Alexandr (30): U nás v kanclu jako jediný nemám děti. Nelíbí se mi, že kdykoliv má někdo malého maroda, musím zaskakovat já

Alexandr (30): U nás v kanclu jako jediný nemám děti. Nelíbí se mi, že kdykoliv má někdo malého maroda, musím zaskakovat já

Alexandr je v práci jediný svobodný a bezdětný. Má pocit, že to všichni kolem zneužívají. Kdykoliv totiž někdo potřebuje zůstat doma s nemocnými dětmi, očekává se, že Alexandr za něj zaskočí.

Chápal bych, kdyby k tomu došlo jednou za čas. Ale v poslední době snad každý týden někdo marodí s děckama. Už mě unavuje a štve zaskakovat za ně.

Alena (27): Dcera je po nástupu do školky pořád nemocná. Kolega v práci mi kvůli tomu řekl něco dost hnusného

V kanclu jsem jediný svobodný chlap

Mám za sebou jeden vážný vztah. Ten však před dvěma lety skončil z důvodů, které bych nerad rozebíral. Prostě je to pryč. Od té doby jsem se vídal s několika ženami, ale nic trvalé z toho nebylo.

Chlapi v práci mi občas řeknou, jak se mám fajn, když jsem svobodný. Všichni u nás už totiž mají rodiny. To znamená, že po práci není moc s kým zajít na pivo, protože jedou na nákupy nebo pro děti do školky. I debaty u oběda se často točí kolem rodiny.

Kolegyně jsou na tom ještě hůř. Přijde mi, že řeší jen známky, učitelky a rýmy. Pro mě to je úplně jiný svět, ve kterém se občas ztrácím. Ale říkám si, že být ženatý, jsem na tom asi stejně. Alespoň vím, co mě snad časem také čeká.

Kordula (36): Děti jsou v jednom kuse nemocné. Bojím se, že mě kvůli tomu vyhodí z práce

Nelíbí se mi, co se u nás v práci děje

Začalo to docela nenápadně asi před půl rokem. Kolega mě požádal, jestli bych místo něj nezkontroloval nějaký výstup, protože musí zajet do školy pro dceru, které se udělalo blbě. Jeho manželka zrovna nemohla. Nebyl to pro mě problém. Podíval jsem se na papíry, všechno bylo cajk, takže jsem se rychle vrátil ke své práci.

Jenže podobných žádostí začalo přibývat. Jednou jsem místo dalšího kolegu vedl poradu o jeho projektu, protože byl se synem na přijímačkách. Pak někdo nepřišel do práce kvůli nemocnému dítěti, takže jsem vyřizoval další agendu.

“Vždyť jsi ještě svobodný, času máš víc. My s děckama to už tak nemáme,” řekl mi šéf, když jsem si u cigára postěžoval, že mi přibývá práce. “Jak dlouho to bude trvat?” zeptal jsem se. “Než budeš mít vlastní děti,” odpověděl se smíchem a poplácal mě po zádech.

Ludmila (65): Snacha mi dává hlídat vnoučata jen tehdy, když jsou nemocná. Musela jsem se tvrdě ohradit

Když jsem se ohradil, nedopadlo to dobře

Chápu, že někdy to prostě nejde jinak. Nemám problém pomoct lidem v práci. Ale když to trvalo tak půl roku, začalo se mi to zajídat. Viděl jsem, že to berou jako samozřejmost. Ale já mám přeci také nárok na klid. Nechci trnout, kdo zase ráno zavolá, že musí zůstat s nemocnými dětmi doma. Mám dost své práce.

A tak jsem se zkusil ohradit. “Neblbni, vždy je to jenom dnes,” řekl mi překvapený kolega. Nebylo to jenom tehdy, každý týden za někoho zaskakuji. Někdy si pak musím svou práci dokončit o víkendu. Všechno tohle jsem mu řekl. Omluvil se a položil telefon.

Od té doby mám pocit, že se atmosféra u nás v kanclu změnila. Jakmile nejsem vždy k ruce, chovají se ke mně jinak. Přátelství, ať už bylo předstírané, nebo ne, je prostě pryč…

Další příběhy ze života →

Klaudie (38): Proč se očekává, že když jsou děti nemocné, budu s nimi doma já? To nemají i tátu?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články