GLOSA: 10 let od smrti Ivety Bartošové: Proč pro ni pláčeme, i když se jí národ před smrtí smál
Slavík 2002. Iveta skončika za Lucií Bílou. Letos jí porazí. Mrtvá!
Uplynulo deset let od chvíle, kdy Iveta Bartošová (†48) nevydržela tíhu svého bytí a po zhruba deseti letech období, kdy se střídaly neskutečné ostudy s velkolepými návraty, se rozhodla ukončit svůj život skokem pod vlak. Česko na ni vzpomíná v slzavém údolí. A právem, i když předtím byla pro něj původcem neuvěřitelné zábavy.
Iveta Bartošová: Obavy o její život se naplnily
Když vyšla zpráva o tom, že zpěvačka Iveta Bartošová už není naživu, otřáslo to snad každým v této republice. Nejen těmi, kteří ji zbožňovali ať už kvůli jejím písničkám, nebo kvůli tomu, jak si představovali její osobnost (ta, kterou ukazovala veřejnosti, se diametrálně lišila od skutečnosti).
I mnou otřásla, byť jsem už řadu dní měl obrovskou obavu o její život. Tu jsem zažíval opakovaně, a proto mě lehce i v roce 2014 utěšovala skutečnost, že ze všeho se zatím dokázala vyhrabat a že do té doby páchala výhradně jen demonstrativní sebevraždy. Bohužel tentokrát volila definitivní řešení.
Hledá se viník
Když opadl první šok z její smrti, lidé zákonitě, zcela logicky, začali ukazovat prstem tu na bulvár, tu na vdovce Josefa Rychtáře nebo kohokoli jiného jako na viníka. Potřebovali mít jasno, vyřešit to sami v sobě. A hlavně: museli ze sebe shodit pomyslnou vinu.
Pokud totiž někdy někdo věřil báchorkám, že labilní Bartošovou k sebevraždě dohnala média, pak by se takový dotyčný musel automaticky cítit jako spolupachatel.
Ti samí, kteří nejvíc štkali po jejím skonu, totiž roky předtím nejvíc hltali každou zmínku o neuvěřitelných ostudách Ivety ve všech společenských médiích. A zdaleka nejen v nich. Zpěvačka byla takový fenomén, že se její podivuhodné životní příběhy dostávaly i na stránky takzvaně serióznějších titulů.
Iveta byla prostě obrovská skandalistka. Tohle období odstartovala údajným únosem provedeným Romanem Třískou v devadesátkách a od té doby už jen málokoho zajímalo to, co zpívá, ale spíš to, co zase ztropí.
Že to lidi, národ, fascinovalo, je přirozené, nelze se tomu divit. Kdyby Iveta neexistovala, museli bychom si ji vymyslet.
Můj osobní názor ale je, že příčina sebevraždy byla sice kombinovaná, nicméně s médii nesouvisela. Určitě svůj stav přičítala manželovi (proto se zabila na jeho narozeniny), to mi nikdo nevymluví. Plus prostě zjistila, že pořád padat hlouběji a hlouběji a zvedat se jako Fénix z popela stále složitěji už ji zkrátka nebaví.
A tak zvolila pro ni tehdy to nejjednodušší řešení: utéci z toho všeho.
Doporučené video: Rvačka Rychtáře s Macurou po smrti Ivety:
Nebylo jí pomoci
Mohli bychom si z toho vzít nějaké ponaučení? Oficiálně žádné nebylo. Smrt Ivety Bartošové nepomohla nijak tomu, abychom víc a seriózněji vnímali duševní stav lidí kolem sebe. Ani jsme nepřišli na to, jak pomoci těm, kteří pomoc odmítají.
Možná, že někteří “idolové” jsou předurčeni ke zkáze a nikdo a nic jim v tom nezabrání. Tragické, šokující, smutné, ale možná nejvíc pravdivé.
Zkusme proto tu kapitolu co by, kdyby a kdo za to může už uzavřít a na Ivetu vzpomínat v tom dobrém. Na období, kdy se živila zpěvem a ne ostudami. Bylo jich víc a vznikly tehdy dodnes nesmrtelné písně…