Potkal jsem vězně z lágru, kde zemřel Navalnyj. Terorizovali celý vlak, líčí Čech

V Charpu, kde zemřel ruský opozičník Alexej Navalnyj, panují naprosto extrémní podmínky, říká znalec gulagu, který oblast zmapoval.

Potkal jsem vězně z lágru, kde zemřel Navalnyj. Terorizovali celý vlak, líčí Čech; Zdroj foto: Reuters

Vězení v Charpu za polárním kruhem, přezdívané Polární vlk, je známé brutálními podmínky. Jde o vůbec nejpřísnější ruský kriminál, kam se může odsouzenec dostat. Za zdi “Mužské nápravně výchovné kolonie IK-3” úřady posílají pouze trestance obviněné z těch nejhorších zločinů. Anebo politické vězně, jako byl Navalnyj.

Na dalekém severu, asi dva tisíce kilometrů severovýchodně od Moskvy, jsou nástrojem represí nejen suroví dozorci, ale i počasí. Podle britské stanice BBC je odlehlé charpské vězení známé uplatňováním principu kolektivní viny.

“Vězni vypověděli, že je dozorci trestají za přestupky ostatních tím, že je nutí stát venku v třeskutých mrazech bez kabátů. V létě zase do půl těla, aby trestance poštípala hejna komárů,” shrnuje BBC.

Izolovaná trestanecká kolonie stojí na úpatí Uralu od roku 1961 v místě někdejšího stalinského gulagu, ke kterému se na svém webu hrdě hlásí. Jeho vězni do úmoru dřeli na šíleném projektu sovětského diktátora, nikdy nedostavěné transpolární magistrále – železnici, která měla na 1500 kilometrech křížit dva veletoky Ob a Jenisej. Mezi lety 1947 a 1953 jich tu při práci ve strašlivých podmínkách tisíce zemřely.

Naprosto extrémní prostředí

Charp a okolí této takzvané Mrtvé trati v minulosti mapoval a důvěrně zná Štěpán Černoušek, předseda sdružení Gulag.cz a šéf české pobočky ruské lidskoprávní organizace Memorial. Pro Aktuálně.cz popisuje, že trestanecká kolonie leží z našeho pohledu v naprosto extrémním prostředí.

“Byli jsme tam v dubnu a zažili jsme minus třicet stupňů. Jde o polární krajinu, kde velmi rychle nastupuje zima, která pak trvá osm až devět měsíců. Když jste turista, víte, na co se připravit. Zdejší příroda má svou poetiku, přitahující extrémnější cestovatele, kteří tu například sjíždějí řeky. Ale být tady zavřený v lágru, musí být příšerné,” upozorňuje Černoušek.

V oblasti také žije spousta Rusů, kteří pracují na nedalekých obrovských nalezištích zemního plynu. “Na sever od Charpu se nachází poloostrov Jamal, kde se těží 90 procent plynu, který ještě donedávna proudil až k nám,” popisuje.

Podle něj gulag v Rusku vlastně nikdy neskončil. Současný vězeňský systém na něj plynule navázal nejen některými metodami, ale i tím, že mnohé nynější věznice stojí na místech původních sovětských lágrů. “Dneska už vězni nestaví železnice a obří přehrady, ale stále jsou ponižováni ze strany dozorců. Podobně jako v gulagu se absolutně nemohou domoci spravedlnosti. Bachaři Navalnému na samotku například dávali ostře svítící žárovky, aby nemohl spát,” podotýká.

Při svých cestách po severním Rusku Černoušek dokonce jednou narazil na několik propuštěných vězňů ze zdejší trestanecké kolonie. “Jeli s námi do Moskvy. Rozjížděli takový mejdan s vodkou, že terorizovali celý vlak. Jako magnet přitahovali různé další pochybné existence. Tam jsem si uvědomil, jak je tato kriminální kultura srostlá s běžným životem v Rusku,” líčí.

Zimy bez světla, léta bez tmy

Dlouholetý zpravodaj České televize v Rusku Miroslav Karas v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že několikrát navštívil město Salechard, vzdálené jen 50 kilometrů od Charpu. “Byl jsme tam v normálním i chladném počasí. Jako běžnému civilnímu člověku mi tam bylo otřesně a nedokážu si představit, jak asi probíhal každodenní život nejen Navalného, ale i dalších odsouzených,” upozornil novinář.

Navalnyj, kterého ruské soudy odsoudily za vykonstruované zločiny k mnohaletému vězení, ze své cely podle BBC viděl pouze vysoký plot a žádné světlo. V Charpu, ležícím asi třicet kilometrů za polárním kruhem, je v zimě pouze tma nebo přinejlepším šero. S krátkým létem pak přicházejí dlouhé dny naopak bez nocí. To vše si na vězních vybírá těžkou psychickou i fyzickou daň. Navalného převezli do zdejší vězeňské kolonie loni v prosinci.

Ve vězení podle svých slov čelil šikaně bachařů. Opozičník si loni v lednu stěžoval, že k němu do cely schválně umisťují problematické kriminálníky s duševními problémy. “Můj spoluvězeň přes den čtrnáct hodin a v noci tři hodiny neustále řval,” popsal s tím, že vydával “chrčivý hrdelní zvuk”. Dlouhé měsíce také strávil na samotkách.

Sok ruského prezidenta Vladimira Putina strávil ve vězení poslední tři roky života. Kremelský režim ho poslal za mříže v roce 2021 poté, co se vrátil do Ruska z Německa, kde se léčil z otravy nervovým jedem novičok. Se svými blízkými a advokáty byl v kontaktu prostřednictvím mnoha dopisů.

Příteli a novináři Iljovi Krasilščikovi se svěřil, že nikdo nemůže pochopit život v ruském vězení, aniž by tam byl. “Když dostanou rozkaz, aby vás v cele uškrtili, tak vás prostě uškrtí,” stojí v psaní z loňského srpna.

Co bylo příčinou Navalného smrti v charpském lágru, zatím není jasné. Vdova po opozičníkovi Julija Navalná je přesvědčená, že šlo o otravu novičokem. Odpůrce Putinova režimu Vladimir Osečkin tvrdí, že ho usmrtili přesně mířenou ránou pěstí do srdce, technikou zabíjení, kterou v minulosti používala sovětská KGB. Ruské úřady se omezily pouze na tři slova: “syndrom náhlého úmrtí”.

Video: Záběry na trestaneckou kolonii v Charpu (20. 2. 2024)