Miloš (45): Můj pubertální syn vydělal za týden víc než já za měsíc. Cítil jsem, že něco není v pořádku
Miloš (45): Můj pubertální syn vydělal za týden víc než já za měsíc. Cítil jsem, že něco není v pořádku
Miloš byl hrdý na svého syna, který již v pubertě začal vydělávat slušné peníze. Časem však zjistil, že s tím úspěchem je to trochu jinak. Miloše šokovala pravda o jeho synovi.
Jen pár týdnů před svými osmnáctými narozeninami mi můj syn Martin (18) řekl, že chce tento zvláštní den oslavit s přáteli. Plánoval večírek v pronajatém prostoru, kde pro mě bohužel nebylo místo. Souhlasil jsem s tím, protože jsem si uvědomil, že v životě každého mladého člověka nastane doba, kdy rodiče přestávají být ti nejdůležitější a na první místo se dostávají přátelé a první lásky. “Na oplátku tě v sobotu vezmu na fotbalový zápas,” řekl jsem mu. “To bude můj narozeninový dárek pro tebe.”
Ženu mi vzala rakovina
Když jsem tehdy zůstal doma sám, celý večer jsem přemýšlel o uplynulých letech. Život se vyvíjel úplně jinak, než jsem si představoval. Radostné chvíle naší rodiny přerušila manželčina nemoc. Zemřela na rakovinu prsu krátce poté, co byly Martinovi dva roky.
Zůstali jsme sami. Musel jsem se postarat o výchovu malého dítěte, což znamenalo, že nebyl čas truchlit. Tuto výzvu bych rozhodně nezvládl bez podpory dvou babiček, které svého vnuka zbožňovaly a staraly se o něj, když jsem byl v práci.
Věnoval jsem hodně času práci, abych synovi zajistil slušné živobytí. Abych splatil hypotéku, kterou jsme si s manželkou vzali na koupi bytu. Musel jsem pracovat i o víkendech, což nepochybně ovlivnilo malého Martina. Vím, že v jistém smyslu byl ochuzen o přítomnost obou rodičů.
Pracoval jsem jako vlakvedoucí, takže jsem často několik dní nebyl doma. Navíc jsem si přivydělával v dílně mého dobrého kamaráda. Dělal jsem to všechno kvůli synovi, ale tehdy to nepochopil. Zlobil se, když na rodičovské schůzky chodila babička nebo ho doprovázela na sportovní aktivity. Jeho vrstevníci obvykle chodili s tatínkem nebo maminkou.
Syn je skvělý fotbalista
Plánoval jsem věnovat víc pozornosti Martinovi, ale místo zpomalení životního tempa se přede mnou objevovaly nové úkoly. Martin rostl a tím pádem rostly i výdaje s ním spojené. Chtěl jsem, aby měl možnost účastnit se školních výletů, jezdit na tábory a chodit na lekce angličtiny. Jsem velmi hrdý na to, jakým skvělým teenagerem se stal.
Měl dobré známky, ale sport byl a je jeho silnou stránkou. Stejně jako jsem to měl já! V mládí jsem také hrál fotbal a on zdědil mou vášeň. Když dal gól jako útočník ve čtvrté lize, byl jsem nesmírně hrdý. Bylo to znamení, že moje úsilí nebylo marné. Sledovat vlastní dítě, jak míří k brance soupeře, to je nejlepší pocit na světě!
Jedna věc mě však trápila. Martin se mnou téměř nikdy neřešil důležité záležitosti. Několikrát jsem si s ním chtěl upřímně promluvit, ale pokaždé se takovým rozhovorům vyhýbal. Když měl potíže, raději se svěřil babičkám. Cítil jsem se tím trochu dotčen, ale uvědomil jsem si, že to byl výsledek jeho dětských zkušeností, takže jsem mu to neměl za zlé.
Vzal mě do luxusní restaurace
Před časem jsme zašli na fotbalový zápas. Vstupenky dostal jako dárek k narozeninám a měli jsme místa v nejlepší zóně. Náš tým hrál výborně, všechno bylo skvělé. “Po zápase bych tě rád vzal na na jídlo,” řekl jsem, když jsme opouštěli stadion. “Tentokrát tě zvu já,” nečekaně odpověděl Martin. Souhlasil jsem, zřejmě si odložil nějaké peníze z darů, které dostal k narozeninám.
Trochu mě překvapilo, že vybral luxusní restauraci. Ale řekl jsem si, že si to prostě chce užít. “Tati, ode dneška ti plánuji finančně pomáhat. Začal jsem chodit na brigádu. Uvědomuji si, jak těžce jsi pracoval pro nás oba, a chci ti ulehčit situaci.”
“Martine, ale ty se musíš věnovat studiu!” namítl jsem. “To nebude ani těžké, ani moc časově náročné. Jde jen o pár hodin po škole. Jsem si jistý, že to zvládnu. Pomáhám balit věci pro jeden e-shop. Už jsem si vydělal první peníze a napadlo mě, že by bylo fajn pozvat tě za ně na večeři,” vysvětlil. Cítil jsem obrovskou hrdost, že se stal tak zralým a schopným mladým mužem…
Čekalo mě překvapení
Když jsem se o pár dní později vrátil z práce, viděl jsem, jak Martin s kamarádem instalují obrovskou plazmovou televizi v jeho pokoji. “Synu, kde jsi sehnal peníze na takový luxus?” zajímal jsem se. “To muselo stát jmění!”
“Dostal jsem bonus za dobré prodeje,” odpověděl. Musím přiznat, že jsem se cítil nepříjemně, když jsem zjistil, že můj syn vydělal za sedm dní víc, než obvykle vydělám za měsíc.
Televize byla jen začátek. Během následujících čtyř týdnů byl náš byt vybaven kvalitním audiosystémem a Martin si pořídil špičkové jízdní kolo. Také jsem si všiml, že jeho šatník prošel důkladnou obměnou. Začal investovat do dražší kosmetiky a na jeho zápěstí se objevily stylové hodinky. Rychlost, s jakou Martin uskutečňoval další nákupy, mě úplně ohromila.
Byl jsem znepokojený
“Podnikání jen kvete, takže uvažuji o koupi auta,” oznámil jednoho dne můj syn. “Jsi si jistý, že provozuješ legální činnost?” zeptal jsem se skepticky. “Je těžké vydělat dost na auto a spoustu dalších věcí během pár měsíců.”
“Neboj, tati. Víš, jak velká je poptávka po počítačovém vybavení. Kolega má skvělé kontakty, díky čemuž máme dobré zisky.”
Martin se rozhodl, že chce řidičský průkaz a přihlásil se do autoškoly. Pak začal hledat auto. Ale ne ledajaké auto! Jako by toho nebylo dost, také přinesl domů zbrusu novou lednici. Pak koupil kožený gauč do obývacího pokoje. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na jednu stranu jsem byl nesmírně hrdý, na druhou stranu úplně překvapený a znepokojený…
Zjistil jsem pravdu
Těsně před letními prázdninami mi zavolala tchyně a naléhavě žádala o setkání. “Martin má problémy,” řekla přímočaře. “Ne, to teda ne! Daří se mu skvěle,” usmál jsem se. “Včera volal a žádal mě o slušnou půjčku,” schladila můj zápal. “Samozřejmě, že jsem mu nedala ani korunu, ale ihned jsem zavolala tvé matce. A představ si, že mu minulý měsíc půjčila třicet tisíc. Sliboval, že je vrátí hned po výplatě, ale peníze zatím neviděla…”
Okamžitě jsem vytočil jeho telefonní číslo, ale nezvedal. Přemýšlel jsem nad tím, proč by potřeboval peníze, když mu dobře platí. Chtěl jsem si s ním vážně promluvit. Když jsem se vrátil domů, ukázalo se, že Martin někam odešel. Napadlo mě udělat něco, na co jsem si nikdy předtím netroufl – prohledal jsem jeho pokoj. Při prohrabávání papírů na jeho stole jsem narazil na hromadu sázenek na fotbalové zápasy. V tu chvíli jsem všechno pochopil… Můj syn byl závislý na hazardu!
Když se objevil, všechno mi řekl. Přiznal, že poprvé vsadil peníze, které dostal k narozeninám. S kamarádem se do toho pustili a když jim tipy vycházely, začali sázet vyšší částky. Štěstí je stále neopouštělo. Šlo to hladce, dokud se karta náhle neotočila a neprohráli úplně všechno. Mysleli si, že znovu budou vyhrávat, takže si začali brát půjčky. Teď oba dva měli na krku velké dluhy.
Musel jsem mu pomoci
“Promiň, že jsem ti lhal, tati,” řekl se slzami v očích. “Už nikdy nebudu sázet. Musím teď splatit to, co dlužím…”
Toho večera jsme si poprvé otevřeně promluvili. Martin mi přiznal, že cítil mindrák mezi vrstevníky – stejně jako oni snil o stylovém oblečení a cestách do zahraničí. Uvědomoval si však, že moje výplata na takový luxus nestačí. Sázení se mu jevilo jako nejjednodušší a nejrychlejší cesta k naplnění těchto přání.
Společně jsme dospěli k závěru, že si najde brigádu, aby urovnal své dluhy. Od toho večera se hodně změnilo. Mluvíme spolu mnohem častěji než dříve. Můj syn se mnou ochotněji sdílí příběhy ze svého života. Jak vidíte, i ze zdánlivě beznadějné situace lze vytěžit něco dobrého.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].