Komentář | Moskva bližší než Praha. Mění se Slovensko na proruský satelit?

Národní rada Slovenské republiky (Českou obdobou je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky)

Slovenský premiér Robert Fico už mnohokrát deklaroval, že politika jeho vlády bude „nezávislá“, a že nebude loutkou Západu, ale ani Ruska. Z jeho posledních kroků se ale zdá, že je mu přece jen východní pozice bližší. Jeho reálné kroky totiž ukazují, že se zcela záměrně odklání od svých západních spojenců a nadbíhá zájmům Moskvy.

A tak nyní například sledujeme, jak Slovensko kryje prokremelského propagandistu z českého sankčního seznamu.

Jde o to, že slovenské ministerstvo vnitra poskytlo ochranu Arťomu Marčevskému. To je jeden z nedávno odhalených hybatelů vlivové prokremelské sítě kolem mediální platformy Voice of Europe. Je nesporné, že se tak stalo v přímém rozporu s bezpečnostními zájmy ČR, která Marčevského zařadila na doporučení BIS na sankční seznam. Důvodem byly zejména jeho aktivity, které měly dle BIS napomáhat rozkladu EU i promoskovským zájmům.

Připomeňme si kontext. Koncem března se vláda České republiky rozhodla na uzavřeném jednání o zařazení dvou fyzických a jedné právnické osoby na vnitrostátní sankční seznam. Jde o Viktora Volodymyrovyče Medvedčuka, Artema Pavloviče Marčevského a společnost Voice of Europe, s. r. o. Po zařazení na sankční seznam obstavil Finanční analytický úřad výše jmenovaným veškerý majetek a peníze na bankovních účtech.

Proč? Prostřednictvím odhalené sítě mělo kromě jiného docházet k předávání peněz prorusky orientovaným evropským politikům. Z přijetí peněz je podezřelý například poslanec německé AfD Petr Bystroň.

Marčevskij přitom využíval finančních zdrojů proruského oligarchy Viktora Medvedčuka, blízkého přítele Vladimira Putina. A to dle BIS k financování spolupráce s novináři a ke skryté finanční podpoře vybraných jednotlivců z řad kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu, za účelem podpory zahraničněpolitických zájmů Ruské federace a šíření protiukrajinské propagandy.

Svými vlastními slovy BIS předpokládala, že k podobným krokům jako česká vláda přistoupí i v dalších evropských státech. Což se alespoň zčásti na Slovensku nepotvrdilo.

Most mezi východem a západem? Bláhová politika

I v Čechách se občas najde blouznivec, který sní o neutralitě a představuje si, že jeho zemi bude nejlépe v pozici chytré horákyně, ani na západě, ani na východě. Naposledy se o něco takového pod nálepkou „politiky všech azimutů“ pokoušel Miloš Zeman. V jeho případě se – stejně jako při současném slovenském pokusu o takový druh politiky – ukazuje, že nejde o politiku neutrální, ale jasně provýchodní.

To mělo (a pravděpodobně i bude mít na Slovensku) zcela jasný výsledek. Izolaci a výrazné zhoršení pověsti celé země na mezinárodní scéně, především mezi partnery v EU a NATO. Vzpomeňme nakonec na prezidentství Miloše Zemana, blamáže čínských investic a poklonkování Rusku.

Jde o politiku bláhovou, neboť podlézáním autoritářům v dlouhodobém horizontu nelze získat víc, než status úslužného poddaného na straně jedné, a odtažitost a nedůvěru na straně západních demokracií.

Důvěra a respekt se totiž těžko a dlouho budují, ale rychle ztrácí. Je s podivem, že pro vlastní iluzi moci je Slovensko ochotno slevit z premisy, že partnerství s demokratickými státy a reálnými demokraciemi je nutně hodnotnější, než vazalství autoritářským režimům z východu. Nejde tu – jak by mohl kdekdo namítnout – o cosi na způsob kolonialistického vlivu, jako spíš o přihlášení se k hodnotám toho kterého azimutu. A jen jeden z nich obstál v dlouhodobém testu svobody a demokracie.  O tom není sporu.

Je smutné sledovat pomalé nabírání východních větrů do plachet našeho nejbližšího souseda. Rád bych doufal v to, že jej to neodnese příliš daleko do rudých vod a že se časem pokusí o změnu kurzu.