Janča (28): S kamarády jsem se vybrala sledovat Lyridy. Mezi meteory jsem spatřila něco, na co nikdy nezapomenu
Janča (28): S kamarády jsem se vybrala sledovat Lyridy. Mezi meteory jsem spatřila něco, na co nikdy nezapomenu
Janči se moc nechtělo vyrazit do chladné noci, ale přátelé ji přemluvili, neboť meteorický roj Lyridy sliboval zajímavé divadlo. Dnes už Janča ví, že měla raději zůstat doma.
Přemýšlela jsem nad tím hodně dlouho, ale ani dnes si neumím vysvětlit, co jsem tehdy viděla na obloze. Kdyby šlo jenom o meteory, asi bych měla hezký zážitek. Ale já mám místo toho děsivý zážitek, na který nezapomenu do konce svého života.
Kamarádi chtěli pozorovat Lyridy
“Jančo, co děláš zítra v noci?” zeptal se mě kamarád Láďa (26) a já najednou nevěděla, co mu mám odpovědět. Známe se už dlouho, jsme kamarádi, ale nikdy mezi námi nebylo víc. “Jak to myslíš?” řekla jsem nejistě. “No, jdeme s partou pozorovat meteory. Nepřidáš se k nám?” pověděl a mně spadl ze srdce kámen.
Ne že bych byla nadšená z té nabídky, teplé jaro zrovna narušilo několik chladných dnů. Představa, že budu venku v noci, se mi moc nezdála. “Já ti nevím, na meteority moc nejsem…” zkoušela jsem se z toho vykroutit.
Ale Láďa se nedal. Pokračoval přednáškou o tom, jaký je rozdíl mezi meteorem a meteoritem, což jsem obratem zapomněla. Pak mi vysvětlil, že Lyridy vítají jaro a nezapomněl zmínit, že přinese slivovici od dědy. To už znělo o něco lépe, tak jsem souhlasila.
Roj meteorů byl úžasný
Když jsem podle předpovědi počasí zjistila, že v noci mají teploty klesnout k nule, vytáhla jsem ze šatníku zimní bundu a pod kalhoty oblékla termoprádlo, co nosím na lyže. Spoléhala jsem se, že kdyby mi to nestačilo, Láďova slivovice pomůže.
Bylo nás sedm, zaplnili jsem dvě auta. Nikomu nebylo do řeči, protože když nás Láďa přemlouval, “zapomněl” se zmínit, že Lyridy je nejlepší sledovat v časných ranních hodinách. Vyrazili jsme za město, abychom se vyhnuli světelnému smogu, měli klid a co nejlepší výhled.
Oči mi klimbaly a nechtělo se mi vystoupit do té zimy, ale když byli všichni venku, přidala jsem se také. To už kolovala slivovice. Napila jsem se a podívala na oblohu, kterou tu a tam brázdily záblesky světla. Musím uznat, že i když to nebylo jako v televizi, vidět tyto věci na vlastní oči bylo úžasné. Na chvilku jsem zapomněla na zimu a únavu a fascinovaně koukala na oblohu.
Úkaz na obloze mě vyděsil
Opřela jsem se o auto a koukala na noční oblohu. Pak mou pozornost upoutal jeden obzvláště zářivý meteor. Zdálo se, že mění směr a neustále se zvětšuje. Bylo mi divné, že nikdo nic neříká. “Hele, vidíte to?” pronesla jsem, ale nikdo mě neposlouchal. Začala jsem panikařit, protože mi bylo jasné, že míří na nás. Chtěla jsem utéct, jenže nohy mi zdřevěněly a nedokázala jsem se pohnout. To světlo bylo už u nás a když jsem vykřikla, ztratila jsem vědomí.
Probrala mě vůně slivovice, kterou mi někdo strčil pod nos. Seděla jsem na zemi opřená o auto. Kamarádi na mě vyděšeně koukali. “Co-co se stalo?” zeptala jsem se nejistě. “To nám pověz ty. Najednou ses skácela k zemi. Ještě že jsme stáli u sebe a zachytili tě,” řekl Luděk.
Potřásla jsem hlavou. “Asi jsem usnula ve stoje,” pronesla jsem omluvně a napila se slivovice. Ještě chvilku jsme se koukali na oblohu, kterou pomalu začal rozjasňovat blížící se den. Poté jsme nastoupili do aut a vydali se domů. Později jsme občas vzpomínali na to pozorování Lyridů, ale nikdo nezmiňoval to, co se mi stalo.
Já na to nikdy nezapomněla. Kdykoliv se podívám na noční oblohu, v koutku oka se mi objeví světélko. Jako kdyby mi něco připomínalo, že jsem neměla pouhou vidinu. Trochu mě to děsí. Že jsem tehdy raději nezůstala doma…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].