Ukrajina řeší, jak si poradit s ruskými drony. Řešením mohou být letouny L-159

Po zahájení války na Ukrajině se velká část mezinárodního společenství vzepjala k úctyhodné podpoře Ukrajiny. Mezi zeměmi, které daly bránícím se Ukrajincům část svých armádních zásob, je také Česká republika. Mohla by dát více, například letouny L-159.

Aero Vodochody. Letoun L-159

Prvotní reakce vlády Petra Fialy na útok Ruska na Ukrajinu byla pomalá a média kritizovala, že se Česká republika nezapojuje do akcí, organizovaných především Londýnem, Washingtonem a Varšavou, které měly zajistit ukrajinské armádě prvotní nezbytnou výzbroj. Po několika dnech se však naši politici vzpamatovali a poslali na Ukrajinu první skladové zásoby samopalů, pistolí a protitankových granátů.

Experti se domnívají, že vývoj konfliktu na Ukrajině v nadcházejících měsících ovlivní tyto tři hlavní faktory:

Následovala dělostřelecká munice a později také bojová vozidla, houfnice, tanky, protiletadlové raketové systémy a vrtulníky. Nutno podotknout, že od jisté doby je drtivá většina našich dodávek Ukrajině čistě obchodní. Nezajišťuje je ministerstvo obrany, ale firmy českého obranného průmyslu (například Excalibur Army) a ty pak od Ukrajiny za všechnu dodanou výzbroj a munici dostávají standardně zaplaceno.

Předseda vlády Petr Fiala stojí vedle zmodernizovaného tanku T-72 při návštěvě výrobce armádní techniky Excalibur Army, 9. ledna 2023, Šternberk. Tanky jsou pro ukrajinskou armádu.

Hlavní problémy Ukrajiny

Už před pádem Avdijivky bylo dobře známo, že jeden z hlavních problémů Ukrajiny neleží přímo na frontě, ale ve vzdušném prostoru nad ní. Oproti očekávání ruské letectvo nedokázalo zcela dobýt a obsadit vzdušný prostor (časté jsou sestřely zejména stíhacích bombardérů Su-34, nově i stíhačů Su-35, sestřeleny byly i speciální letouny jako AWACS A-50).

Takto boje ve městě Avdijivka popsali místní i vojáci:

Proto postupem času plnění úkolů, které původně připadaly letectvu, tedy vzdušný průzkum, podpora pozemních jednotek a přesné bombardování strategických cílů, přeneslo na bezpilotní prostředky, od strategických po malé prakticky civilní drony, provizorně vyzbrojené improvizovanými výbušnými zařízeními.

I proto, že Rusko ve vývoji bezpilotních prostředků zaspalo, se důležitým prvkem ve výzbroji ruské armády postupně staly íránské dovozové drony řady Šáhid, zejména typy 131 a 136.

Jaká ponaučení si z největšího ozbrojeného střetu 21. století vzaly armády světa, včetně té české:

S menšími drony, které dopadají na velké aglomerace, se ukrajinská armáda snaží bojovat všemi dostupnými prostředky. Nejčastěji jsou však využívané krátkodosahové systémy protiletadlové obrany, včetně raketových systémů, jako je NASAMS nebo IRIS-T SLM.

Problémem je udržitelnost použití takových, jinak velmi účinných, systémů. Zatímco dron Šáhid-136 pro íránskou armádu má stát kolem 15 tisíc dolarů za kus a za vývozní stroje podle zjištění britského deníku Daily Telegraph platí Rusové bezmála desetkrát tolik ve zlatých cihlách, jediná raketa systému IRIS-T SLM stojí kolem půl milionu dolarů.

L-259

Ukrajinské letectvo disponuje mimo jiné také zbytky flotily letounů L-39, které ve cvičně-bojových verzích ZO/ZA tu a tam nárazově používá ke vzdušnému boji právě proti ruským dronům nad svými městy. Před časem médii rezonovala během návštěvy českého prezidenta Petra Pavla v Kyjevě informace, že Aero Vodochody má s ukrajinskými partnery vyvíjet nový cvičný letoun.

Odborný server czechairforce.com k tomu napsal: „Nový český prezident Petr Pavel při své nedávné návštěvě Ukrajiny představil záměr České republiky navázat s Ukrajinou dlouhodobou obrannou spolupráci v několika konkrétních oblastech. Český obranný průmysl má podle prezidenta připraveno 6 společných projektů, do kterých budou zapojeny společnosti Sellier & Bellot, Aero Vodochody, Czechoslovak Group a Vojenský opravárenský podnik.

Armáda České republiky se intenzivně zajímá o protiletadlový raketový systém S-330:

Projekty se konkrétně týkají výroby munice a ručních zbraní, oprav tanků T-64 a T-72, nebo společné výroby letounů L-259 v Aeru Vodochody. Právě posledně zmiňovaný projekt, u kterého by mělo dojít i k přesunu technologií a části výroby na Ukrajinu, vzbudil zaslouženou pozornost. Řada novinářů si jej totiž automaticky spojila a vyložila jako reinkarnaci virtuálního „renderového“ projektu F/A-259 Striker, který Aero představilo již v roce 2018 na veletrhu ve Farnborough.“

Na dotaz na tento stroj, který autor položil Aeru Vodochody, nedostal konkrétní odpověď, celý projekt se tak zdá být spíše ideou do budoucna, než reálným aktuálním programem s konkrétními vývojovými kroky. Přesto prezidentova iniciativa opět zdvihla zájem o možnost dodávek letounů na Ukrajinu, ať již nových L-39NG, či L-159 Alca.

Ukrajinci sami několikrát ve svém tisku a údajně i na oficiálních jednáních myšlenku dodávek L-159 zmínili. Nejčastěji se zmiňovala zejména schopnost L-159 nést přesně naváděnou munici od protitankových raket série Maverick po laserem naváděné pumy Paveway. Testovány byly i protitankové rakety Brimstone.

Let L-159B skrz head-up display

Když se o možnosti dodávat L-159 na Ukrajinu v České republice mluvilo, často debaty skončily právě možností shozu munice z větších výšek, většina diskutujících totiž správně podotýkala, že lehce pancéřovaný L-159 lze těžko použít ve chvíli, kdy je vzdušný prostor doslova napěchován protivzdušnými prostředky protivníka.

Během debaty na dané téma se vyjádřila řada odborníků. Pro dodávky byli například výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek, analytik Milan Mikulecký, nebo naposledy publicista Lukáš Visingr. Ten však uvedl další podstatný důvod, pro který by L-159 byly Ukrajině oporou – boj proti dronům.

L-159 iráckého letectva disponuje nejen původně zabudovaným radiolokátorem Grifo-L, ale také výkonným průzkumným a zaměřovacím podvěsem Aselpod od turecké společnosti Aselsan. A právě spojení radiolokátoru, 20mm dvojkanónu Plamen a zaměřovacího kontejneru je ideální sestava k ekonomicky schůdnému a velmi efektivnímu napadání dronů při jejich cestě nad ukrajinská města.

Novináři měli možnost setkat se s pilotkou F-16 a F-35:

Rychlost L-159 je vůči takovým prostředkům dostatečná a přeškolení na tento typ letounu by mohlo být o to snazší, že Ukrajinci již znají jeho přímého předchůdce – L-39. Zároveň díky tomu, že kokpit L-159 byl vybudován po vzoru F-16, lze L-159 použít jako další prvek výcviku ukrajinských pilotů na tento letoun.

F-35A

Armáda České republiky má v současné době 25 letounů L-159 jednomístných verzí A a dvoumístných T1 a T2. Mezi lety 2029 a 2035 má dostat ze Spojených států a Itálie celkem 24 kusů letounů F-35, díky čemuž bude moci nejen vrátit Švédsku pronajaté gripeny, ale také vyřadit všechny alcy.

S vědomím toho, že daný typ nemá v našem letectvu perspektivu, ale přitom by dokázal efektivně pomoci odvracet doslova teroristické útoky na civilní zástavbu, které se dopouští ruská armáda, by zřejmě nebylo od věci znovu otevřít debatu o převodu našich L-159 na Ukrajinu.