zaměstnancům práci podle pracovní smlouvy, nemusí je ale vracet na jejich původní místo (to nyní platí jen při návratu do zaměstnání po mateřské dovolené, kdy zaměstnavatel má povinnost zařadit zaměstnance na jejich původní práci a pracoviště).

Usnadnění souběhu rodičovské dovolené a návratu do zaměstnání (DPP/DPČ na stejný druh práce). V současné době je to tak, že zaměstnanec nesmí u téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny jako druh práce v jeho pracovní smlouvě. Aby tak zaměstnanci nepřišli o ochranu, která je jejich pracovnímu poměru dána během rodičovské dovolené (rodičovská dovolená je tzv. ochrannou dobou, během níž nelze dát zaměstnanci výpověď např. pro nadbytečnost), funguje to v praxi tak, že se vrací na jiný, kratší úvazek (typický právě na flexibilnější dohodu), ale nemohou dělat stejnou práci (což nedává úplně smysl). Složitě se tak musí „vymýšlet“ jiná pozice s odlišnou náplní, byť motivem obou stran je, aby zaměstnanec dělal v podstatě původní práci, na kterou ho zaměstnavatel přijal. Toto omezení pak neplatí v případě, že si zaměstnanec během rodičovské dovolené najde zaměstnání u jiného zaměstnavatele, tam samozřejmě může vykonávat jakoukoli práci. Takový postup jde však proti myšlence flexibilnějšího navracení zaměstnanců právě k původnímu zaměstnavateli.

S tím souvisí i větší volnost při opakování pracovního poměru na dobu určitou pro zaměstnance, kteří jsou tzv. na zástup za mateřskou a rodičovskou dovolenou. U těchto zástupů nyní platí základní pravidlo, že pracovní poměr na dobu určitou je možný nejdéle na 3 roky a možné jsou jen 2 další opakování (maximální doba je tedy 9 let).

Další změnou má být prodloužení zkušební doby až na 4 měsíce u „řadových“ zaměstnanců a až na 8 měsíců u vedoucích. Aktuálně je to 3 a 6 měsíců. Větší flexibilitu má také přinést možnost samorozvrhování směn zaměstnancem i na pracovišti zaměstnavatele. Dnes je to výslovně možné pouze u práce na dálku. Existují sice názory, že už dnes by to mělo být za splnění dalších podmínek možné např. u dohodářů, nicméně pokud pro to budou jasná pravidla a tyto nejasnosti odpadnou, bude to jenom dobře.

Změny v oblasti výpovědí (byť výpověď bez udání důvodu v materiálech není, jak pan ministr opakovaně deklaroval, otázka je, zde se ji někdo do novely nepokusí dostat třeba pozměňovacími návrhy v rámci legislativního procesu). Výpovědní doba by nově měla běžet už ode dne doručení výpovědi (dnes je to až první den následujícího měsíce) a v případech výpovědi, která je založená na pochybení zaměstnance (porušení tzv. pracovní kázně) by měla být jen 1 měsíc (nyní je to vždy 2 měsíce). S tím pak souvisí i sloučení výpovědních důvodů souvisejících se ztrátou zdravotní způsobilosti (zaměstnavatelům tak odpadne riziko jejich možné záměny, jako je tomu dnes). Při neplatném rozvázání pracovního poměru bychom se měli dočkat nějakého limitu pro náhradu ušlého výdělku zaměstnance. To je situace, kdy zaměstnanec spor vyhraje a zaměstnavatel mu musí za jeho celou dobu doplácet ušlý výdělek, což v případech sporů trvajících několik let mohou být velmi vysoké částky. Nyní sice existují pravidla, kdy lze náhradu omezit, soudní judikatura je však vykládá poměrně přísně a jejich praktické použití je tedy problematické.

KOMENTÁŘ: Uvedené záměry podle mě skutečně míří na zvýšení flexibility, ať už pro zaměstnance (návraty z rodičovské, souběhy, samorozvrhování práce i na pracovišti zaměstnavatele) tak i pro zaměstnavatele (zkrácení některých výpovědních dob, zkrácení okamžiku, od nějž se výpovědní doba počítá, prodloužení zkušebních dob) a mohou vést ke skutečnému přiblížení zákoníku práce potřebám moderního pracovního trhu.

Otázkou samozřejmě je, jak bude vypadat paragrafové znění, protože pokud budou některé možnosti například příliš omezené, nemusí se v praxi uchytit. Další velkou otázkou je, co se s návrhem stane během legislativního procesu, protože z veřejných výstupů jsem pochopil, že třeba odborům se některé změny nelíbí a kdo další také bude chtít dostat „své“ změny do novely. Také bude zajímavé sledovat, zda se někdo nepokusí vrátit do hry výpověď bez udání důvodu.

Upozornění: Vzhledem k tomu, že paragrafové znění novely ještě nebylo zveřejněno, lze zatím vycházet jen z obecného popisu změn, jak je představilo MPSV.