Mirka (41): Přes odpor ke klaunům jsem jednoho pozvala na synovu oslavu. Z toho, co následovalo, mám dodnes trauma
hrůza strach děs
Mirka se vždy bála klaunů, spíš než legrační jí přišli strašidelní. Po posledním zážitku, kdy ji jeden po synově oslavě honil ve sklepě, už má noční můry.
Syn mě přemluvil a pozvala jsem na jeho narozeniny klauna. Byla to chyba. Ještě teď slyším, jak mu pískají velké boty, když mě honí po suterénu.
Barbora (44): Podivné zvuky ze sklepa nás přiměly vydat se na průzkum. To, co jsme dole našli, mě vyděsilo
Ke klaunům mám vrozený odpor
Už od dětství se bojím klaunů všech druhů, velikostí a barev. Nesnášela jsem kvůli tomu cirkus, jakékoliv oslavy, a horory mě v tom jen utvrdily. Můj syn na to měl ovšem opačný názor a šesté narozeniny nehodlal slavit bez klauna. Pro dítě udělám cokoliv, musela jsem se ale hodně zapřít. Výběr klaunů pro mě byl přehlídkou strašidel.
Musela jsem poprosit kamarádku, aby mi nějakého sehnala. Před oslavou jsem se dlouho rozdýchávala, abych klauna vůbec pustila do bytu. Když jsem otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Pak najednou vybafl, schoval se totiž za roh. Odhalil zažloutlé zuby a zatroubil na frkačku, málem jsem omdlela. Pustila jsem ho dál, v bytě bylo asi dvacet dětí, pár dospělých a já si nalila sklenku něčeho ostřejšího na uklidnění.
Nemohla jsem si pomoct, tenhle klaun mi připadal snad nejděsivější ze všech. Kamarádka mě ujišťovala, že je to její známý. Jenže já ho pak našla, jak se na sebe dívá do zrcadla v koupelně a ďábelsky se směje. Normální mi to rozhodně nepřipadalo a byla jsem vděčná, když oslava končila a on odešel. Večer jsem vynášela odpadky do popelnice a u sklepa mě málem ranila mrtvice.
Martina (29): Řasokoule od kamarádky mi zachránila život. Kdyby mě nezdržela, z toho sklepa už bych se nedostala
Klaun mě honil sklepními chodbami
Pod žárovkou stál ten klaun v němém úsměvu. Upustila jsem pytle s odpadem a dala se na útěk, jenže mi zatarasil cestu. Zamířila jsem tedy do sklepa, kudy vedou nekonečné katakomby. Svítila jsem si mobilem, ječela a slyšela, jak běží za mnou. Pískaly mu totiž jeho velké boty. Došla jsem do slepé uličky a narazila na otevřenou kóji.
Nacpala jsem se dovnitř a schovala se do velké prázdné krabice. Přišel přímo ke mně, srdce mi bušilo až ve spáncích. Začala jsem se modlit, ať se mi to všechno jen zdá. Ve tmě jsem slyšela jen ty jeho směšné boty. Pak se začal vzdalovat. Když bylo dlouho ticho, odvážila jsem se vylézt a potichu jsem se podél zdi plížila ven.
Celou dobu jsem se bála, že stojí někde ve tmě a chytá mě. Když jsem se dostala domů, ihned jsem volala kamarádce. Řekla jsem jí, co se stalo a že chci na toho chlapa zavolat policii. Ona mě ale ujistila, že to nemohl být ten její kamarád. Musel později ten večer odjet za matkou do nemocnice. Vůbec tedy netušila, kdo byl ten klaun u mě doma.
Václava (20): Ze hřbitova jsem neodešla sama. Připojil se ke mně duch čerstvě pohřbené dívky
Od té doby mám z klaunů ještě větší hrůzu
Napadlo mě, že jsem ten den nic nejedla a třeba se mi po sklence alkoholu nějak pomátla hlava. Přála bych si, aby šlo o výmysl, to mi věřte. Od té doby mám maximální averzi ke klaunům i šaškům. Synovi jsem vyhodila několik hraček.
Dodnes nemůžu jít v klidu kolem sklepa, potřebuji doprovod. Občas se mi v noci zdá, že slyším z chodby pískací boty a nemůžu pak do rána oka zamhouřit.
Další příběhy ze života →
Daniela (21): Díky hypnóze jsem zjistila, proč mám strach z výšek. Může za to otřesný zážitek z minulého života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].