Jiří (34): Přítelkyně mě po každé hádce trestá mlčením. Na návštěvě u jejích rodičů jsem pochopil, odkud vítr vane
Jiří (34): Přítelkyně mě po každé hádce trestá mlčením. Na návštěvě u jejích rodičů jsem pochopil, odkud vítr vane
Jirka má problém s přítelkyní už po půlroce chození. Jakmile se jí něco nelíbí, začne ho ignorovat a celé dny mlčí. Na návštěvě u jejích rodičů zjistil, odkud vítr fouká. Dal jí proto jasné ultimátum.
Eva (35) je bezva holka, ale když se jí něco nelíbí, zkouší na mě trest mlčením. Zní to možná vtipně, ale člověk se časem cítí hrozně. Naučila se to od rodičů a myslí si, že je takové chování v pořádku.
Eliška (25): Přítel chtěl, abych vyjmenovala tři jeho špatné vlastnosti. Našla jsem jich víc a on se urazil
První půlrok jsme neměli žádné problémy
Když jsme s Evou začali chodit, bylo vše zalité sluncem. Měli jsme tolik společného, řeč nevázla a dokázali jsme probrat snad všechno na světě. Vím, že na začátku vztahu se každý snaží ukázat lepší tvář, nicméně jsme nečekal, že po půl roce se všechno tak zhorší. Hodně pracuji a k tomu mám dost koníčků i známých. Dříve jsem se snažil Evu upřednostnit na úkor zálib a přátel, ale postupně jsem se snažil začlenit se zpět do chodu.
To se Evě vůbec nelíbilo, protože jsem třeba tři večery v týdnu nebyl doma. Divné na tom bylo to, že mi nic neřekla. Přestala se mnou však komunikovat. Když jsem se zeptal, co se děje, odpovídala „nic“. A tak jsem to taky bral. Do té doby jsme si uměli všechno povědět, a tak jsem předpokládal, že má třeba jen svoje dny. Brzy jsem pochopil, že mě tím mučí.
Byla schopná se mnou nemluvit celý den, později celý víkend a pak už to vydržela i týden. Ne, že by vyloženě mlčela. Občas na něco reagovala. Třeba když jsem se zeptal, jestli mám něco koupit nebo jestli můžu do koupelny. Její mlčení mě iritovalo a nechápal jsem ho. Pocházím z rodiny, kde se spíš hulákalo. Co na srdci, to na jazyku.
Návštěva rodičů přítelkyně mi otevřela oči
Pak jsem byl poprvé pozvaný k Eviným rodičům na víkend. Ne, že bych je nikdy předtím neviděl, ale šlo jen o krátká setkání. Nyní jsem měl poznat rodinu mé přítelkyně do hloubky a to se také stalo. Hned po příjezdu se mi zdálo, že něco nehraje a brzy jsem pochopil co.
Evina matka totiž vůbec nemluvila na svého manžela. Sice se povídalo o všem možném, ale ti dva se na sebe ani nepodívali. Když po něm něco chtěla, požádala přede všemi Evu, aby mu to vyřídila. On o manželce zase mluvil ve třetí osobě. „Evi, řekni tatínkovi, ať jde zavřít okna v hostinském pokoji,“ řekla třeba Evina matka.
„To víš, tvoje matka už se nemohla dočkat, až přijedete. Neměla se s kým bavit,“ utrousil Evin otec. Hned jak jsem na chvíli s Evou osaměl, musel jsem se jí zeptat, co se děje. Ona mi oznámila, že je to naprosto normální . „Naši se mnou občas nemluví, někdy to vydrží týdny,“ dodala. Nejhorší na tom bylo, že jí to připadalo skoro až legrační.
Nehodlám pokračovat v rodinné tradici mé přítelkyně
Víkend podle mého nestál za nic. Bylo mi nepříjemné ty dva sledovat, připadalo mi to směšné a leccos to bohužel vypovídalo o Evě. Kdyby se proti takovému chování vymezila a snažila se o jiné vzorce ve vlastním vztahu, podpořil bych ji. Ona si ale myslela, že se to děje běžně v každé rodině.
Po příjezdu jsem jí vysvětlil, že u nás zavádět tohle mlčení za trest rozhodně nebudeme. Pekelně se urazila a mlčela tři dny. Když jsem si zabalil kufr, zkusila se usmířit. Bylo ale vidět, že ji to stojí nevídané úsilí. Uvidíme, jak to bude dál fungovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].