Vesmírné úkazy 2024: Čechy potěší polární záře, za zatměním bude třeba vyjet

Dění na noční obloze v roce 2024 sice nebude tak bohaté, jako tomu bylo loni, i tak se ale lidé mohou těšit na množství nebeských úkazů. Ten vůbec nejdůležitější bude viditelný pouze ze Severní Ameriky. Při pozorování z České republiky ohromí především polární záře a meteorické roje. Deník pro vás připravil kalendář vesmírných úkazů.

Polární záře je už vidět i v Česku. Takto vypadala loni u Posluchova na Olomoucku.

Co lidé uvidí na obloze v roce 2024:

• Setkání Měsíce a Jupiteru
• Mikroúplněk
• Seskupení Měsíce, Jupiteru, Plejád a Hyád
• Viditelný Merkur
• Meteorický roj Halleyovy komety
• Noční svítící oblaka
• Letní přehlídka planet
• Perseidy
• Setkání Jupiteru a Marsu
• Superúplněk
• Částečné zatmění Měsíce
• Vlasatice
• Geminidy

Deník / Průvodce rokem 2024

Prakticky každý měsíc roku 2024 lidem nabídne alespoň jedno úchvatné nebeské divadlo. „Tělesa Sluneční soustavy nám v roce 2024 předvedou několik seskupení, Měsíc řadu super- i mikro- úplňků, několik meteorických rojů. Kdo chce cestovat, může se vydat za úplným zatměním Slunce, nebo se doma spokojit s částečným zatměním Měsíce,“ doporučil top dění na obloze astronom a ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek.

Setkání Měsíce a Jupiteru (18. ledna)

Přirozenou družici Země „ve společnosti“ největší planety Sluneční soustavy uvidí lidé po setmění nad jižním obzorem. „Obě tělesa od sebe oddělí zhruba dva úhlové stupně. Samozřejmě jen při pohledu ze Země, ve skutečnosti byste k našemu vesmírnému sousedovi letěli rychlostí světla o něco více než jednu sekundu, zatímco k Jupiteru skoro čtyřicet minut! Malebné zátiší bude viditelné až do půlnoci,“ nastínil Dušek.

Co se ukrývá ve Sluneční soustavě za Plutem? Vědci hledají odpověď:

Mikroúplněk (24. února)

Poslední únorovou sobotu by se mohlo zdát, že je Měsíc na noční obloze nějak menší. Přirozená družice Země sice ve skutečnosti svůj objem nijak nezmění, pozorovatelé jej ale přesto uvidí trochu „jinak“. „Měsíc se nepohybuje kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse. Pokud je nejblíže k naší planetě, označuje se tento okamžik jako perigeum (česky přízemí), pokud se ocitne na oběžné dráze nejdál, prochází apogeem (odzemí). Je-li úplňkový Měsíc poblíž apogea, ve vzdálenosti větší než 405 tisíc kilometrů, mluvíme o mikroúplňku, který je na pozemské obloze nepatrně úhlově menší a méně zářivější než obvykle,“ vysvětlil ředitel brněnské hvězdárny.

Seskupení Měsíce, Jupiteru, Plejád a Hyád (14. a 15. března)

Večer budou lidé svědkem milého vesmírného setkání (tedy z pozice pozorovatele). „Večer 14. března Měsíc uvidí poblíž planety Jupiter. Nad oběma tělesy Sluneční soustavy lehce spatříte hvězdokupu Plejády, která na první pohled připomíná „Malý vůz“, a Hyády, jež zdobí jasná, mírně oranžová hvězda Aldebaran. Náš nejbližší kosmický soused se každých 24 hodin na pozemské obloze posune zhruba o 12 úhlových stupňů. Následující večer se tudíž přesune blíže k Plejádám a v pátek 15. března 2024 jej najdete u Hyád. Na všechna tato vesmírná tělesa je vhodné namířit jakýkoli dalekohled,“ poradil Dušek. A co všechno lidé přes dalekohled uvidí? Krátery na měsíčním povrchu, řadu jiskřivých hvězd v hvězdokupách a čtyři Jupiterovy největší měsíce.

Planeta Jupiter na snímku NASA ze 3. dubna 2017.

Nejlepší viditelnost Merkuru (2. polovina března)

Kdo se chce pokochat pohledem na nejmenší planetu Sluneční soustavy, měl by se na to vrhnout koncem března, kdy bude nejlepší viditelnost Merkuru. „Zahlédnout jej můžete po západu Slunce nízko nad západním obzorem – snadno triedrem a poté většinou i bez něj. Bude vypadat jako nápadná „hvězda“ s jasností srovnatelnou s Capellou ze souhvězdí Vozky nebo Arkturem z Pastýře,“ upřesnil Dušek.

Meteorický roj Halleyovy komety (noc z 5. na 6. května)

Dvakrát během letoška prolétne Země proudem prachových částic uvolněných ze slavné Halleyovy komety. Poprvé to bude v květnu, důsledky nejlépe lidé uvidí v noci z 5. na 6. května. „Podmínky v této noci, kdy můžete za hodinu zahlédnout až několik zanikajících prachových zrnek Halleyovy komety, jsou přitom téměř ideální. Najděte si umělým světlem nerušené místo s dobrým výhledem především na východní obzor, dobře se oblečte a vytrvejte až do svítání,“ poradil Dušek.

Zatím naposledy byla Halleyova kometa pozorovatelná ze Země v roce 1986.

Noční svítící oblaka (červen a červenec)

Podle Jiřího Duška je počátek léta ideální k pozorování nočních svítících oblak. Po západu Slunce, v kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy, mají podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením: bílé či s perleťově-modrým odstínem, tu a tam s nazlátlým okrajem. „Nejčastěji jsou viditelná dvě hodiny před půlnocí, respektive dvě hodiny před východem Slunce. Je-li u vás zataženo, lze také zkontrolovat záběry z kamer Hvězdárny a planetária Brno. Stejně to můžete zkusit i u Českého hydrometeorologického ústavu, například na stanicích Smolnice, Velké Chvojno, Lysá hora. Jejich prostřednictvím lze sledovat i další výjimečné jevy, například polární záře,“ podotkl Dušek.

Sonda NASA se přiblíží ke Slunci:

Planetární přehlídka (konec července)

I bez dalekohledu lidé uprostřed letních prázdnin spatří hned několik planet Sluneční soustavy. Ideální podmínky pro to nastanou brzy ráno. „Saturn bude v souhvězdí Vodnáře, Mars a Jupiter v Býkovi, kde najdeme i hvězdokupy Plejády a Hyády. Kolem všech projde Měsíc. Ve středu 25. července 2024 se ocitne u Saturnu, 30. července 2024 u Marsu, následující ráno bude u Jupiteru,“ popsal dění na obloze ředitel Hvězdárny a planetária Brno.

Meteorický roj Perseidy (maximum v noci na 13. srpna)

Zřejmě nejznámější meteorický roj zkrášlí oblohu i letos v srpnu. Největší šanci spatřit nejvíce padajících hvězd, jak se tomuto jevu přezdívá, budou mít lidé v noci ze 12. srpna. „Zpočátku bude rušit Měsíc, před půlnocí ale zapadne, takže si stačí nalézt místo s co nejlepším výhledem nad jihovýchod, s minimem umělého světla, odkud pak můžete zahlédnout až několik desítek padajících hvězd za hodinu,“ poradil Dušek.

Mléčná dráha a meteorický roj Perseidy na snímku známého astrofotografa Petra Horálka.

Setkání Jupiteru a Marsu (15. srpna)

Krátce po maximu Perseid se vyplatí vzhlédnout k noční obloze ještě jednou. Tentokrát už ideálně s dalekohledem. „Po celý srpen 2024 můžete od půlnoci až do svítání v souhvězdí Býka sledovat dvojici nápadných planet – jasný Jupiter a o něco slabší, ale naoranžovělý Mars. Podívaná to bude náramná, vzhledem k jasnosti obou planet, vzdálenosti mezi nimi a jejich viditelnosti lze tohle seskupení považovat za nejlepší v tomto roce. Nejdříve se budou k sobě přibližovat. Nejblíže se ocitnou ve čtvrtek 15. srpna 2024, při pohledu ze Země budou vzdáleny méně, než je průměr měsíčního disku,“ nastínil Dušek.

V roce 1959 vyslali Rusové první sondu k Měsíci:

Superúplněk (19. srpna)

I letos se lidé dočkají několika takzvaných superúplňků. Tomu srpnovému se říká modrý. „Takové „zabarvení“ získal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky počátkem 19. století, jako třetí úplněk v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři),“ poznamenal Dušek.

Částečné zatmění Měsíce (noc ze 17. na 18. září)

Dalšího superúplňku se lidé dočkají v září, tento ale bude jedinečný. Dojde totiž k částečnému zatmění Měsíce. „Měsíc vyjde nad obzor po 19. hodině našeho času. Kolem třetí hodiny ranní bude patrné, že se „něco děje“. Horní polovina kotouče bude zřetelně tmavší než spodní. Ve čtvrt na pět se v horní části disku objeví plný zemský stín, který se bude pozvolna rozšiřovat. Částečné zatmění vyvrcholí o tři čtvrtě na pět našeho času, kdy bude „zatměno“ asi 10 procent disku. Pak Měsíc zmizí za obzorem,“ popsal ředitel brněnské hvězdárny, co se bude na obloze dít.

Zatmění Měsíce přes Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí v Olomouci.

Vlasatice C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS) (podzim)

Není vyloučeno, že podzimní oblohu roku 2024 ozdobí kometa viditelná i bez dalekohledu. Vlasatice C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS) koncem září proletí 58 milionů kilometrů od Slunce (tedy blíže než Merkur), navíc se o dva týdny později přiblíží i k Zemi. „V polovině října by tudíž mohla být viditelná nad jihozápadním obzorem krátce po západu Slunce – bez dalekohledu jako světlá skvrna ozdobená typickým ohonem,“ řekl Dušek. Že se ovšem lidé dočkají pohledu na ni, není stoprocentně jisté.

Meteorický roj Geminidy (maximum v noci ze 14. na 15. prosince)

Jednou z hlavních událostí na prosincové noční obloze bývá meteorický roj Geminidy. Jeho maximum nastane v roce 2024 uprostřed měsíce. Letos ale bude jejich pozorování komplikované. „Bohužel při pozorování Geminid bude v roce 2024 vadit téměř úplňkový Měsíc, v jehož blízkosti najdete zářivý Jupiter. Takže pokud budete mít štěstí, zahlédnete několik meteorů za hodinu,“ upozornil Dušek.

3 otázky o úkazech v roce 2024 pro tiskového tajemníka Astronomického ústavu Akademie věd České republiky Pavla Suchana

Co nejzajímavějšího uvidí lidé na noční obloze v roce 2024?

Největší ozdobou oblohy v roce 2024 bude částečné zatmění Měsíce při superúplňku v září. Nebeskou divadelní sezonu ale zahájí hned v lednu meteorický roj Kvadrantidy a skupina planet s Měsícem na ranní obloze. Na jaře se ukáže Merkur (planeta, o které se traduje, že ji Johannes Kepler nikdy nespatřil) a nastane série setkání Měsíce, Jupiteru a Uranu v souhvězdí Býka. Přes léto planety vyklidí pole umělým družicím, nočním svítícím oblakům a hlavně „padajícím hvězdám“ meteorického roje Perseidy. Ve druhé polovině roku se pak planety budou předhánět v tom, která si zaslouží více pozornosti. Obdobím nejlepší viditelnosti postupně projdou Saturn a Jupiter, objeví se Merkur na ranní obloze a v závěru roku na večerním nebi spatříme jasnou Venuši jako večernici a také planetu Mars.

Tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd České republiky Pavel Suchan je propagátorem astronomie.

Který z letošních úkazů byste lidem doporučil nezmeškat?

Doporučil bych paradoxně něco, co se neodehraje nad našimi hlavami, ale bude nutné se přepravit na severoamerický kontinent. Tam totiž 8. dubna 2024 proběhne úplné zatmění Slunce. A to je úkaz naprosto mimořádný, nejen z vědeckého hlediska, ale také kvůli osobnímu a doslova životnímu zážitku. Pozorování úplného zatmění Slunce je velmi emotivní záležitost. A přesto, že každý rok je někde na Zemi úplné zatmění Slunce vidět, často je to na nehostinných místech. Takže přeletět do USA se zdá snadným cílem. Mimochodem, na našem území bylo poslední úplné zatmění Slunce pozorovatelné v roce 1706 a příští bude u nás viditelné 7. října 2135.

A i pokud bychom měli zůstat na českém území, bych kupodivu doporučil pozorování Slunce. A to proto, že v roce 2024 patrně nastane maximum sluneční činnosti, která se mění každých 11 roků. To může znamenat výrazné polární záře viditelné výjimečně i od nás a také velké sluneční skvrny pozorovatelné i pouhým okem – samozřejmě přes nějaký filtr nebo při západu či východu Slunce.

A co se dění na noční obloze týče, který z úkazů bude nejlépe viditelný?

Na noční obloze to jsou jednoznačně srpnové Perseidy, meteorický roj pocházející z komety 109P/Swift-Tuttle. Větší četnost meteorů sice mají prosincové Geminidy, ale to se pod širákem neleží tak dobře jako při maximu Perseid každoročně kolem 12. srpna. V maximu mají Perseidy pro letošní rok předpovězeno 100 meteorů za hodinu a i když samozřejmě všechny meteory neuvidíme (některé jsou mimo naše zorné pole a některé třeba nízko u obzoru za stromy či příliš slabé), i tak jich za noc napočítáme velkou spoustu. Perseidy jsou velmi rychlé meteory, do atmosféry Země vstupují rychlostí 59 kilometrů za sekundu a vidíme tak vlastně zánik drobného zrnka meziplanetární hmoty.