Jak se rozkládají mrtvoly? Přichází revoluce v kriminalistice

I rozklad mrtvol má své zákonitosti, které nyní popsal početný tým amerických vědců | Výsledky jejich výzkumu umožní nebývale přesné určení doby smrti | Vědci jsou přesvědčeni, že nová metoda najde uplatnění i v zemědělství a potravinářství

Jak se rozkládají mrtvoly? Přichází revoluce v kriminalistice

„A čas smrti, doktore?“ Tato otázka zaznívá pravidelně z úst vyšetřovatelů v detektivkách všech forem – komiksy počínaje a celovečerními filmy konče. Forenzní patolog obvykle něco zavrčí a dodá, že přesněji to bude vědět až po pitvě. Autoři kriminálního žánru budou muset už brzy obvyklou odpověď upravit na: „Víc budu vědět po mikrobiologických analýzách.“

Tým vedený Jessicou Metcalfovu z Colorado State University ohlásil revoluci v kriminalistice, když vyvinul zcela novou metodu na určení času, který uplynul od smrti. Ta je založena na identifikaci mikrobů, kteří se na těle stačili namnožit. Metcalfová a spol. ji představili ve studii publikované ve vědeckém časopise Nature Microbiology. Vědci v ní identifikovali přibližně 20 mikrobů, kteří se rozhodujícím způsobem podílejí na rozkladu těla mrtvých živočichů.

“Existují mikrobi, kteří se vždy objeví, aby rozložili tělesné ostatky,” konstatuje Metcalfová.

Odhalení této „základní sady“ hnilobných bakterií přináší radikální změnu do forenzních věd.

Základní dvacítka mikrobů

Rozklad mrtvých organismů patří k nejzákladnějším procesům, které na Zemi probíhají. Drtivá většina rozkládající se organické hmoty je rostlinného původu a její rozklad je poměrně dobře prozkoumaný. Naopak, velmi málo vědci vědí o rozkladných procesech v mrtvolách obratlovců včetně člověka. Přitom z hlediska kriminalistiky je rozklad lidských mrtvol zcela zásadní.

Proto vznikl ve Spojených státech výzkumný program financovaný americkým National Institute of Justice, v němž vědci podrobně studovali rozklad 36 mrtvol ve třech různých forenzních antropologických pracovištích – na University of Tennessee v Knoxville, na Sam Houston State University a na Colorado Mesa University.

Těla darovaná pro tento specifický druh výzkumu nechávali vědci samovolně rozkládat v různých klimatických podmínkách a během všech čtyř ročních období. Výzkumný tým poté během prvních 21 dnů odebíral vzorky kůže každé mrtvoly a také vzorky půdy, v které tělo spočívalo.

Metcalfová a její spolupracovníci získali ze vzorků obrovské množství molekulárně biologických a genomických informací a z nich pak s pomocí umělé inteligence poskládali celkový obraz „mikrobiální komunity“ čili mikrobiomu z každého zkoumaného místa.

„Zjišťovali jsme, jací mikrobi tam jsou, jak se tam dostali, jak se v průběhu času jejich skladba mění a jaké aktivity vyvíjejí,” přibližuje tuto fázi výzkumného projektu Metcalfová a přiznává, že ji překvapilo, když bez ohledu na klima nebo typ půdy našli na všech 36 tělech stejný soubor přibližně 20 mikrobů specializovaných na rozklad živočišných těl.

Tito mikrobi byli navíc přesní jako hodinky a objevovali se na mrtvolách vždy ve stejné fázi 21denního sledovacího období.

„Vidíme nástup podobných mikrobů po stejné době rozkladu, a to bez ohledu na jakýkoli faktor vnějších podmínek, na který si vzpomenete,” uzavírá Jessica Metcalfová.

Uplatnění v kriminalistice

Metcalfová spolu s Davidem Carterem z Chaminade University v Honolulu a Robem Knightem Center for Microbiome Innovation na University of California v San Diego vytvořila metodu, s jejíž pomocí lze přesně určit čas, jaký uplynul od úmrtí, a to v nejrůznějších podmínkách.

„Existuje jen velmi málo druhů stop, u kterých je jisté, že se budou vyskytovat na každém místě kriminálního činu. Nikdy nevíte, jestli tam budou otisky prstů, krvavé skvrny nebo jestli budete mít k dispozici záběry z kamer. Ale mikrobi tam budou vždycky. A ti mohou být obzvláště užiteční při vyšetřování zločinů ve venkovním prostředí. Tam může být získávání potřebných důkazů hodně komplikované,“ říká David Carter.

Kromě identifikace univerzálních rozkladačů se výzkumný tým pokusil zjistit, odkud tato mikrobiální komunita pochází. Vědci marně pátrali po mikrobech nalezených na mrtvolách v databázích půdních mikrobiomů nebo katalozích lidských kožních a střevních mikrobiomů. Našli je, až když zapátrali mezi mikroby, kteří se vyskytují na hmyzu.

„Zdá se, že mikroby typické pro rozkládající se lidské tělo přináší na mrtvoly hmyz,” říká Metcalfová.

Další uplatnění

Nová studie představuje vyvrcholení více než desetileté práce týmů vedených Metcalfovou, Carterem a Knightem. Vědci začínali studií, v které zkoumali rozklad 120 mrtvých myší na různých půdách v kontrolovaném laboratorním prostředí. Následoval detailní výzkumu rozkladu čtyř mrtvol na speciálním pracovišti Sam Houston State University. Výsledky celého projektu najdou podle Metcalfové praktické uplatnění i mimo kriminalistiku.

„Vidím pro ně potenciální uplatnění v zemědělství a potravinářském průmyslu,” říká Metcalfová s tím, že i v těchto oborech sehrávají významnou roli mikrobi podílející se na rozkladu živočišných tkání. Využití těchto metod se nabízí například při kontrolách v zemědělských a potravinářských provozech, v obchodech s potravinami nebo na jatkách.

Přečtěte si také: