Jana (62): Na stará kolena jsem se rozhodla studovat. Manžel to nechápe, ale já si lepší důchod neumím představit

Jana (62): Na stará kolena jsem se rozhodla studovat. Manžel to nechápe, ale já si lepší důchod neumím představit

Lidé v důchodovém věku tráví čas různě – jedni si jen tak hoví, jiní pracují na zahrádce, někteří se věnují vnoučatům a jsou i tací, kteří se vrhnou na studia. S tím, že chtějí dohnat to, na co neměli dosud čas a možná ani dostatek energie. Podobně jako Jana.

Zajímá mě úplně všechno a často si říkám: „Že já nedávala ve škole větší pozor!“ Ale vím, že i kdybych dávala, tak by se mi všechno z hlavy už dávno vykouřilo. Najednou zjišťuji, že svět je podivuhodné místo a že o něm spoustu věcí nevím. A tak se snažím, aby se to změnilo.

Zjistila jsem, že jsem hladová po informacích

Můj manžel Honza je celý bez sebe, protože jsem se prý zbláznila. „Nevím, co s ní, nedělá nic jiného, než že studuje! Když necourá po bytě s knihou v ruce a něco si nemele sama pro sebe, sedí u internetu a pátrá, jak tomu říká. Za chvilku bude umět nazpaměť celou Wikipedii,“ vykládá našim kamarádům.

Moc dobře vím, co dělám. Když se mě například zeptáte, kdy byla trojská válka, bez zaváhání odpovím. Stačí mi impuls v podobě historického filmu, který právě běží, a už hledám informace. Jsem po nich doslova hladová.

Na to, abych se bavila jen o vnoučatech, nemám povahu

Na vysokou školu jsem se jako mladá nedostala, nahradila jsem ji rodinou a dětmi. Léta jsem pracovala tu i onde, zkoušela všechno možné, od prodavačky až po manažerku. Ale pravda je, že jsem nikdy nenašla dost času ani odvahy začít něco studovat v pozdějším věku.

Mám tři děti, které mi daly docela zabrat, chodila jsem do zaměstnání, takže už mi zbýval čas jen na občasné přečtení knihy a tu a tam kafíčko s kamarádkami. A právě s nimi jsme si uvědomila, že můj intelekt strádá – bavit se jen o dětech a později o vnoučatech a o tom, co jsem uvařila mě opravdu neuspokojovalo!

Konečně jsem se odhodlala a přihlásila na univerzitu

Přestože Honza by byl rád, abych mu doma podstrojovala a koukala s ním na hloupé televizní pořady, rozhodla jsem se vzepřít a začala studovat. Vím, že univerzitu třetího věku nemůžu brát jako opravdové studium, ale nešť – pro mě je to obrovský dar.

„Nechcete se do toho pustit se mnou?“ oslovila jsem svoje kafíčkové společnice. „Ani neeeee,“ zněla jednohlasá odpověď. Nevadilo mi to, naopak jsem pyšná na to, že jsem se do studia pustila úplně sama. A co na to Honza? „Nechápu tě,“ kroutí hlavou: „K čemu ti to bude?“ To já moc dobře vím. Budu mít radost z toho, že jsem to dokázala a že něco nového umím.

A tak svůj volný čas trávím opravdu smysluplně. Zapsala jsem se hned na tři předměty – historii, psychologii a angličtinu. I když chodím na přednášky sama, vůbec mi to nevadí – často sedím v aule s mladými lidmi, a to mi dodává obrovskou sílu a pocit, že ještě nepatřím do starého železa.

Další příběhy ze života →

Janina (35): Po letech jsem potkala svou první lásku. Místo radosti ze shledání přišlo hodně zlé vystřízlivění

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články