Zemědělské protesty - co si z nich vzít dobrého a co odmítnout

Zemědělské protesty – co si z nich vzít dobrého a co odmítnout

Evropu zachvátily protesty zemědělců. I v Česku se staly v posledních týdnech tématem, které skrze traktorové krasojízdy upoutalo velkou pozornost. Protesty nelze ignorovat a protestující, když necháme stranou velkopodnikatele se stamilionovými zisky a jim podobné, je dobré brát vážně. Ale musíme zároveň rozlišovat – mezi jednotlivými požadavky i mezi skupinami zemědělců. Odmítnout je potřeba zejména nerozumný odpor vůči směřování k odolnějšímu a k přírodě šetrnějšímu zemědělství. Proč?

Mnohé sociální a ekonomické požadavky zemědělců jsou legitimní a shodnou se na nich i ekologické organizace. Například na zlepšení životních podmínek, zajištění výkupních cen pokrývajících náklady nebo snížení byrokracie. Podobně se shodnou i na odporu vůči dojednávaným volnotržním dohodám, jako je dohoda Mercosur s latinskoamerickými zeměmi, která by znevýhodnila evropské zemědělce a přispěla k další intenzifikaci zemědělství za oceánem.

Evropská komise a vlády států zde selhávají v zajištění důstojných životních podmínek a jistot pro zemědělce. Zemědělci se cítí zahlceni a sami a dlouho se nezdálo, že by se o změnu politici nějak zásadně snažili. Do jednoho pytle s předchozími problémy kvůli tomu pak zemědělci ale házejí i zvyšující se ekologické standardy a požadavky, jako jsou opatření pro zlepšení stavu půdy nebo pro zvrácení alarmujícího úbytku biodiverzity. A to je potíž.

V krátkodobé perspektivě je lákavé vidět ekologické požadavky, v mysli zemědělců sjednocené pod názvem Green Deal, jako jednu z příčin problémů, které s dalšími věcmi „jen bezdůvodně“ přidávají zemědělcům na starostech a brzdí je od jejich obvyklého hospodaření. Tomuto pohledu také mimochodem důkladně přikládají agrochemické korporace, které se děsí ekologizace zemědělství, protože by mohla výrazně omezit jejich zisky z prodeje pesticidů nebo umělých hnojiv.

Avšak představa, že ekologické směřování opustíme, vrátíme se zpět k hospodaření před dvaceti lety a všechno bude zase krásné a růžové, je naprosto mylná a nebezpečná. Neboli – status quo není cesta. Stupňující se klimatické katastrofy bez dostatečné a rychlé adaptace krajiny zcela zničí jistoty zemědělství. Nemluvě pak o dlouhodobě probíhající degradaci půdy a úbytku biodiverzity. Náznakem budoucnosti byl minulý rok, kdy země na jihu Evropy zachvátila sucha, povodně i požáry a zemědělcům výrazně poničily úrodu a živobytí.

…

Chcete číst dál? Celý článek zde