Člověk si stále posunuje svoje hranice, říká záložačka Pavla
Člověk si stále posunuje svoje hranice, říká záložačka Pavla
Je pedagožkou volného času, učí angličtinu, hudební výchovu a hru na hudební nástroje. Ve volném čase vzdělává seniory na Univerzitě třetího věku, sama studuje další vysokou školu a o letních prázdninách je vedoucí letních táborů. K tomu si do svého zaplněného diáře přidala další položku. Poručice Pavla Šedivá z České Třebové je už pátým rokem velitelkou čety aktivní zálohy u 141. zásobovacího praporu. Usměvavá mladá žena, plná energie a optimismu, svého rozhodnutí vstoupit do aktivní zálohy rozhodně nelituje.
Proč jste se rozhodla vstoupit do aktivní zálohy?
Byla to především touha zažít něco nového. Inspirací mi byli moji prarodiče. Babička i děda byli vojáky z povolání, a tak jsem k armádě měla blízko od mala. Nějakou dobu jsem o tom přemýšlela, ale o aktivní záloze jsem toho moc nevěděla. Pak jsem si k tomu jednoho dne vše potřebné načetla na internetu a přihlásila se. S odstupem doby oceňuji, jak jsou dnes všechny informace o aktivní záloze přehledně dostupné na webu doarmady.cz.
Jak po pěti letech hodnotíte svoje rozhodnutí vstoupit do aktivní zálohy?
Pro mě je to symbol morální hodnoty i naše povinnost. Minulým generacím dlužíme to, že bojovaly za naši svobodu. My musíme tuto pomyslnou štafetu převzít, pokračovat v ní dál a předat ji mladším generacím. Žena i muž bez rozdílu. Jak se sami v poslední době přesvědčujeme, život v míru není všude samozřejmostí.
Jste jedinou ženou ve Vaší jednotce, a navíc velitelkou. Jak to zvládáte?
My to všichni děláme proto, že chceme, a to už samo o sobě je veliká motivace. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem se dostala do kolektivu lidí, kteří jsou jako moje druhá rodina. Fungujeme naprosto automaticky, respektujeme se navzájem. Oni podrží mě a já je, to byla od začátku moje výhra. Pak se všechno zvládá jinak.
Co je pro Vás při výcviku nejdůležitější?
Vše je o lidech. Důležitá je pro mě spolupráce s kolegy v jednotce, ale také s vojáky profesionály. Díky nim se můžeme zdokonalovat a lépe zvládnout to, co nám nejde. Učíme se od nich stále. Naši instruktoři výcviku z pardubického logistického pluku jsou profesionálové. Mají náš velký respekt i za to, že se nám věnují nadstandardně, jsou trpěliví a ochotní poradit.
Co vám v jednotce aktuálně nejvíce chybí?
S čím se asi nejvíce u naší zásobovací roty potýkáme, to je nedostatek řidičů skupiny „C“, což je stěžejní pro jednotky, které jsou postaveny především na řidičích. Ale to vnímám jako obecný problém, nejen u aktivní zálohy.
Co, kromě morálního hlediska, vnímáte jako další motivaci pro službu v aktivní záloze?
Určitě naše současné materiální a finanční zajištění. Pro výcvik máme dnes už stejné vybavení jako vojáci profesionálové, toho si moc považujeme. A i když to není priorita, i finanční ohodnocení naší služby je rozhodně pozitivní podporou. Je to příjemná přidaná hodnota pro člověka, který se pro aktivní zálohu rozhodne. Z pohledu pedagožky i studentky to vnímám jako dobrou motivaci třeba právě pro dnešní mladou generaci studentů.
Jak to jako žena máte se zbraněmi, už jste s nimi někdy dříve přišla do styku?
Rozhodně mám přirozený respekt ke zbraním. Poprvé jsem se s nimi setkala až v aktivní záloze. A to, co umím, jsem se naučila až díky instruktorům v Pardubicích. Nejsem žádný sniper, ale věnovali se mi tak, že jsem až sama sebe překvapila, jak se mohu během krátké doby zlepšit.
Překvapilo Vás během výcviku něco, sáhla jste si opravdu na dno?
Poprvé v životě jsem zažila opravdový hlad a zimu ve Vyškově při výcviku. To mě překvapilo. S jídlem to bylo hlavně proto, že jsem vegetariánka. Ale nakonec jsem se s tím dokázala poprat. A navíc jsem byla u kolegů oblíbená, protože jsem jim nechávala řízky. Také mám rovnátka a vím, že lidé na sociálních sítích řeší, jak zvládnou zubní hygienu při výcviku v terénu. Chtěla bych vzkázat všem, kteří váhají kvůli zvláštnímu dietnímu režimu nebo rovnátkům, ať se toho nebojí, zvládnout se to dá.
Máte za sebou pět let služby v aktivní záloze, plánujete pokračovat dál?
Samozřejmě, srdce a mozek mi kážou zůstat se svou jednotkou co nejdéle. Pořád je na čem pracovat, pořád je co zdokonalovat. Pokud mi to zdraví a pracovní vytížení dovolí, ráda bych zůstala co nejdéle.
Co berete v tomto směru jako výzvu?
Bojím se výšek. Před dvěma lety jsem překonala sama sebe, když jsem zdolala lezeckou stěnu Jakub. A letos jsem to zvládla podruhé, už mnohem snáz. Teď mi zbývá jen skočit si v tandemu s nějakým profesionálním výsadkářem (smích). Člověk si stále posunuje svoje hranice, nejen při výcviku, tak proč se o to nepokusit.
Aktivní záloha je součástí ozbrojených sil ČR. Vojáci v aktivní záloze prochází prakticky stejným několikatýdenním základním výcvikem jako vojenští profesionálové. Poté se však věnují dál svému civilnímu povolání a několik týdnů v roce absolvují vojenská cvičení. I když vojáci aktivní zálohy zůstávají většinu času ve svém civilním povolání, může pro ně být příslušnost k armádě i finančně zajímavá. Při ohrožení státu nebo za válečného stavu jsou vojáci v aktivní záloze využíváni k doplnění ozbrojených sil ČR, v míru pomáhají při živelných katastrofách nebo posilují policii apod.
V aktivní záloze v současné době slouží téměř 4 500 vojáků, z toho přes 400 žen. Od loňského roku se zájemci mohou registrovat online na webu doarmady.cz prostřednictvím virtuálního náborového střediska.