Děsivá smrt devíti studentů pod Horou mrtvých je i nadále záhadou. Řeší se mimo jiné chybějící jazyk

Seriálové zpracování osudu Ďatlovovy výpravy

Cílem zimní Ďatlovovy výpravy byl vrchol Otorten vysoký 1234 metrů. Jde o posvátné místo zdejšího národa Mansijců, v jehož jazyce jméno hory znamená „Nechoď tam“. Skupina devíti studentů ale do cíle nikdy nedorazila. Osudnou se jí stal průsmyk pod horou Cholat Sjachyl, což v mansijštině znamená „Hora mrtvých“.

Výpravu od počátku provázely nejasnosti. Desátý turista si účast rozmyslel, naopak další se připojil na poslední chvíli. V itineráři vůbec neměli na onom místě tábořit, v kritickou noc z 1. na 2. února 1959 tam neměli být. „K něčemu dojde, oni se vyděsí a nožem proříznou stan. Bůhvíproč nůž odhodí dovnitř a vyběhnou. Kolem stanu jsou šlépěje. Bez lyží, bez bot, jsou bosí, jen v ponožkách,“ popisuje kritické momenty v zasněženém průsmyku Teodora Hadjiyska, která vede mezinárodní tým badatelů a patří mezi největší odborníky na záhadnou smrt ruských turistů na severním Urale.

Přečtěte si také: Záhadná smrt Ďatlovovy výpravy: Devět studentů zahynulo, když se snažili zdolat uralskou Horu mrtvých

Zemřít v horách je normální

V dokumentu Zkáza Ďatlovovy výpravy vysílaném na Prima ZOOM pak připomíná, že podle stop to nevypadá, že by turisté před něčím utíkali, naopak byli velmi spořádaní. Je to ale jen další z podivných okolností, které tvoří komplikovanou skládačku. Část studentů utrpěla nejrůznější zranění a mrtvola Ludmily Dubininové neměla jazyk. „Můžou nám vykládat, že ho sežraly myši, ale její tělo leželo v potoce pod třemi metry sněhu. Tak co by to muselo být za myši,“ ptá se další badatel, který v dokumentu vystupuje pod jménem Vladimir. „A to, že oblečení třech z nich bylo radioaktivní, se nevysvětluje nijak,“ doplňuje Hadjiyska.

Podle ní se nejednalo jen o nějakou nehodu, protože umřít v horách je do jisté míry normální. „To se v tak odlehlých končinách někdy stává. Tady ale máme lidi, kteří vyběhli ze stanu a běželi nazí a bosí skoro dva kilometry. Připusťme, že je něco vyhnalo ze stanu ven do lesa. Dělali, co mohli, aby přežili, než utrpěli ta hrozná zranění, kterým tři z nich podlehli a zbytek zemřel na podchlazení. Jediné, co o tom případu víme jistě, je, že těch devět lidí je mrtvých,“ shrnuje Teodora Hadjiyska.

Podle badatelky udělali členové výpravy spoustu správných věcí, které by jim normálně pomohly přežít. Jestli ne všem, tak aspoň části skupiny. Možná ne týden, ale tu noc podle ní museli přežít.

V podezření je lavina

Turistický instruktor Igor Ďatlov (23) se na počátku roku 1959 vydal se skupinou devíti studentů Uralského polytechnického institutu na horskou túru v severní části uralského pohoří. Nikdo z nich se však už nevrátil a po 20 dnech bez kontaktu s civilizací vyhlásil turistický klub pátrání, které nakonec odhalilo stan zasypaný sněhem a posléze i první těla.

Mohlo by vás také zajímat: Žádný Yetti. Vědci zřejmě definitivně rozluštili tragický osud Ďatlovovy výpravy

Mrazivá scéna plná roztroušených, zdeformovaných těl, jež byla mnohdy bez oblečení i bot, vedla k řadě spekulací a samozřejmě i více či méně za vlasy přitažených historek. Mluvilo se o napadení lesními duchy, o vraždě místními obyvateli, účinkům jaderného výbuchu nebo lavině. Právě ta se jeví jako nejpravděpodobnější vysvětlení jedné z největších záhad 20. století.

Zdroj: History, National Geographic, Dyatlovpass.com