Babiš a ANO jsou zhoubou pro společnost, říká Nerudová. Hnutí STAN jí prý přirostlo k srdci

Danuše Nerudová

Zakládání nové politické strany v České republice by nebylo společensky odpovědné, jelikož by to zákonitě oslabilo vládnoucí koalici. Důležitější je porazit hnutí ANO Andreje Babiše. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS o tom hovořila ekonomka Danuše Nerudová, která se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu. Proč si ke spolupráci vybrala zrovna hnutí STAN? A má stále zájem o křeslo české eurokomisařky?

V červnu nás čekají volby do Evropského parlamentu, vy se o mandát europoslankyně budete ucházet na kandidátce hnutí STAN. Co voličům nabízíte?

Budu se snažit dosáhnout co nejlepších podmínek pro Českou republiku v jednotlivých oblastech. Osobně bych se ráda věnovala rozpočtu Evropské unie a jeho reformě. Zaměřila bych se také na téma mladých. Byla bych ráda, kdyby se podařilo znásobit peníze do programu Erasmus. Samozřejmě bychom se také zasazovali o to, aby opatření, která vznikají na půdě Evropské unie, měla ratio a brala v potaz, jakým způsobem dopadají na rozdílné podmínky občanů v jednotlivých členských státech.

ČTĚTE TAKÉ: Snad bude žena českou prezidentkou co nejdříve, řekla Nerudová. Věřím, že jsem k tomu přispěla

Váš pohled na Evropskou unii je v mnoha ohledech podobný programu Pirátů. Proč by si měl volič říct, že bude volit Starosty, a nikoliv Piráty? Protože my se právě lišíme tím ratiem. Věci, které často vznikají velmi daleko od nás, je potřeba zasazovat do podmínek České republiky. Uvědomujeme si, že se lidem v některých regionech žije špatně. Trápí je sucho, přišli o les a klesají jim zemědělské výnosy kvůli vydrancované půdě. Proto říkáme, že je zelená transformace potřeba. Musíme se adaptovat na změnu klimatu. Zároveň ale upozorňujeme, že Česko má specifické podmínky, což platí právě pro zemědělství.

V poslední době jsme byli svědky různých zemědělských protestů, na nichž jako požadavek zazníval i konec Green Dealu. To je samozřejmě nesmysl. Nebylo by ale na místě některé parametry v zemědělství upravit? České zemědělství je specifické. Za poslední dekády jsme zemědělské dotace nakláněli směrem k velkým podnikům. Vytvořila se tak velká koncentrace v odvětví zemědělství a potravinářství. To jsme pocítili například během vysoké inflace. Je na čase začít podporovat malé, drobné a střední zemědělce, kteří mají vazbu k regionu, poskytují pracovní místa, vytvářejí komunitní život a zkrátka rozvíjejí region.

V čem by šel tedy Green Deal upravit?

Green Deal by měl být racionální. Evropská komise již ustoupila s některými opatřeními. Za sebe říkám, že zelenou transformaci je potřeba revidovat a vnímat ji jako příležitost k inovacím. To v České republice moc neumíme. Většinou se snažíme změnám bránit a tvrdit, že je nepotřebujeme. Když už se dějí, obvykle strkáme hlavu do písku a říkáme, že se to přežene. Změna klimatu či adaptace na sucho se ale nepřežene. Někdo to musí skutečně odpracovat.

Po prezidentské volbě se mnou hovořila celá řada politických stran. STAN jsem si vybrala zejména kvůli společné vizi, kterou je zájem o mladé lidi a regiony.

Co vás definitivně utvrdilo v tom, že správnou cestou bude kandidatura za STAN? Z jistých zdrojů máme informaci, že „ve hře“ byla také TOP 09. Po prezidentské volbě se mnou hovořila celá řada politických stran, protože jsem v té době byla výraznou osobností a chápu, že bych byla výraznou osobností na jejich kandidátkách. STAN jsem si vybrala zejména kvůli společné vizi, kterou je zájem o mladé lidi a regiony. Českou republiku jsem objela několikrát. Hnutí STAN vzniklo přímo v regionech, v tomto ohledu má hodně odpracováno.

Jan Farský loni na podzim zmínil své přesvědčení, že čím více poznáte hnutí STAN zevnitř, tím se bude vaše spolupráce prohlubovat. Prohlubuje se vaše spolupráce se STAN?

Myslím si, že ano. S Honzou Farským jsme na podzim znovu projeli celou Českou republiku. Musím říct, že mi hnutí STAN skutečně přirostlo k srdci. Každé setkání v regionech bylo jedinečné.

V loňském rozhovoru pro Český rozhlas jste nevyloučila, že za rok či dva založíte svou vlastní politickou stranu. Jak případný odklon od Starostů hodnotíte nyní?

Důvod, proč jsem politickou stranu nezaložila, přetrvává. Přestože na mě byl vyvíjen obrovský nátlak, rozhodnutí tak neučinit považuji za společensky odpovědné. Znamenalo by to totiž další fragmentaci politických stran, které nyní vládnou. Trvám na tom, že Andrej Babiš a hnutí ANO jsou zhoubou pro společnost. Proto nechci druhou stranu spektra jakýmkoliv způsobem oslabit. Přála bych si, aby moje děti žily v zemi, která nebude spálená.

Na druhou stranu přiznávám, že jsem z působení vlády trochu zklamaná. Nutno zmínit, že to neměla vůbec jednoduché. Přišla ruská invaze na Ukrajinu, což doprovázelo další krize. Představovala jsem si ale předložení opravdu zásadních strukturálních reforem. Zaplaťpánbůh alespoň za změny, které kabinet už provedl. Zvrátili jsme dynamiku zadlužování a po dlouhé době nám klesla zadluženost vůči HDP.

Musíme zefektivnit státní správu. Za uplynulé roky nám tu vyrostl takový brontosaurus Otesánek, který nám brání v digitalizaci.

Součástí vlády je i hnutí STAN, za které kandidujete do Evropského parlamentu… Jistě. Také jsem ráda, že je Vít Rakušan odvážný. Zvedl pochodeň a jezdí do regionů, kde se skutečně nežije dobře. Nyní se s těmi lidmi snaží komunikovat.

Zjevně máte na mysli takzvané Debaty bez cenzury. Osobně jste se zúčastnila akce v Mostě. Jak toto „turné“ hodnotíte jako celek?

Když si přehrajete jednotlivé diskuse, zjistíte, že se začala měnit struktura publika. Je dobře, že si skupiny lidí s různými názory naslouchají. Míra agresivity v těch diskusích postupně klesala. Musím říct, že většina lidí, která v Mostě přišla vyjádřit odlišný názor, se mnou poměrně dlouho diskutovala. Vedli jsme skutečný dialog. Proto můžu konstatovat, že ta cesta splnila svůj účel.

Zmínila jste nutnost velkých strukturálních reforem. Pokud byste se na to podívala čistě jako ekonomka, co přesně byste vládě doporučila? Potřebujeme provést procesní audit všech agend, které vykonává stát. Musíme zefektivnit státní správu. Za uplynulé roky nám tu vyrostl takový brontosaurus Otesánek, který nám brání v digitalizaci. Vytváříme umělé bariéry, všechno stavíme nejpomaleji v Evropě a velmi těžce se u nás podniká. Dále je potřeba reforma zdravotnictví i daňového systému.

Rozložení sil v Evropském parlamentu se určitě změní, možná dost výrazně. Ve které frakci skončí STAN, se bude řešit až po volbách.

Jak chápete takzvanou gentlemanskou vládní dohodu, podle níž bude navrhován kandidát na nového českého eurokomisaře? Starostové tvrdí, že tuto výsadu by měli mít pouze oni. Piráti jsou názoru, že právo navrhnout budoucího eurokomisaře by měla mít koalice PirSTAN. K tomu se nemohu vyjádřit, protože nejsem členkou STAN. U té dohody jsem nebyla, takže nevím, jak zněla.

Piráti i Starostové se odkazují na premiéra Petra Fialu. Přijde mi ale, že ani on do tohoto sporu nevnesl jednoznačné resumé…

S tím nemůžu pomoci, protože jsem nebyla přítomna.

Platí stále, že máte zájem o post české eurokomisařky?

V tuto chvíli kandiduji do Evropského parlamentu. Uvidíme, jak dopadnou volby. Komisaře nominuje vláda až po volbách. Neporcujme medvěda dopředu.

A kdyby volby dopadly tak, že by uspěli Starostové a stejně tak frakce evropských lidovců (EPP), pod kterou hnutí STAN je? Hnutí STAN není členem frakce EPP.

Pokud se nepleteme, tak STAN společně s TOP 09 a lidovci spadá do této frakce. Není členem.

Hnutí STAN by asi prospělo, kdyby frakce, s níž spolupracuje, uspěla jako celek. Nebo ne?

Rozložení sil v Evropském parlamentu se určitě změní, možná dost výrazně. Ve které frakci skončí STAN, se bude řešit až po volbách.

Pokud by přidělené portfolio spadalo do mé odbornosti, bylo by mi samozřejmě ctí, kdyby mě vláda navrhla.

Bavíte se s kolegy z hnutí STAN o tom, kdo konkrétně by mohl obdržet nominaci na eurokomisaře? Kromě vás se hovoří také o Janu Farském či o Jozefu Síkelovi.

Platí stále to, co už jsem řekla. Hlavní je, aby si Česká republika řekla o silné portfolio. Měli bychom si také definovat, co to vlastně znamená. Jsem ráda, že se začíná utvářet názor, že silné portfolio pro nás znamená ekonomiku a vnitřní trh. Otázkou je, zda můžeme něčeho takového vůbec dosáhnout, když nemáme euro. Pokud by přidělené portfolio spadalo do mé odbornosti, bylo by mi samozřejmě ctí, kdyby mě vláda navrhla.

Čeští politici prakticky před každými evropskými volbami opakovali, že bychom měli usilovat o nějaké silné ekonomické portfolio. Co má vláda udělat, aby se to povedlo? Začít vyjednávat bychom měli již před volbami, což pan premiér dělá. Můžu dát příklad – u obranného portfolia se už nyní hovoří o tom, že je ve hře polský ministr zahraničí Radosław Sikorski a estonská premiérka Kaja Kallasová.

Co byste vůbec říkala na to, kdyby Evropská komise měla speciálního eurokomisaře pro obranu? Možná bychom díky této funkci začali brát obranu Evropské unie vážně. Připomínám však, že jsme členy NATO. Evropa jako taková by měla být silným pilířem Severoatlantické aliance a viditelným spojencem USA v NATO. Není třeba vojenské síly dublovat v Evropské unii.

Myslíte si, že se po eurovolbách nějak změní postoj EU k Ruskem napadené Ukrajině?

Podle mě se nezmění. Evropa si uvědomila, jak obrovskou hrozbou Rusko je. Kéž by to věděla už v roce 2014, kdy Rusové anektovali Krym. Doufám, že budeme nadále podporovat Ukrajinu. Musíme podpořit zbrojní průmysl, v této oblasti je nezbytné navýšení kapacit. Evropa není schopna vyrábět dostatek munice. Měli bychom si uvědomit, že Putin z ruského rozpočtu udělal válečný rozpočet. Asi 40 procent výdajů směřuje do armády. Podpora zbrojního průmyslu zároveň může být cestou, jak nakopnout evropskou ekonomiku a zvýšit její podíl na celosvětovém HDP.

Blahobyt, kterého jsme v Evropské unii dosáhli, máme díky naší kultuře a dodržování pravidel. Pokud se na něm chce s námi někdo podílet, měl by jej spoluvytvářet.

Dalším velkým tématem Evropské unie je migrace. Jak by se k ní měla EU postavit? Pokud se bavíme o nelegální a ekonomické migraci, Evropa by měla zastávat daleko razantnější postoj než dosud. Je třeba, aby se více angažovala v Africe, kde za poslední roky naprosto vyklidila pozice. Zároveň bychom měli hlasitě říci, že blahobyt, kterého jsme v Evropské unii dosáhli, máme díky naší kultuře a dodržování pravidel. Pokud se na něm chce s námi někdo podílet, měl by jej spoluvytvářet. Samozřejmě musí akceptovat naši kulturu a dodržovat naše pravidla. Tyto podmínky by měly být nepřekročitelné. Nelegální migraci musíme výrazně potírat. Samozřejmě se teď nebavíme o válečné migraci, kdy Česká republika přijala na hlavu nejvíce uprchlíků v Evropě.

Které konkrétní kroky bychom v případě potírání nelegální migrace měli udělat?

Posílit Frontex a zkrátit lhůtu u návratové politiky.

Sama jste zmínila akceptování kultury. Nezaspaly některé západoevropské země tak, že už je pro ně pozdě? Mám na mysli například velké propalestinské demonstrace, na nichž v mnoha případech zaznívají ostře protižidovská hesla.

Nikdy není pozdě. Kromě akceptování kultury a pravidel je hrozně důležitá integrace. Zkrátka aby se povedlo ty lidi začlenit do společnosti a zabránit vzniku ghett. Pozitivním příkladem je v tomto ohledu Dánsko. Má nastaveno jasná pravidla a ghetta tam nevznikají. Demonstrace v některých západních zemích z posledních měsíců ukazují právě dlouholeté neřešení migračního problému. Budu prosazovat, aby se tomu problému Evropa postavila.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Migranti před ničím neprchají, ale za něčím jdou, říká orientalista. Vliv mají sociální sítě

Jak se díváte na otázku práva veta v Evropské unii?Otázka zrušení práva veta určitě v Evropském parlamentu dalších pět let nebude na stole. Měli bychom ale otevřít diskusi o oblastech, na které se má vztahovat. Nelze říct, že když nebude veto, tak zaprodáme Českou republiku Bruselu. Viktor Orbán samozřejmě právo veta zneužívá, vydírá tak Evropu a chce finanční prostředky.

Česká republika dlouho nechápala, že je někdy lepší zasednout ke stolu a pokusit se vyjednat většinový kompromis. Za vlády Andreje Babiše bylo Česko takovým nezbedným dítětem EU, které stálo u stěny, dupalo nohou a říkalo ne, ne a ne. Bohužel už ale neřeklo, kterou hračku chce. Z toho jsme naštěstí vyrostli. Pochopili jsme totiž úskalí diplomacie.