Adriana (29): Pořídila jsem si dítě s movitým podnikatelem, který nás zajistil. Teď ale zjišťuji, že o něm vůbec nic nevím
Ve třiceti stačí kvalitní krém
Adriana má materiálně vše. Otec jejího dítěte je velice bohatý muž, jenže si hlídá své soukromí a nezávislost. Za Adrianou dorazí jen občas na pár dní, doveze dary pro ni i syna a zase zmizí. A Adriana se cítí osamělá.
Partnera Marka jsem poznala na jedné společenské akci. Při studiu vysoké školy jsem si přivydělávala jako hosteska.
Vztah na dálku mi zkraje nevadil
Za dva dny po akci mi dorazila zpráva, kde mě neznámý muž zval na kávu. Prý jsem ho okouzlila na firemní akci. Byla jsem nezadaná, a tak jsem se schůzce naslepo nebránila. Ukázalo se, že Marek je o dvacet let starší velice úspěšný podnikatel. Nezadaný, bezdětný a také velice časově zaneprázdněný. Sešli jsme se v centru města a vzal mě do nejdražšího podniku na pozdní oběd.
Od té doby mi kurýr pravidelně vozil domů obří kytice růží a s Markem jsme začali tvořit pár. Nevěděla jsem, co od toho čekat. Myslela jsem si, že jsme milenci. Užívala jsem si to. Drahé dárky, platební karta k dispozici, luxusní dovolené a po roce mi Marek oznámil, že se budu stěhovat. Pořídil mi nádherný byt a o víc jsem se nemusela starat.
Jediné, co úspěšnému muži chybělo, bylo dítě
Marek byl workoholik. Udělal si na mě čas jen o víkendu. Studovala jsem, chodila sportovat a dost času mi zabrala péče o vzhled. “Adriano, co říkáš tomu, kdybychom si pořídili dítě?” překvapil mě jednoho dne Marek. Dále mi řekl spoustu lichotek a důvodů, proč chce spojit život právě se mnou. Ale zásadní věc chyběla. Nemluvil o lásce.
Nicméně jsem se rozhodla, že mi s ním je hezky a souhlasila jsem. Když se nám narodil syn, dostala jsem darem nádherně zařízený dům. Pravidelně ke mně docházela firma na úklid včetně údržby zahrady. Měla jsem se jako v bavlnce. Mohla jsem si koupit vše pro sebe i syna. Moje skříně praskaly ve švech oblečením luxusních značek. S Markem jsme byli denně ve spojení přes videohovor. Ale osobně za námi jezdil maximálně jednou týdně.
Po letech samoty mi začíná být zlatá klec malá
A takto si žiju už čtyři roky. Syn Mareček chodí do soukromé školky. Já se snažím realizovat alespoň tím, že studuji dálkově další vysokou školu. A čekám na Marka, kdy se za námi přijede podívat. Dnes už nejsem v sedmém nebi z luxusu, stal se mým standardem. Spíše se cítím osamělá. Jsem ráda, když jedeme na společnou dovolenou. Doufám, že jsem jedinou ženou v Markově životě a nemá někde ještě další, které fungují na stejném principu.
Přemýšlím nad druhým dítětem, abych si trochu více zaplnila život a dala mu nový smysl. Mrzí mě, že nemám děti s mužem, se kterým se milujeme. Nemám si na co stěžovat. Marek je pozorný, štědrý, mám naprosto vše. Jen mi nikdo neříká, že mě miluje. Necítím se milována. Doufala jsem, že časem se do mě Marek zamiluje a bude chtít s námi trávit více času. Nestalo se. Cítím samotu. Někdy smutek. Nudu a absenci emocí. Ale vím, že někdo je na tom ještě hůř než já. Nechci být nevděčná. Žiju bezstarostný život. Jen když potřebuji, nikdo mě neobejme.
Další příběhy ze života →
Klára (21): Žárlím na svou sestru. Našla si bohatého partnera a dostane vše, po čem touží
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].