Judita (42): Chtěla jsem po bohatém bráchovi, aby zaplatil otci pečovatelku. Jeho reakce mě naprosto šokovala
Judita (42): Chtěla jsem po bohatém bráchovi, aby zaplatil otci pečovatelku. Jeho reakce mě naprosto šokovala
Judita je zklamaná po hádce s bratrem. Ten vydělává, na rozdíl od ní, pohádkové peníze. Nic po něm nechtěla, dokud otec nepotřeboval nákladnou zdravotní péči. Bratr ji nařkl ze závisti a snahy ho využít.
Jirku (45) jsem měla vždycky ráda, jako starší brácha stál vždy při mně. Okolnosti se ale změnily, vyspěli jsme a můj šikovný bráška je „za vodou“. Nikdy by mě nenapadlo po něm něco chtít. Přesto mi vpálil, že bych chtěla, aby mě finančně zajistil, a to mě hodně ranilo.
S bratrem nás rozdělily peníze
Jako děti jsme mezi sebou necítili žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvali. Pamatuji si na náš společný pokoj v paneláku. Jirka spal nahoře na palandě a já si ani nemohla vzít na návštěvu kamarádky, protože jsem se před nimi styděla za jeho trapné plakáty z Pobřežní hlídky.
On na tom byl stejně, kámoši se mu posmívali, že bydlí v pokoji s mladší ségrou. Nicméně byly časy, kdy jsme měli společná tajemství. Drželi jsme při sobě, když se na jednoho z nás rodiče zlobili. Vzájemně jsme se kryli. Ty časy jsou pryč a přijdou mi tak vzdálené, jako by snad ani neexistovaly.
Je zvláštní, že člověk nikdy neví, jak se sourozenecké vztahy vyvinou. Hraje tam roli příliš mnoho faktorů a v našem případě šlo o peníze. Pracuju jako sociální pracovnice, mým posláním je pomáhat lidem. Manžel je učitel na základní škole. Brácha dělá do nemovitostí, ať už to znamená cokoliv. Naprosto nás to rozdělilo.
Bratr vždycky toužil hodně vydělávat
Je pravda, že Jirka chtěl mít vždy hodně peněz. Miloval luxus, slintal nad drahými auty a styděl se za naše rodiče, kteří si pořídili maximálně škodovku. Z takového pozérství díky bohu vyrostl a cenu peněz zná, možná až moc dobře. Vydělává jich tolik, že už nedokáže pochopit nás ostatní, obyčejné zaměstnance, kterým stačí „málo“.
Abych nepřeháněla, náš malý byt nám moc nestačí, ale nestěžujeme si. Možná naše děti jednou nebudou nadšením bez sebe. Teď jsou ale ještě malé a společný pokojík je jejich svět. Jirkovy děti mají bazén a celé patro v domě, kde nechybí houpačka ani trampolína. Občas k nim jedeme na návštěvu a připomíná mi to spíš Disneyland.
To, že brácha začal vydělávat hodně peněz, jsem mu vždycky přála. Plní si sen, má rodinu, a když přivřu oči, docela jim to funguje. Nemůžeme spolu ale jet na společnou dovolenou, protože máme úplně jinou finanční představu. Když přijde Jirkova rodina k nám, je vidět, jak je švagrová roztržitá. Kluci si připadají asi jak v nějakém muzeu pro trpaslíky. Jsem s tím smířená, netoužím po tom, co má brácha. A proto mě zamrzelo, co mi řekl.
Bratr odmítl zaplatit tátovi zdravotní sestru
Dostali jsme se do nepříjemné situace. Táta je po mrtvici a potřebuje celodenní péči, kterou máma pochopitelně nemůže zvládnout. Pro Jirku je takový výdaj, jako péče zdravotní sestry, poměrně bezvýznamný. Nedávno si koupil třetí dům. Přesto po mně chtěl platit měsíčně alespoň třetinu. Úplně mě tím dostal, protože by se tím náš rodinný rozpočet obrátil vzhůru nohama.
Řekla jsem mu to a poprvé v životě jsme se doopravdy pohádali. „Nejsem tvůj sponzor. Jsou to i tvoji rodiče. Kdybych nevydělával, nezbylo by ti než se zapojit. Byla bys spokojená, kdybych ti koupil barák nebo ti pravidelně odevzdával rentu,“ zvýšil nepříjemně hlas.
„Kdybys nevydělával, asi bych se musela u táty s někým střídat. Já si na to půjčku vzít nemůžu,“ opáčila jsem. Na to mi řekl, že se lituju a peníze mu závidím. Je to prý už roky úplně evidentní. Jsem v šoku. Mám nemocného tátu a do toho jsem zjistila, že můj vztah s bratrem je jen přetvářkou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].