Eva (27): Můj manžel se rozhodl, že nemám právo být unavená, prý celý den jen měním pleny. Na vlastní kůži zjistil, že se mýlil
Eva (27): Můj manžel se rozhodl, že nemám právo být unavená, prý celý den jen měním pleny. Na vlastní kůži zjistil, že se mýlil
Eva měla dost remcání svého manžela, podle kterého péče o dítě není náročná. Domluvila se s ním, že si to vymění. Hned první den mu dal tak zabrat, že byl úplně zničený.
Muži mohou být strašní egoisté. Myslí si, že protože pracují, zaslouží si klid. Nechápou, že péče o malé dítě může být víc vyčerpávající než fyzická práce. Generalizuji? Možná, ale moje vlastní zkušenost je prostě taková. Můj manžel Daniel (29) si asi myslel, že jsem celou dobu jen ležela. Když jsem se hroutila z únavy, obvinil mě, že to předstírám. “Co tě vlastně tak vyčerpalo? Měnění plen a pudrování zadečku?” zeptal se. Nedokázal, nebo možná nechtěl, pochopit, jak těžké to je pro ženu, která musí pečovat o kojence a zároveň se starat o domácnost. Neměla jsem jinou možnost, než si s ním vyměnit role…
Nechápe, co obnáší péče o dítě
“Dobře, že jsi už doma,” ulevilo se mi, když jsem slyšela, že se Daniel vrátil z práce. “Pohlídej na chvíli malou, protože se mi rozvaří brambory.” Zatvářil se překvapeně. “Večeře ještě není hotová?” zeptal se nespokojeným tónem.
“A kdy přesně jsem to měla stihnout? Péče o dítě je práce na plný úvazek. Ještě jsem musela vyprat a pověsit prádlo. Dětské oblečení se samo nevypere, víš?”
“To je neuvěřitelné! Muž přijde domů unavený a hladový z práce a musí ještě čekat,” postěžoval si.
“O čem to mluvíš?”
“O tom, že celý den jen sedíš doma a měníš pleny. To nemůže být příliš náročné. Mohla by ses alespoň snažit mít večeři hotovou, když se vrátím.”
“Není to náročné? Mám práce nad hlavu. Nemusím poslouchat tvé stížnosti.”
“Práce až nad hlavu. Jo, jasně!”
“Myslíš, že bys to zvládl lépe?”
“Samozřejmě! Rád bych si od práce odpočinul. Vždyť péče o dítě je hračka. Jak tě znám, nejspíš jsi půl dne spala s malou a teď jen předstíráš únavu, protože se ti to zdá trapné…”
Vzbudil nás pláč z chůvičky
Daniela (28) miluju, ale někdy dovede být takový hlupák, zvláště když je hladový. Péče o dítě je hračka… to tedy! Muži nemají tušení, jak těžké je být matkou, zvláště v prvních měsících po porodu. Představují si, že malé děti spí celý den a my máme spoustu času věnovat se domácnosti a také si najít čas pro sebe.
Naše Amálka je roztomilé stvoření, ale v noci se z ní stává malý čertík. Zpočátku se budila každé dvě hodiny, jako by v jejím mozku byl budík. Později se začala probouzet každé tři až čtyři hodiny, ale to byla malá útěcha, když člověk padá únavou.
“Teď je to na tobě,” řekla jsem Danielovi jednu noc, když se z chůvičky ozval pláč. “Zapomeň na to. Celý den jsem pracoval a musím se vyspat,” pronesl ospale. “Ale zítra je sobota. Můžeš si trochu přispat,” nedala jsem se. “Ani náhodou. Celý den jsi odpočívala, tak se o to postarej,” řekl a ani neotevřel oči.
Měla jsem na vybranou? Musela jsem vstát. Navíc po jeho poznámce o “celodenním odpočinku” bych stejně nemohla zavřít oči. Byla jsem příliš naštvaná. Vyměnila jsem dceři plenku a brzy se mi ji podařilo uklidnit. Seděla jsem s ní a přemýšlela. Co mohu udělat, aby Daniel pochopil, že péče o dítě není tak snadný úkol? Přemýšlela jsem a přemýšlela, až jsem konečně dostala geniální nápad…
Chtěla jsem, ať si zkusí péči o dítě
Ráno jsem se ho zeptala, jestli si pořád myslí, že péče o dítě je hračka. “Samozřejmě. Na výměně plen není nic únavného ani složitého,” řekl arogantně. “Tak si vyměňme role,” navrhla jsem. “Co tím myslíš?” podíval se na mě zvědavě.
“Vzdám se mateřské dovolené a vrátím se do práce. Ty půjdeš na otcovskou.”
“Neblázni,” odfrkl. “Co tím vlastně chceš dokázat?”
“Bojíš se? Věděla jsem, že máš jen řeči, ale když dojde na lámání chleba, ukážeš se jako slaboch.”
“Slaboch? Dobře. Přijímám výzvu.”
Bylo to jednodušší, než jsem si myslela. Stačilo trochu pošťouchnout jeho mužské ego. Může to znít, jako bych kvůli dokázání své pravdy riskovala pohodu dítěte, ale vůbec ne. Daniel může být hlupák, to ale neznamená, že není starostlivým otcem. Nebála jsem se, že by v mé nepřítomnosti Amálka nedostala potřebnou péči.
Strávil celý den s dcerou
Miluji svoji dceru, ale ráda bych se vrátila do práce. Chyběly mi kolegyně a zoufale jsem potřebovala pauzu od domácího chaosu. Přesto jsem se domluvila s manželem, že si to nejdříve zkusí sám v neděli. Vybrala jsem se na návštěvu k rodičům a chtěla si užít volný den.
Stejně jsem byla myšlenkami u Amálky. „Jak si vedete?“ poslala jsem Danielovi zprávu. Na odpověď jsem čekала dobrou hodinu. „Vše je pod kontrolou,“ odepsal. Jasně. Kdyby nebyl úplně přetížený, odpověděl by hned.
Asi v 16:30 jsem už byla doma. Vešla jsem do předsíně a před očima jsem měla obraz zkázy. V koupelně bylo na zemi prádlo, které nestihl vytřídit. V obývacím pokoji byly roztroušené pleny. Dcera brečela a on jí zpíval ukolébavku. Ani mě neslyšel přijít.
„Dej mi ji,“ řekla jsem s úsměvem a vzala si Amálku k sobě. Uklidnila jsem ji během pěti minut. Daniel měl takový zvláštní výraz, jako by byl vyděšený. Jasně jsem viděla, nejen podle něj, ale i podle stavu bytu, že mu to dalo zabrat.
Pochopil, co obnáší péče o dítě
Možná by mi ho mělo být líto, ale místo toho jsem cítila spokojenost. Byla jsem ráda, že konečně na vlastní kůži zažil, že péče o dítě je stejně vyčerpávající jako práce. Měla jsem to asi nechat být, ale ne. Chtěla jsem hrát svoji roli až do konce.
„Večeře ještě není hotová?“ zeptala jsem se a citovala jeho vlastní slova. „Děláš si ze mě legraci? Kdy jsem měl něco uvařit?“ vykulil oči. „Nevím a nezajímá mě to,“ řekla jsem vážným tónem. „Přišla jsem z práce, unavená a hladová jako vlk. Chci něco k jídlu.“
„Uvědomuješ si, kolik jsem dneska měl práce?“ zeptal se téměř s pláčem. Měla jsem dál hrát tvrdou, ale nakonec jsem to nevydržela. Musela jsem si zakrýt ústa rukou, abych potlačila smích a nevzbudila malou. „Co tě tak rozesmálo?“ zeptal se podezíravě. „Tys mě rozesmál, miláčku. Byl jsi tak tvrdý. A stačil jeden den, abys byl na dně. Jen si představ, že to je teprve začátek.“
„To opravdu není vtipné.“
„Řekni to už…“
„Co mám říct?“
„Že ses mýlil. Že péče o dítě a dům je těžká dřina…“
„Přiznávám,“ zašeptal.
„Promiň? Neslyšela jsem tě.“
„Přiznávám to. Měla jsi pravdu a já se mýlil,“ řekl tentokrát normálním hlasem. „Omlouvám se, choval jsem se jako blbec.“
„To jsem chtěla slyšet. Hoď prádlo do pračky a já připravím večeři. Společně se se vším rychle vypořádáme…“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].