K snídani polévka, k svačině sáček s mlékem a rohlík aneb Jak jedly děti v polovině 20. století
Maminky přemýšlejí, co dát dětem k snídani a co do školy ke svačině. Většina z nich se drží zásad správného stravování a snaží se, aby jejich potomci měli dostatek ovoce a zeleniny. To nejlepší chtěly svým ratolestem dát i maminky v polovině minulého století.
Ovoce a zelenina podle sezóny
Na tom, že není dobré nechat děti, aby o svačině rozhodovaly úplně samy (zvlášť ty menší), by se tehdejší výživoví poradci s těmi dnešnímu naprosto shodli. Stejně tak na každodenní konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny.
Maminky v 50. a 60. letech minulého století ale neměly takový výběr, proto nejčastějším ovocem téměř po celý rok byla jablka, která šla uskladnit (aspoň na venkově), ostatní se řídilo sezónností.
Dovážené banány a citrusy byly v obchodech většinou jen před vánočními svátky, později se sortiment téměř celoročně obohatil o pomeranče ze spřátelené Kuby.
Alespoň část zimy vydržela zapíchnutá do nádob s pískem kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel). Zásobování potravinami nebylo zrovna perfektní, a tak musely maminky improvizovat. Chleba s máslem a kolečky mrkve nebyl nijak výjimečnou svačinou – a zdravou.
Jarní jídelníček 50. let v Československu: Stará slepice, převařené mléko a saláty, které se nedoporučovalo mýt v potoce
Jarní jídelníček 50. let v Československu: Stará slepice, převařené mléko a saláty, které se nedoporučovalo mýt v potoce
Ráno talíř polévky
V Kuchařce naší vesnice, na přelomu 50. a 60. let jedné z mála tehdejších kuchařských knih, se doporučovalo děti po ránu pořádně nacpat. Tedy klidně jim předložit talíř husté „…polévky, sladkou kaši nebo chléb s máslem a džemem či tvarohem, ale i s vaječnou, masitou nebo sýrovou pomazánkou”.
K svačině mělo stačit například jablko nebo mrkev, „…u větších jedlíků s kouskem chleba nebo pečiva, bez pomazánky”. Záleželo ale na tom, jestli děti měly možnost docházet do školní jídelny, protože v některých, především venkovských, školách nebyly jídelny k dispozici. To pak pořádný krajíc chleba s máslem či sádlem přišel v poledne vhod.
Jak se jedlo v 50. letech: Zásoby ze sklepa a ze spíže, příděl 4 vajíček na měsíc a máslo jen pro děti
Jak se jedlo v 50. letech: Zásoby ze sklepa a ze spíže, příděl 4 vajíček na měsíc a máslo jen pro děti
Sádlo a slanina pro sportovce
Plátky tvrdého sýra mezi dvěma chleby nebyly moc častou svačinkou. V oblibě byly sýry tavené, které se sice v bývalém Československu vyráběly už ve 20. letech, ale na přelomu 50. a 60. let se v obchodech začaly objevovat s různými příchutěmi (například pažitka, paprika, šunka)
Zmínili jsme se o sádle, které bylo asi v každé rodině (nejen na venkově) a hojně se využívalo v teplé i studené kuchyni. Máslo bylo do roku 1953 na příděl, proto sádlo všude hrálo hlavní roli.
Podle již zmíněné Kuchařky naší vesnice sádlo popřípadě i slanina byly vhodné pro starší děti, které již chodí do školy. „Pro ty se hodí na svačinu zejména tehdy, když zvýší svou potřebu pokrmu hrou nebo sportem.”
Jak se jedlo v 60. letech: Boj proti pověrám aneb Po cukru dětem kosti opravdu nesílí a pivo nepomáhá capartům v trávení
Jak se jedlo v 60. letech: Boj proti pověrám aneb Po cukru dětem kosti opravdu nesílí a pivo nepomáhá capartům v trávení
Mléko a zase mléko
Zatímco mnozí školáci si s sebou dnes nosí jogurty, kefíry nebo různé mléčné dezerty, kterých je na výběr nepřeberné množství, v polovině minulého století byl sortiment z mnoha důvodů (například kratší trvanlivost) značně omezený.
Proto se všude propagovalo pití mléka. Kuchařky a dobový tisk přesvědčoval o prospěšnosti pití mléka.
Mnozí z těch, co vyrůstali v této době, mají v živé paměti sáčky s dotovaným mlékem, které společně s rohlíkem děti dobrovolně-povinně musely baštit ke svačině. Když nic jiného, užilo se s nimi hodně legrace, protože se občas protrhly…
Náš tip: Pokud se přeneseme do doby před více než 50 lety, kdy se ráno dětem doporučovala k snídani polévka, ta hrstková podle našeho video receptu by určitě posilnila.
Zdroje informací:
M. Úlehlová-Tilschová: Rok v české kuchyni
Dr. Marie Hrubá a František Raboch: Kuchařka naší vesnice