Magda (36): Kamarádka dorazila na holčičí dýchánek i s dítětem. Všechno tím pokazila

07/05/2024

Magda a její kámošky se jednou za čas sejdou, poklábosí a vyrazí do kina nebo baru. Když přijali novou členku skupiny, ta bohužel dorazila i s malým synem a všechno šlo do kopru.

Před časem jsme s kamarádkami vymyslely novou tradici. Jednou za čas pořádáme dívčí večírky. Na začátku jsem to byla jen já a Zuzana (37). Seděly jsme u vína a stěžovaly si na své partnery. “Říkám si… proč vlastně potřebujeme muže?” uvažovala Zuzka. “Nepotřebuju ani květiny,” odpověděla jsem upřímně.

Založily jsme tradici

Očekávala jsem, že můj manžel bude protestovat, ale nakonec se ukázalo, že se mu ulevilo. Později jsem zjistila, že plánoval v ten den nechat naši dceru u své matky a sám vyrazit ven s kamarády.

Po čase se k nám přidala moje švagrová Maruška (33) a pak i Marianna (36), kterou znám ještě ze střední školy. Obvykle jsme začínaly večer návštěvou kina, potom jsme si sedly někam na víno a povídaly si. Někdy jsme se šly podívat do klubu. Na jednom večírku jsme se tak rozdováděly, že nás můj manžel musel rozvézt domů svým autem.

Musím přiznat, že to bylo docela příjemné. S kamarádkami jsme dokonce uvažovaly o tom, že bychom uspořádaly večírek i pro naše partnery, ale nakonec jsme tu myšlenku zavrhly. Někdy je lepší nechat věci tak, jak jsou, než je zkoušet vylepšovat. Proč se hrabat v něčem, co už funguje dokonale?

Nelíbilo se mi, že přijde další žena

“Poslyš, Magdo,” volala mi Maruška. “Mám malý problém. Zmínila jsem tradici dívčích večírků jedné kamarádce a ona by se moc chtěla přidat.” Zamračila jsem se. Čtyři jsou v pohodě, ale pět je trochu moc.

“Moc se mi to nelíbí,” řekla jsem upřímně. Snažila se mi vysvětlit, že tahle holka je ve městě nová a ještě nemá žádné kamarádky. A její vztah momentálně prochází krizí… “Prostě jsem ji litovala,” přiznala Maruška. “Tak co, může se k nám přidat? Jenom tentokrát!”

“Vždyť se vůbec neznáme. Její přítomnost by mohla zkazit atmosféru našeho večírku,” namítla jsem. Maruška souhlasila, ale stále na tom trvala. Ostatní holky řekly, že pokud jí dám zelenou, nebudou se stavět proti. Tak hezky prosila – co by se mohlo stát? Pokud to nepůjde a holka se mezi nás nehodí, jednoduše jí to řekneme a hotovo.

“Slibuji, že nebude žádný humbuk,” ujistila mě Maruška. “Je to fakt skvělá holka! Uvidíš…”

Pokazila nám setkání

Nevím, proč jsem ji odmítala. Možná v tom měla prsty moje intuice… Domluvily jsme se na setkání v osmnáct hodin v jednom baru v centru. Pak jsme plánovaly jít do kina na něco s Leonardem DiCapriem. Ani jsme neřešily, co to je za film, protože Leo nám stačil…

Přijela jsem jako poslední – a co jsem našla? Holky tam seděly spolu s dítětem. Dvouletý klučina zrovna na sebe převrhl kelímek se zmrzlinou. A teď se jeho maminka snažila vyčistit mu oblečení. “Johana,” natáhla ke mně ulepenou ruku. “Jsem strašně ráda, že jste mě pozvaly!”

Holky jen převrátily oči, když to viděly. Šla jsem na záchod, abych se trochu uklidnila. Sakra. Dělala jsem všechno pro to, aby se můj manžel postaral o dceru, a tahle holka si přijde a hned na začátku ignoruje všechna pravidla? Teď nemám ani chuť na víno, když je ten kluk poblíž. Kazí celou atmosféru! A můžeme zapomenout na drby… Kéž by se aspoň uměl chovat, ale už způsobil takový nepořádek… Je děsivé přemýšlet nad tím, co bude dál.

Dostaly jsme se do nálady

“Už to nevydržím,” pronesla Zuzana, která vešla na toalety, když jsem právě vycházela. “Ten kluk mě šíleně štve. Podívej se, co mi udělal!” ukázala obrovskou skvrnu na sukni. “Jak to mám teď vyčistit?” Její dvojčata, kterým ještě není ani rok, jsou vychovanější.

Jsem si téměř jistá, že Johana přivedla svého syna, protože brečel, když odcházela. Ano, věděla, že to je setkání bez dětí, ale má tak dobré srdce… Navíc jí určitě slíbil, že se bude chovat pěkně… No jo, dvouleté dítě jí dalo své slovo…

“Možná to vzdá a půjde domů…” vyjádřila jsem naději. “Určitě nevydrží s klukem v baru do noci,” řekla jsem Zuzce. Jakmile jsme se znovu posadily ke stolu, zjistily jsme, že holky už stihly objednat láhev vína. Mariana začala vyprávět příběh o svém novém šéfovi, což nás dostalo do skvělé nálady. Alespoň do té doby, než se chlapec pokusil vylézt na stůl.

Naštěstí ho maminka dostala zpátky na zem a řekla mu, aby šel zkontrolovat, jestli na pultu nenajde svůj oblíbený dezert. Nastal okamžik blaženého ticha, během kterého každá vypila skleničku vína, Johana dokonce dvě. Pak se objevila servírka s tím, že se máme postarat o toho malého rabiáta, protože obtěžuje ostatní hosty.

Naše setkání mělo vypadat jinak

Maruška se postavila, za chvilku byla zpátky a nesla chlapce v náručí. Posadila si ho na klín, ale začal křičet, že chce jít k mamince. Johana předstírala, že neslyší. Teprve když jí nasypal cukr do skleničky s vínem, zareagovala. “Uklidni se, nebo dostaneš na zadek,” zavrčela. “Povídám si s holkama a ty mi to kazíš!”

Nakonec se postupně každá z nás věnovala hlídání jejího děcka, jinak by zničilo celé bistro. V jednom okamžiku navrhla Maruška, že by měla zavolat svému manželovi, aby Johanu odvezl domů, protože kluk už sotva držel oči otevřené. Naše milá maminka ale prohlásila, že to nepřipadá v úvahu. Chtěla se bavit. O půl deváté Marianna nadhodila, že je čas jít do kina.

“Ale holky, možná bychom měly vybrat něco jiného,” navrhla Johana. “Nedávají nějaký animák?” Moje švagrová ji v tom podpořila. Podívaly jsme se na sebe s Mariannou a Zuzankou a zavrtěly hlavami. Maruška jen pokrčila rameny a rezignovaně řekla, že se přidá k Johaně. Když ji pozvala na párty, tak půjde s ní…

Zaplatily jsme účet a spěchaly na tramvaj. Další den jsem zavolala Marušce, abych zjistila, v kolik hodin se dostala domů. Byla nerudná. “Co to vlastně do tebe vjelo?” zaútočila na mě. “Zuzanu a Mariannu moc neznám, ale ty? Přece jsme rodina, neplatí pro nás žádná pravidla věrnosti?” Skutečně? To jsem jim měla dělat společnost a pečovat o malého? Naše holčičí setkání přeci mělo vypadat úplně jinak…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].