Chutě nás honí ze dvou důvodů. Je třeba se ptát proč, radí Margit Slimáková

„Z jídelního stolu se v mnoha rodinách stalo bojiště a z jídla nepřítel, kterého je třeba zdolat za pomoci tabulek, neustálého měření a vážení a někdy dokonce celodenního sledování speciální aplikace v telefonu. Ke zdravému stravování přitom nejsou dietní potraviny, speciální diety ani rozliční poradci vůbec potřeba,“ vysvětluje v rozhovoru doktorka farmacie, specialistka na výživu Margit Slimáková, která propaguje skutečné jídlo a bojuje za lepší život ve školách a nemocnicích.

Specialistka na výživu Margit Slimáková (vlevo) s Bohumilou Čihákovou

Je po poledni, stihla jste si dát oběd?

Stihla. Připravila jsem si ho už včera večer. Měla jsem dezert ve skleničce. Slovo dezert je trošičku nadnesené, protože tam samozřejmě nebyl vůbec žádný cukr. Byl to obyčejný plnotučný řecký jogurt smíchaný s domácím fermentovaným zimolezem a s dalším ovocem a nějakou ovocnou polevou se směsí oříšků a semínek.

Mně to zní spíš jako snídaně.

Já někdy snídani vynechávám, a to když pracuji, když brzo ráno vyjíždím, tak si večer předtím připravuji jídlo do skleničky. Člověk se nemá ptát, co je ideální jídelníček, ideální jídlo, musí se ptát, co je ideální pro mě. Každý to můžeme mít úplně jinak.

Já si dnes dopřála sushi, tak nevím, jestli mě pochválíte, nebo pokáráte.

Určitě pochválím. Sushi je perfektní jídlo, je to rýže s rezistentním škrobem, protože tím, že ji uvaříme a potom zchladíme, obsahuje prospěšné vlákniny. Nemá tak vysoký glykemický index, takže je to super. K tomu nějaká ryba nebo zelenina, to je úplně bezva možnost.

Průmysl si platil vědce, bagatelizují rizikovost cukru, říká Slimáková

Abych byla upřímná, nakonec jsem si dopřála tiramisu. Takové palivo pro udržení výkonu mozku, nebo spíš možná nervů v kondici. Je cukr kvalitní palivo?

To je spíš s otazníkem. Je pravda, že cukr potřebuje náš mozek, že ho spaluje, využívá ho na zisk energie a je skutečně energeticky náročný, ale neznamená to, že ho potřebujeme. My si cukr, tu glukózu vytváříme sami v procesu, který se jmenuje glukoneogeneze, takže jako když někdo říká, že musí cukr, aby mu to líp myslelo, tak to je velké zkreslení.

Takže kolik cukru bychom si měli nebo mohli za den vpravit do těla tak, aby to bylo tak akorát?

Záleží na spoustě faktorů včetně genetického nastavení. Denně sníme asi 300 gramů sacharidů a v pěti litrech krve máme asi čtyři gramy cukru, který je třeba tam stabilně udržet. Jakýkoliv výkyv nahoru nebo dolů je velmi nepříznivý pro zdravotní stav. Tělo má obrovskou práci, musí uvolňovat hormon inzulin. Ten cukr převádí pryč. Spalujeme jej, když máme naplněné buňky, které spalují, pak ho ukládáme do tuku a ten hormon inzulin tomu pomáhá. Takže představme si, že každým běžným západním jídlem hodíme lopatu cukru do krve, proto ta běžná západní strava není normální. Je hyper sacharidová, je to nadbytek cukru a každému z nás by téměř jistě prospělo, kdybychom něco ubrali na těch knedlíkách, rohlíkách a sušenkách.

Zkratka hyper ve mě vyvolává slovo hyperaktivita. Vzniká z cukru hyperaktivita?

To je také s otazníkem a není to úplně jednoznačné. Co víme, různí lidé můžou různě reagovat na ten nadbytek cukru. A u některých dětí se tato souvislost nabízí, a jednoznačně neplatí pro všechny.

Poraďte nám, jak se zbavit pocitu, když potřebujeme ukojit chuť nebo zahnat vztek a stres, o kterým jsem mluvila v úvodu. Taková čokoláda, koblížky, sušenky, chipsy fungují podobně jako antidepresivum.

Je třeba se ptát, proč máme na něco chuť. V okamžiku, kdy se zakousneme, tak už víme, že to není ideální a mozek zvítězí, takže je třeba mezi tu rychlou reakci vložit pár sekund na zklidnění a promyšlení, abychom jedli více pod kontrolou. Já vždycky říkám, vezměte si deníček a napište si, proč chci sežrat tu koblihu. Už když to píšete, tak začnete chápat, že třeba řešíte úplně jiný problém a ta kobliha to nevyřeší, jenom oddálí ten problém. Chutě nás honí ze dvou důvodů, které pokryjí skoro všechny příčiny. Buď že nejsme najedení, protože jíme výživově chudé jídlo a po tom jídle se dojídáme těmito drobnostmi, sladkostmi, nebo druhý důvod, že my tím jídlem řešíme něco úplně jiného, a to je třeba ten stres, nepohoda nebo úzkosti.

A když stres nebo ten vztek neukojíme kouskem čokolády nebo jinou neřestí, může vzniknout inzulinová rezistence?

Kvalitní hořká čokoláda je superpotravina, takže nemusíme říkat, že všechno je špatné. Ono jíst i sladkosti může být v pohodě, když je zvládáme, máme pod kontrolou a jsou v rámci té kvalitní stravy, jako například panna cotta, smetana se žloutky s minimem slazení je fantastická a výživná. Není důvod si ji nedopřát, když je člověk zdravý. Co se týče inzulinové rezistence, to je úplně epidemický výskyt. Je to metabolický stav velmi nepříznivý a zákeřný. Zákeřnost je v tom, že my ho necítíme, nás nebolí a v běžných ordinacích se nevyšetřuje. Hladinu inzulinu zvyšuje jídlo, a to tím výše, čím větší množství sacharidů je v něm obsaženo. Inzulin hlídá hladinu krevního cukru jeho přesouváním do buněk, kde současně pomáhá jeho zpracování. Buňky pak glukózu spalují a tu, kterou nevyužijí, ukládají do jater a do svalů nebo v malé míře do tukové tkáně. Tuk přijatý spolu s glukózou ze stravy se jako zdroj energie příliš neuplatní (buňky musely dát přednost glukóze), a proto se působením inzulinu uloží do tukových zásob. Chronicky zvýšená hladina inzulinu v krvi je tak základem tvorby nadměrných tukových zásob, které následně vedou ke snížení citlivosti na inzulin (tzv. inzulinová rezistence). Potom je jen otázkou času, kdy se nadváha a obezita provázené inzulinovou rezistencí projeví i zvýšenou hladinou krevního cukru, tedy cukrovkou 2. typu.

Specialistka na výživu Margit Slimáková

Znamená to, že bychom jsme se měli cukru vyhýbat?

Měli bychom jíst skutečné a kvalitní jídlo. Pro většinu z nás úplně stačí tři hlavní jídla, když budou výživově bohatá, tak nepotřebujeme nic mezi tím pojídat a toto je základní prevence inzulinové rezistence.

Já jsem minulý víkend zaháněla stres u včel, stáčeli jsme med, a tak mě napadá otázka, je to dobré a zdravé sladidlo?

Med je fantastický lék, když ho budeme používat jako lék, to znamená párkrát za rok při nachlazení nebo když ho přidáme do vánočních perníčků.

Pro mě je med nepostradatelný. Kromě toho, že ho dávám do čaje, tak co si budeme povídat, namazat si ho na čerstvý chleba s máslem je pro mnohé gurmánský zážitek. Co se stane, když ho budu používat častěji, než doporučujete?

Skoro jistě se nestane nic, ale pro mnohé z nás to může být obrovský problém, protože ten med obsahuje úplně stejné cukry jako ten běžný cukr. Obsahuje sacharózu, glukózu, fruktózu, možná v trošku jiných poměrech. Obsahuje nějaké mikroživiny prospěšné, ale 99 procent obsahu medu jsou ty běžné cukry jako v tom běžném cukru, takže při běžném slazení, ať sladíme čímkoliv, je to velmi obdobné jako cukrem. Za mě není důležité hledat alternativy čím sladit, ale důležité je to množství, které používáme.

Když jsme u alternativy, je jí umělé sladidlo?

Není.

Nedávno jsem v obchodě narazila na výrobek, kde deklarovali, že obsahuje zdravý ovocný cukr, nebo reklamu na různé produkty pro děti, které se schovávají za sklenici zdravého mléka, nebo že jsou tam vitamíny. Jak vysvětlit potom dětem, že je to lež a manipulace, že to není zdravé?

Je třeba si uvědomit, že experti na prodej nejsou experti na zdraví. Je rolí státu, jestli nějakým způsobem zvládá regulovat tady tato tvrzení, která jsou za mě na hraně a na nás rodičích je toto dětem vysvětlovat. Děti odmalička jedí to, co je doma a co jedí rodiče.

Co znamená jíst zdravě, protože pro mnohé to může mít jakousi negativní konotaci, může jim naskakovat husí kůže z toho, že budou nuceni jíst jen mrkev a kličky. Jak to tedy je?

Mám dobrou zprávu. Neexistuje jediná správná výživa. Každý můžeme jíst i velmi rozdílně a přitom skvěle, takže není to o nějakém jednom mustru, do kterého se musíme každý nacpat. Někteří jedí naprosto nepravidelně a taky úplně v pohodě, takže neplatí ani, že máme všichni svačit, že musíme všichni snídat, že musíme jíst tolikrát nebo tolikrát denně, je to úplně individuální. Jediné, co platí pro naprosto všechny, je, že máme jíst skutečné jídlo, to znamená potraviny základní a minimálně průmyslově zpracované, které chutnají skvěle. Zasytí nás, ale my se s nimi nepřejídáme. Po dvou až třech měsících začne tělo vnímat, jaký jsme typ a co nám sedí víc. Někomu víc zelenina za tepla, někomu za syrova, někomu víc bílkoviny v podobě steaku, jinému v podobě fazolí. Všechno toto je možné, někdo může jíst v rámci skutečného jídla více rostlinnou stravu, někdo klidně pravidelně živočišnou stravu. Takto rozdílně můžeme jíst i v rámci rodiny. Uvaříme několik jídel. Servírujeme je bufetově. Rýži, omáčku, maso, zeleninu, cizrnu, sýr. Vaříme společně a jíme společně.

Je skutečné jídlo třeba kachna se zelím, guláš nebo domácí koláčky s tvarohem, které ráda peču?

Kachna se zelím je skutečné jídlo. Takže ano. Problematické by mohlo být zahustit zelí moukou nebo jej přislazovat cukrem a knedlíky z pšeničné mouky. Knedlík doporučuji jeden nebo ho uvařit ze žitné mouky a kváskového těsta. Co se týče buchet, ty jde také udělat lépe a hůře. Dobré je použít špaldovou mouku nebo částečně žitnou mouku, dát hodně nedoslazovaného tvarohu a navrch ovoce. Nedávno jsem dělala sama kynuté buchty. Místo mouky jsem dala nasekané vlašské ořechy. Místo cukru můžeme použít alkoholické cukry xylitol, které mají sladkou chuť, ale my je nedokážeme tak moc rozštěpit. Jsou to přirozené cukry, takže nezvedají tolik ten glykemický index. Jde o to, aby to nebyl cukr s cukrem.

Zmínila jste tady průmyslově zpracované potraviny? Můžete být konkrétní a vyjmenovat, které jsou nejvíce oblíbené nebo jdou na odbyt?

Opravuji na vysoce průmyslově zpracované, protože ne každé zpracování může být špatné. Třeba jogurt, který vznikne jenom fermentací mléka, je fajn. Mezi ty vysoce průmyslově zpracované běžně konzumované patří nejrůznější cereálie, cereální tyčinky a sušenky. Tváří se zdravě, ale neobsahují nic než cukr.

A když se těmito potravinami, nebo spíše produkty budu sama stravovat a dávat je dětem, jaký to bude mít dopad na zdraví?

Neobsahují bílkovinu, kvalitní tuky, některé mikroživiny, takže my se s nimi nijak nezasytíme. Problém je také v tom, že jsou sestavovány přímo v laboratořích, aby právě kombinací cukr, sůl, tuk, křupavá chuť, dochucovadla docílily pocitu blaženosti. My ty produkty poté jíme, ne proto, že je potřebujeme, ale proto, že jsme na nich závislí. Takže se po nich můžeme cítit nedoživeni a můžeme po nich začít tloustnout.

Podobně na lidský organismus fungují drogy.

Přesně tak. Samozřejmě zase je to hodně dané geneticky, jak kdo reaguje na ten cukr, jak máme geneticky nastavenou citlivost na inzulin. Jsou výjimky, kteří to můžou zvládat, ale když se podíváme na naši západní populaci tak většina z nás to nezvládá. Za posledních 30, 40 let obrovsky narůstá nadváha a obezita a všechny nemoci s ní související, jak jsme se bavili u inzulinové rezistence. Tloustnutí nemusí být hned vidět. Může tam být také takzvané ztukovatění jater, které je základem pro další nemoci. Pozná se to jenom na zvýšených jaterních enzymech. U některých lidí může být vyšší krevní tlak. Není jedno jídlo, které označíte, že za to může. Zpravidla jíme špatně roky a mnohé ty nemoci mají za sebou roky až desítky let nějakých souvislostí a není to jenom jídlo, je to naše chování, je to naše pohoda, nebo naopak náš stres. Je to vlastně to, co děláme, jak se chováme, jak myslíme, to všechno se sčítá, a proto je extrémně těžké říct, že za to může ta kobliha, nebo za to může müsli tyčinka. O chronických nemocech rozhodujeme především my sami a tři základní faktory: nezdravá strava, nedostatek pohybu a kouření.

Vzpomínám, jak se před pár lety propagovaly margaríny, protože nezatěžují a jsou zdravé, přitom za pár let se zjistilo, že naopak škodí. Čemu má pak člověk věřit?

Margaríny obsahovaly transmastné kyseliny, které pro zdraví cév byly to nejhorší, co jsme si mohli přát, a tohle zrovna vycházelo z toho, že tady byla nějaká móda před pár desítkami let takového redukcionismu. Potravina se nevnímala jako celek, ale rozsekala se na kousky a posuzovaly se zvlášť ty kousky. Z másla se vytáhl jeden kousek, třeba ten cholesterol, a vznikla teorie, že ten cholesterol nějakým způsobem škodí. Ty studie trvají kolikrát desítky roků, než zjistíme, jak to bylo. Do toho vám zasahují nejrůznější politické zájmy, ekonomické zájmy a další zájmové skupiny. My dneska víme, že i ten potravinářský průmysl si platí svoje studie, platí si některé vědce a víme, že byly zaplacené studie, které měly snižovat a bagatelizovat rizikovost cukru. A až novější studie vlastně zjistily, že to takto jednoznačné není.

Já radím 30 let a nemusela jsem měnit svoje výživové doporučení, jezte skutečné jídlo a klidně rozdílně. Někdo vegetariánské, někdo nízkosacharidové, někdo paleo, je to všechno v pořádku, jenom ať je to skutečné jídlo. Bohužel výživová věda se vrhla na ty jednotlivosti, posuzovala cholesterol, posuzovala nasycené omega 3 kyseliny, omega 6 kyseliny a přestala vidět ten celek. Když vytrhnete nějakou tu souvislost, tak to přestává dávat smysl. Dneska naštěstí už je návrat k tomu skutečnému jídlu. Nedávno jsem viděla nějakou vodu, kde byla cedulka 0 cholesterolu a podobně. Samozřejmě voda neobsahuje cholesterol, takto výrobci zneužívají nevědomosti lidí.

Specialistka na výživu Margit Slimáková

Zkracujeme si pojídání těchto průmyslových potravin život?

Skoro jistě ano. Určitě naše nemoci, na které nejvíce trpíme a na které umíráme, souvisejí především s těmito potravinami. Ať už jsou to jakékoliv chronické nemoci, nemoci srdce a cév jsou velmi časté, ale třeba i nádorová onemocnění. Obezita souvisí s mnohými z těchto nemocí, nebo Alzheimerova choroba.

Nedokážu si zatím představit, že bychom se těmto potravinám dokázali úplně vyhnout, protože společnost jede na plné obrátky, prudce roste počet duševních nemocí, málo spíme, žijeme v sektě sociálních sítí a poměrně mnoho lidí bojuje s chudobou.

Mladší rodiče to řeší čím dál víc. Hledají pro děti školku, kde se dobře vaří, díky jazykové gramotnosti sledují i zahraniční příspěvky a zdroje. Nikdo nechce jíst něco nekvalitního, nechutného a mnozí zejména starší už mají nějaké návyky, zlozvyky. A čím déle člověk špatně jedl, vybudoval si nějaké závislosti, tím hůře se to může měnit, takže tito lidé potřebují podporu. Je fakt, že ta podpora ve vyspělé západní společnosti ještě není ideální, protože my žijeme podle některých zahraničních kolegů, v takzvaném toxickém stravovacím prostředí. Nežijeme v prostředí, které by nám nabízelo dostatek možností chodit pěšky, jezdit na kolech, koloběžkách. V kině se prodávají kýble popcornu a limonád, přitom jde o kulturní záležitost. Já pevně věřím tomu, že školy a nemocnice, tedy státní organizace, by měly jít příkladem jako první a doufám, že se to podaří.

Paní doktorko, máte určitě pravdu o tom, že o zdravém životním stylu se mluví čím dál víc a určitě zasahuje hlavně tu mladší generaci. Ale já osobně pořád v obchodech vidím nacpané regály vším tím, co tady kritizujete, a pořád se to hodně prodává.

Je to trochu začarovaný kruh a úplně nejtěžší je to při přechodu na lepší a zdravější jedení. Nejdůležitější je změna v tom systému, kde nakupujeme, kdy nakupujeme, jak nakupujeme, jako změnit tyto návyky, které máme, co strkáme do košíku. Jsem přesvědčená, že zdravé vaření a jedení nemusí být vůbec dražší. Je to jenom náročné na změnu toho času, těch návyků.

Zmiňujete, co všechno do košíku strkáme, když jdeme do obchodu, nebo na co jsme zvyklí. Zkuste nám teď od stolu navrhnout nákup na víkend, ze kterého připravím snídani, oběd a možná i nějakou tu večeři.

Ono to obrovsky záleží na tom, jak má člověk nastavený ten systém, jaký má sklep, spíž, ledničku a podobně. Trvanlivé potraviny jako je olej, oříšky, těstoviny, rýže, nakoupit jednou za měsíc. Jednou týdně stačí koupit čerstvou sezónní zeleninu, ovoce, bylinky, mléčné produkty, vajíčka – to jsou takové ty úplně základní potraviny. K tomu určitě doplnit mléčné výrobky – tady je základ bílý jogurt, bílý tvaroh, nějaké sýry, které konzumujeme. Samozřejmě zakysaná smetana, popřípadě smetana na vaření a potom, jestliže člověk konzumuje maso, tak základní maso, ať už je to vlastně nezpracované maso. To jsou jediné čerstvé věci, které bychom měli každý týden nakupovat, i když také s otazníkem, třeba maso někdo nakupuje na farmě jednou za měsíc a ukládá ho do mrazáku. Ryby taktéž.

A když si do toho košíku místo bílého jogurtu vložím ovocný?

Naprostý nesmysl. Kupte bílý a využijte sezónního ovoce. Jahody, maliny, borůvky. Nebo si poduste jablka a udělejte jablečnou polevu. Na to si můžeme dát nějaké lyofilizované sušené ovoce a oříšky. Skládejte to z těch základních potravin, bude to levnější, chutnější, čerstvější. Nebude to návykové a nebudou tam ty přidané cukry.

Blíží se gurmánské festivaly, na kterých se hojně nabízí i různý hmyz. Já teda zatím neměla odvahu vůbec něco takového ochutnat. Myslíte, že je to jednou naše budoucnost stravovat se broučky, červy a jinou drobnou havětí?

V našich podmínkách to není běžné, nikdy jsme to tady nejedli. Jestli bych něco kritizovala, tak to, jak Evropská unie schválila použití těchto broučků do produktů, do vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Ať už jsou to nějaké směsi na chleby, nebo sušenky. Myslím si, že bychom měli vycházet z té naší tradiční stravy, takže mě to blízké není. Ale proč ne? Jestliže někomu ano, ať to zkusí.

Kromě sezónností jste také velkou zastánkyní biopotravin. V čem se liší květák ze supermarketu od toho z farmářského trhu?

Biopotraviny nejsou ošetřované konvenčními agro chemikáliemi, nebo jsou tam velmi přísné podmínky, jak se co může používat a podobně, a je extrémně těžké, a to přiznávám, dokázat, že ten, kdo bude jíst celý život bio mrkve, bude zdravější než jeho soused, který ty mrkve kupuje v supermarketu. Ale co víme a o tom není pochyb v tom celkovém hledisku, jestliže půdu z velké části ošetřujeme agro chemikáliemi, tak my ničíme nejenom takzvaného škůdce, ale ty agro chemikálie zabíjejí život v půdě, v přírodě. Zabíjejí potřebnou biodiverzitu. Nepotřebujeme jenom krásné zelené rostliny a lesy, my potřebujeme právě třeba i ty mikroorganismy, komunitu těch nejmenších živočichů, které ani nevidíme vlastním okem. Potřebujeme, aby to žilo, a je prokázané, že ta konvenčně pěstovaná půda začíná být čím dál víc mrtvá půda. Z dlouhodobého hlediska to nefunguje.

A když si pesticidy postříkaný květák dopřáváme s pravidelností, co nás čeká za pár let?

Jeden z největších celosvětově nejpoužívanějších herbicidů je glyfosát v látce roundup. To je látka, která působí původně jako antibiotikum, zabíjí mikroorganismy, třeba i ty prospěšné v našich střevech. Což znamená, že toto nechtěné antibiotikum, když se k nám dostane do těla, může poškozovat náš střevní mikrobiom.

Aha, jak je možné, že se tyto přípravky používají?

To, že to poškozuje střevní mikrobiom, se dozvídáme postupně. O střevním mikrobiomu jsme před pár desítkami let skoro nic nevěděli. Relativně nové záležitosti jsou také to, jak některé léky, konzervanty ovlivňují mikrobiom. Pořád víc nevíme, než víme. Víme třeba to, že může ovlivňovat naši náladu, chování, hmotnost a spoustu dalších věcí. Ale pořád je to spíš ve stadiu studie.

Když změním nákup jídla a sáhnu po zdravé bio potravině a učím tak zdravě jíst i svoje děti, ale pak je pošlu do školek a škol, kde je systém nastavený úplně jinak a ten hnus jim tam servírují. Jak s tímhle bojovat?

Nežijeme v perfektním světě. Každý děláme nějaké kompromisy a je to v pořádku. Naše těla toho také dosti zvládnou. Takže, řekla bych, připravujme doma to nejlepší jídlo a co vaří ve školkách a školách, zkusme probrat s vedením a se zřizovateli, jestli nechtějí vstoupit do programu Zdravá školní jídelna, díky kterému mohou začít okamžitě vařit lépe a nesladit nápoje, a to je důležité. Doufám, že ministerstvo školství už zabere a začne se tomuto intenzivněji věnovat.

Proběhla nám tady pamlsková vyhláška, ale v automatech ve školách se stále běžně prodávají sušenky, plněné croissanty s čokoládou nebo nutellou, různé bagety.

Některé školy nemusí dodržovat ani tu pamlskovou vyhlášku, a to je otázka ministerstva školství. Kdyby pan ministr chtěl, je tady připravena konkurenční pamlsková vyhláška v podobě vyhlášky, kterou napsali lékaři a která detailně popisuje, jak ve školkách a ve školách vůbec neprodávat žádné produkty, ale jak ta mít ty bufety s čerstvými svačinkami, které připravuje ta školní jídelna. Je to levnější. Je to čerstvé a hlavně je to zdravější. Tato vyhláška je připravená. Stačí ji podepsat.

Ten boj prohráváme na plné čáře i v nemocnicích, kde by člověk předpokládal, že tam jídlo nebude bráno na lehkou váhu a že jen s vědomím všech těch aspektů, o kterých jste tady mluvila a které tady popisujete, bude jídlo zdravé a chutné. Bohužel není.

Určitě je prostor to zlepšit. Já bych třeba zmínila havířovskou nemocnici, která je vzorová. Na snídani si lze vybírat z obloženého talíře nebo čerstvě udělané kaše. K obědu jsou tři jídla a na večeři si vybíráte z vozíku, kde pacientům obloží vlastní talíř. Vypadá to krásně, chutná to dobře. Olomoucká nemocnice začíná nabízet tři obědy. Je tam posun ke skutečnému jídlu a posun k tomu, že pacient spolurozhoduje o jídle. Když nemá nějakou speciální dietu, tak si může vybírat a spolurozhodovat třeba ze tří obědů nebo z bufetu na snídani. Teď už záleží na těch nemocnicích, jak k tomu přistoupí. Třeba v královehradecké porodnici mají maminky přístup k lednici s čerstvými produkty dvacet čtyři hodin denně. Jestliže budou tlačit odborníci, média i jednotlivci, jsem si jistá, že i kdyby ty nemocnice změnu nechtěly, že jim ve výsledku stejně nic jiného, než se posunout a zlepšit tu výživu, nezbyde.

Tuto minisérii jsem nazvala Jídlo jako palivo, ale přijde mi, že by se tato série měla přejmenovat spíše na Jídlo jako byznys. Pletu se?

Máte pravdu. V prodeji potravin je byznys a je to na nás, kteří tomu rozumí a kteří o tom rozhodují a regulují, abychom to udrželi v tom zdraví.

Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. vystudovala farmacii na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy s diplomovou prací o stravování dětí.

Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. vystudovala farmacii na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy s diplomovou prací o stravování dětí. Rigorózní zkoušku z klinické farmakologie, lékárenství a sociální farmacie složila na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Několik let pobývala v USA, Německu a Číně.

Ve své profesi se zaměřuje zejména na zdravé stravování ve školách a nemocnicích, řeší problematiku zdravého stravování, biopotravin, GMO (geneticky šlechtěných potravin) a aktuální poznatky vědy z oblasti stravování a zdravého životního stylu.

V roce 2015 byla označena za nejvlivnější českou expertku v oblasti zdravého životního stylu, zdravé výživy a přístupu ke zdravotní péči.